Eržik

Musím říct, že mě tento snímek svým způsobem uchvátil, příběh je prostý, ale prožitý, charaktery jsou vybroušené a udržené, každý sebemenší vývoj ( o který tu jde hlavně ) je vidět a těší, protože divák si jej pro postavu přeje. Dlouho jsem sám žil v přesvědčení, že díky tomu, že jsem chytrý, vidím a rozumím věcem, kterým jiní ne, tak je v pořádku, že se neumím začlenit a nezávazně bavit, prostě jsem schopný jen hlubších debat a povrchnosti, které lidem tvoří životy, mě jen zdržují. Pak jsem poznal, že ale ani nevím, před čím mě zdržují, protože jsem pořád jen na něco čekal a ono to nepřicházelo, šlo o pochopení, čekal jsem pochopení, ale dokud jsem se nezačal snažit porozumět potřebám druhých, nemohl nikdo chápat ani ty mé. Dá to práci překonat sám sebe a změnit byť maličkost ve své rutině, ale posun a záblesky štěstí, které to přináší, za to stojí. Smart people mluví za vše, je o dvou stranách mince a o tom, že nikdo neumí obě dokonale a potřebujeme se navzájem učit, potřebujeme nezodpovědného bratra, nekompromisní přítelkyni i vlastní menší napodobeninu ve své dceři, která je nám dalším zrcadlem. Být člověk, být chytrý člověk a být společenský člověk není každému přirozené a skloubit to vše dohromady je pro mnohé z nás celoživotním dílem. Děkuji za poselství tohoto snímku, mě se dotklo.

Několikrát jsem myslel, že z toho kina uteču. Nevěděl jsem jak si sednout a odvrátit se, aby se mě to tolik nedotýkalo. Říká se, že některé dobré filmy dovedou diváka vtáhnout do děje. Mě vír v Labutím jezeře přímo nasával, až vysával. Ten strach a úzkost nešli jen z plátna, atmosféry, děje… Ale ze mě. Uviděl jsem i v sobě tu černou část, temnou duši, která se kdykoli dovede rozpnout, protáhnout křídla a nezadržitelně se rozletět střemhlav do nejistého prázdna. Ta děsivá představa je až příliš skutečná a uvěřitelná. Film, který svým pojetím a hrubou ryzostí u mě sahá do takové hloubky, že jsem o ní ani sám nevěděl, dokud se neprobudila a neozvala ta temnota ze samotného dna mé duše Opravdu silné. Mám nad čím sám přemýšlet a opatrovat i tu svou černou labuť, aby nechtěla sežrat tu bílou nakonec…

Skvělý film, který neuvěřitelně vyjadřuje těžko vyslovitelné a popsatelné emoce. Ale především zachycuje životní ztracenost, vnitřní prázdnotu a bolest. Někdo prostě nedovede žít podle konvencí, někdo prostě nedovede žít sám se sebou, nedovede najít cestu k sobě, vyjít se sebou, svou realitou, ale ani se svými sny. A tak hledám, hledám, upínám se, zklamávám, znovu věřím a nakonec jen reaguji, jako zvíře jednám pudově a na základě strachu a nejistoty. Nepatřím nikam a tak skončím mezi dalšími, kteří nikam nezapadají, nemusím však zapadnout ani mezi ně. Realita je krutá, smíření nelehké a konce málokdy šťastné...

Breaking Bad. Myslel jsem si, že název je docela výstižný už od prvního dílu, kdy jsem bral námět za zřejmý, to jsem však netušil, co se tvůrcům podaří z tohoto originálního potenciálu dostat. Ze všech tří dosavadních sérií jsem se trochu nudil snad jen u tří dílů, jinak je to slast, bavím se, děsím se, žasnu a obdivně vykřikuji, skoro na konci každé epizody jsem si mohl říct. Yo, that's what I call breaking bad. Ale hned další mě zase vyrazí dech. Nic tu není svaté a lidská povaha je zachycena tak syrově jak jsem to viděl jen v Dexterovi, skvělá psychologie a celkově špičkový seriál, který si nehraje na nic extra a má skutečnou kvalitu. Málo kde jsem si získal tak rychle bližší vztah k většině postav. Vřele doporučuji a už se nemůžu dočkat na čtvrtou sezónu, ke které jsem nic nezjistil ani na AMC, ale věřím, že snad brzo bude.

