Neth

Když se vypije pohár až do dna, skousnou menší podivně chutnající záležitosti, zůstane příjemný filmový zážitek a v ústech chuť citronu a eukalyptu. Člověk holt musí projít kurzem negativního myšlení, aby začal myslel pozitivně. A tento film skutečně pozitivní a náladu zvedající je.

Když mi byly čtyři roky, uměla jsem Bosé nohy v parku nazpaměť. Se sestrou jsme si je vždycky před spaním celé odrecitovaly. Teď už bych je možná zpaměti nedala, (i když....) ale jsou stále filmem, na který se vždycky ráda podívám. A stále je považuju za jednu z nejlepších komedií, které jsem kdy viděla. Navíc některé hlášky v naší rodině zdomácněly : "Vždyť je na nule!" - "No jo, zapomněl jsem, že udeřila vlna veder." Zkrátka: vtipný, inteligentní film se skvělými protagonisty.

Dá se koukat hodinu a půl na záběry krajiny a nenudit se? Dá a bez problémů:o) Přimrazená jsem sledovala obrazovku – toto dílo je naprosto geniální! A děsivé, depresivní, krásné, podmanivé. A k tomu všemu výborná hudba, která zážitek jenom umocňuje (v hlavně mi pak v hlavě ještě několik dní bzučelo: „Koyaanisqatsi... hmmmm... Koyaanisqatsi…“)

Dá se z tak kontroverzního tématu natočit tak nehorázná nuda? Dá a bez problémů. Klasický případ: co "posvětí" Vatikán, z toho se stane trhák.

Óda na Paříž, na dobré jídlo, na požitkářství! A pro mě je to ještě umocněno tím, že jednoho Remyho znám a ještě k tomu mi vaří - je to má sestra:o) Dokonalost:o)

Až mi přijde nechutné, že jsem se tak dobře bavila u filmu, při němž zemřel mladý Lee (což tedy Vráně skutečně zaručuje onu kultovnost...), ale bohužel, bohužel, nebylo zbytí...