Neth

"Bojíš se?" - "A ty?" - "Ne." aneb "dialog" skutečněí celý film. Mistři tvůrci, víte, co by nemělo chybět žádné epické podívané? DÉJ!

Hm, co se dá dělat. Muzikál ze střední je přesně takový, jak se od něj očekává. A vždycky budou lidi, kteří ho budou mít z nějakého důvodu rádi, a vždycky naopak lidi, kteří ho budou nesnášet a kritizovat. Ve výsledku to je výhodné pro obě skupiny - co je lepšího než si občas v klidu zanadávat, ať už na politiky nebo přeslazenou kýčovitou podívanou. Na Muzikálu ze střední samozřejmě není jen všechno špatné - choreografie povedená, některé písničky jsou chytlavé a dobře vykonstruované (což samozřejmě neznamená dobré:o) ) a v rámci možností se na to dá koukat bez újmy. Jen jsem celou dobu přemýšlela, jestli to je všechno skutečně myšleno vážně a naopak to vyznívá trapně, nebo jestli to je celé jedna velká parodie sama na sebe - ale to se vždy ukáže, že ne... Vtipu a nadsázky tam je jako šafránu, i když osobně jsem se dvakrát od srdce zasmála - jednou, když Efron vyl na balkóně, podruhé, když ho kamarádi ZPĚVEM přesvědčovali o tom, že má hrát basket a nemá ZPÍVAT - uchvatné!:o) Muzikál ze střední dává přesně to, co se očekává, že dávat bude - nic víc, nic míň, jen nevím, jak to je s tím výchovným hlediskem, které by měl taky obsahovat, protože výsledek vyznívá jako: "když budeš mít bandu kamarádů, kteří ti půjdou na ruku, debilní úsměv a nadšení, můžeš podvádět, můžeš cokoliv překazit, svět se ti rád přizpůsobí a ještě si s tebou na konci zatrsá", což se nádherně mlátí s další poučkou: "hraj fair play a chovej se čestně!" - co přesně chce Disney ze svých diváků vychovat, netuším...:o) Ale jinak to je naprosto neškodné. Tak neškodné, že si hlavní hrdinové ani nedají závěrečnou pusu, pomoc, pomoc, pomoc...

Měla jsem na to dobrou náladu (takže jsem se vlastně cítíla docela blbě:o)) ) a dost mě to vzalo. Věřím, že kdybych se na to koukala někdy jindy, možná bych všechny ty hluboké myšlenky odsoudila s úsměchem cynika a myslela si něco o rádobyuměleckých, rádobyinteligentních žvástech. Je to dobře, že jsem se na to koukala v té náladě, v jaké jsem se na to koukala a můžu dát s čistým svědomím čtyři a půl hvězdy. A zaokrouhlit to nahoru.

Jak pěstí přímo mezi oči. Za pět.

Myslím, že by měl konečně vyřešit problém "autobusových filmů". Když to tak vezmu, Fontánu pre Zuzanu 3 jsem viděla všehovšudy dvakrát a v obou dvou případech na cestě autobusem s jednou nejmenovanou cestovní kanceláří. A mám stále silnější pocit, že kdykoliv jede autobusem nějaká delší štreka, tak nějaká dobrá duše pustí film nehynoucí kvality, aspoň poslední tři měsíce, kdy jsem proseděla v autobuse víc, než bych za život chtěla, mě v tom utvrzují. Žralok útočí je, doufám, mým poslední letošním autobusovým filmem, skoro by si kvůli tomu zasloužil hvězdičku (nebo spíš za to, že se mi v polovině podařilo usnout a probudila jsem se až na konci), ale myslím, že mé poděkování mu bude stačit. Takže: Děkuju, snad se už nikdy nepotkáme.

Všechno jsme už viděli stokrát - viděli jsme to už tolikrát jako Arnieho zlovulné zablesknutí bělmem. Kdykoliv člověk vidí ve filmu projet stařičký ford z roků třicátých, může si zvolat: "Jéé, tohle je úplně jak v Kmotrovi!" (uvědomuju si vážnost svých slov a přebírám za ně plnou zodpovědnost...) Kolikrát jsme viděli sympatického policajta snažícího se chytit sympatického ganstera, kolikrát jsme viděli jejich podobnost ("no ne, vždyť oni oba dva jsou úplně stejní!", případně: "jakou má danzel rodinu, co, zatímco russell večeří sám"). Nic nepřekvapí, všechno tu už někdy bylo. Ale nevadí, protože se na to stále výborně kouká, protože Public Enemies mají pořád co říct, nechybí jim styl, nechybí jim vtip, zápletka, zajímavé postavy, nějaká ta žena, nechybí jim nic - a dobře se na ně kouká. Nebo je to možná jen tím, že se nechám opít rohlíkem tj. stylovými muži s kravatami, klouboky a v kabátech, kteří jezdí stařičíkými nádhernými fordy a nosí samopaly. Jediné, co musím Public Enemies vytknout, a to vytknout jako vytknout, protože jsem měla prvních pár minut skutečně chuť odejít z kina a už nikdy se tam nevrátit (jakožto na Public Enemies, ne do kina jako do kina, rozumíme si) - a to je ta roztřesená ruční kamera. Beru, že ruční kamera nám dává pocit, že jsme součástí děje na plátně, na druhou stranu do tady bylo nějak moc - tedy nějak příliš, když já držím v ruce kameru, ruka se mi třese téměř neskutečně, ale proti tomuhle třesení jsem chodící stativ... Ale když to jinak vezmu kolem a kolem a rovnou dokola, můžu to říct zcela jednodušše: Public Enemies se mi zkrátka a jasně líbili. A podívám se na ně klidně znova.

A já se nebojím dát pět hvězd:o) Poprvé a naposledy jsem Vězně z Azkabanu viděla právě před těmi čtyřmi pěti lety, mlhavě jsem si pamatovala, že se mi líbil, a tak jsem se rozhodla se na něj podívat znovu - a jsem nadšená:o) Alfonso Cuarón se dokázal odprostit od knihy, od skalních harrypottrovců a celého Vězně pojmul po svém. A už jen za tu tvůrčí incenci si to prostě těch pět hvězd zaslouží:o)

Zlé to rozhodně není, Johanna Wokalek je neuvěřitelně roztomilá, ale vše je tak neskutečné, kýčovité, prvoplánové, hlavní hrdina typický "německý hezoun" á la německé seriály... Ale pokud potřebuje člověk něco nenáročného, něco na oddychnutí, Naboso je určitě dobrou volbou.

Výborně natočený, dokumentárně laděný snímek, který rozkrývá další kapitolu německých dějin. Precizně natočeno, skvělé herecké výkony, do toho dunící němčina, Dvě hodiny a půl mi uběhly rychle, nestačila jsem se ani jednou nudit. Němci by měli natáčet více takovýchto filmů. P.S.: jen tak na okraj, na lehčí strunu: všimli jste si, že hodně představitelů členů RAF bylo na Němce až neskutečně pohledných?:o))

Mohla bych vyčítat leccos. Mohla bych říct, že první dvě povídky jsou jen do počtu. Mohla bych i leccos vyčíst Timu Rothovi. Ale neudělám ani jedno, protože jsem se celou dobu výborně bavila a tím se všechny chybky rázem mažou:o) Skvělá podívaná:o)