Je to kvalitní film. Ellen byla docela uvěřitelná a na složitost a nereálnost postavy, vážně skvělá a docela mě ohromila i tím iritujícím způsobem. Něco mi však celou dobu nehrálo, nevím to jistě ani teď, ale asi psychologie, motiv, vše je vlastně jen naznačeno a jedná se hlavně o koncert emocí a bezprostředních reakcí, v tom byl jejich duet jedinečný, to ano, ale jako celek mi to přijde nedotažené. Jakoby onen morální a humánní odkaz jen posloužil námětu a ve výsledku se při tom vytratil.

Nesnáším tyhle filmy, tak nějak mě to rve na kusy, nelíbí se mi to, je mi z toho zle, ale nedovedu se přestat dívat, pořád doufám, i když vím, že to dopadnout dobře nemůže. Je sice hezké, že byla snaha zmírnit skutečnou nestvůrnost dění, tím, že oběť měla uniknout do vzpomínek a představ, ale realitu to nemění a to je podstatné. Zase jsem dostal facku, od světa a lidí. Ztvárnění celé události bylo povedené, stačilo vědomí těch hrůz a zobrazené náznaky, větší detaily bych už asi nezvládl. Samotná zvrácená atmosféra a skličující strach mě ještě teď deptají. No a debata o tom jestli je Ellen dobrá herečka nebo ne, je podle mě zbytečná, ta holka toho má v očích tolik, že mi zůstává rozum stát a jen se těším, že se mám na koho, ve všech žánrech filmu, těšit v dalších několika desítkách let.

Nostalgie, nepopsatelná síla. Příběh muže, díky kterému jsem já dnes na živu a střízlivý. Ztvárnění legendy, která pro mě znamená naději a víru. Zpodobnění toho, co jsem znal jen s obdivnou úctou. Zkrátka pro mě osobně přelomový a významný námět tohoto velmi skromného, ale názorného snímku. Woods je skvělý a těžko se mi věří, že by to hrál bez osobní zkušenosti, tohle peklo nejde napodobit bez toho aniž bych si ním sám prošel. Díky a smekám...

V jednoduchosti je asi opravdu síla. Hlavně když je to podáno takhle odzbrojujícím způsobem, kdy se prostě jen bavím tím jak se příběh ubírá a postupně se vše řeší. Lahodím si na výkonech herců, kteří působí příjemně přirozeně a mám pocit jako by to byli mí vlastní sousedé, spolužáci, kamarádi... Zasmál jsem se, nadchnul, dojmul, ale i zamyslel.

Just sweet. Jak mě tak napadá, je to prostě i o mě, taky jsem vždy skálopevně přesvědčen o NEexistenci lásky a osudu, ale přesto v ně nějak skrytě doufám a když něco takového přijde tak se to snažím uchopit a držet. Zkrátka je to silnější než já a mé přesvědčení. Tolik k myšlence jak mě oslovila. Co jsem si však opravdu a hlavně užil, bylo pojetí a ztvárnění filmu, neskutečně jsem se bavil a kochal se výkony herců, vždy je poznat, když si i oni natáčení a hraní užívají a ne to jen odkroutí. Krásný, účelový, přímočarý snímek, který mne osvěžil.

Ohromující! Skutečně, moc jsem se na toto dílko těšil a opravdu předčilo má, již tak vysoká, očekávání. Nebudu se ani rozepisovat, mám pocit, že bych mohl popsat strany a stejně zachytit sotva zlomek té geniality, jedinečnosti a působivosti. Samozřejmě jak pomalu odeznívá prvotní nadšení a imprese, tak si uvědomuji i chybičky a nadbytečné aspekty, ale to jsou tak nepatrné kazy ve srovnání s celkovou kvalitou, že jsou prostě automaticky odpuštěny. Smekám Mr. Nolen. Rukopis byl silně znát a to mě potěšilo, protože to nebylo Burtonovsky čnící, ale v těch silných a skvostných nuancích. Bravo!