bubun

Když už jsem u toho vydržela ty tři hodiny, tak se k tomu taky vyjádřím. Takže především, ty sexuální, milostné, jak je tady většina uživatelů nazývá, prostě intimní scény, byly na tomto filmu skoro nejsilnější. Kdo tady tvrdí, že je to porno, tak porno nikdy neviděl. Alergická začínám být také na označení "explicitní". To se zas lidi na čsfd naučili nový slovo. Proboha, jak by to asi do filmu, jeho stylu a plynutí zapadalo, kdyby zde, kde není příliš přibarvenýho patosu, a scény (nemyslím teď scénář a jeho reálnost, to je jiná věc, mluvím o tom, JAK je to natočené) jsou spíš až naturalistické (výborně to může ilustrovat Adelina nudle u nosu), kdyby ty "sexuální" pasáže měly být vyvedeny pod rouškou tmy, nebo jen v náznacích? Naopak, pro celovečerní film je zde sex mezi těmi dívkami zpodobněn podle mě nejlíp, jak to šlo - žádné zbytečné detaily, žádné zbytečné přikrašlování, navíc je to dobře zahráno, takže jim to věříte. Ne že bych to osobně vyžadovala, ale snesly by i více toho již zmíněného naturalismu. Na to, že je film postaven vizuálně na téměř nepřetržitém closeupu na hlavní hrdinku, tak má asi něco do sebe, když jsem vydržela celé ty tři hodiny (samozřejmě, své dělá i zvědavost, jak si tvůrce poradil s aktuálním, i když už s různě zpracovaným tématem a potažmo i jak to s Adele dopadne), a kdyby se ubralo na stopáži (a že některé scény opravdu JSOU zbytečné, nebo aspoň zbytečně protahované), tak by byl Život Adele lepším filmem a já mu mohla dát třeba i ty čtyři hvězdičky. Film je samozřejmě stále dost povrchní, a nemusel by, když si vzpomenu na stopáž snímku, ale na druhou stranu, když si uvědomím, že je to příběh, a ne společenská studie, tak musím tuto výtku vzít zpět. Co ale zmíním, protože mě to opravdu hodně štvalo, je Adelina neustále otevřená tlamička. Z těch 179 minut ji měla zavřenou tak 2 minuty. Zbytečné byly pak také časté záběry Adele ve spánku (samozřejmě i zde s otevřenou pusou). Byl v tom nějaký záměr? Pokud ano, myslím, že by divákovi stačilo, kdyby tu pusu měla otevřenou jen občas.

Hrůza, hrůza. Pozérská, ufňukaná slátanina, kde Cusack neustále glosuje do kamery (fuj), nebo se prochází v dešti (kéž by do něj praštil hrom). Postavy ve filmu jsou trapné ve své snaze být co nejvíc retro, nebo "kůl", a ta jejich okázalá "hipsteřina" mě doháněla k vzteku. Není to komedie, protože to není vtipné. Jack Black bohužel filmu nijak nepřispěl. Ta druhá zrůda z jejich gramokůlobchodu je taky napřesdržku, přestože se moc neprojeví. Cusack sice mudruje ostošest, ale žádným vývojem neprojde (všechny bejvalky ho opustily, až na jednu, kterou nechal on, takže divák nabyde dojmu, že by měl zpytovat, kde udělal chybu, ono to také tak chvíli vypadá, ale nakonec se nic nedozvíme... nabízí se odpověď, že mu žádný vztah nevyšel, protože je to prostě vůl (kterej pořád mluví do kamery)), takže máte pocit, že jste strávili s tímto filmem bezmála dvě hodiny naprosto zbytečně (a že taky jo). A ten Robbins s tím culíkem měl bejt taky vtipnej?! A ještě jedna věc, být to film z šestadevadesátýho, tak se tolik divit nebudu, a nebudu ani tak kritická... Jenže ono během těch čtyř let se přece jen dost postupů změnilo. Tohle je zastydlý, ale bohužel ne v pozitivním slova smyslu. Jedna hvězdička za zmínku o Dylanově Blonde od Blonde.

Obrovským kladem tohoto seriálu je nepoužití umělého smíchu. Dalším kladem shledávám charakter (dá-li se to tak nazvat) a stylizaci hlavního hrdiny - dovolím si srovnání např. s Tedem Mosbym z HIMYMu (oba seriály jsou si obsahově občas podobné, zabývají se vztahy, Scrubs jsou ale díkybohu celkově méně ufňukaní a vtipy zde použité jsou více bizarní. A ty milostné linie naštěstí nejsou to jediné, co se ve Scrubs řeší). Zatímco Ted Mosby se pitvá ve svých emocích (celých těch zpropadených devět řad!!!) a bahní si v desítkách svých nepovedených vztahů, J.D. má sice také několik nepovedených vztahů a dokonce dítě s ex partnerkou, ale aspoň se v tom tak nebabrá a raději se věnuje lásce svého života, Turkovi. Mosby je stylizován coby největší klaďas, což mně coby divákovi nebylo nikdy příjemné (spíš mě to dost štvalo). Bylo osvěžující sledovat seriál, jehož hlavním hrdinou je vlastně sebestředný parchant. A nikdo z toho nedělal vědu. No, on Mosby byl vlastně taky sebestředný parchant, ale občas uronil nějakou tu slzu a snažil se působit jako klaďas. Něco takového naštěstí J.D.ho ani nenapadlo... Dalším kladem je janitor, jehož žertíky si drží slušnou úroveň po celé trvání seriálu. Ale zpět, seriál je fajn, akorát by mu (jako mnoha jiným) prospělo časnější ukončení, nebylo nutné to takhle natahovat. Devátá řada je naprostá obludnost. Pokud si na seriál chcete zachovat pozitivní vzpomínky, doporučuji tu devátou sérii ani nesledovat.

Škoda. Chvílema mi to přišlo na čtyři, občas i na pět, ale toho sentimentu a hraní na city je tam přece jen o dost víc, než bylo nutné (a než by bylo efektivnější). Kladem jsou výkony většiny herců v hlavních rolích, hlavně Maisie (Onata Aprile), co mě naopak děsivě mučilo byl falešně znějící britský přízvuk Margo v podání Joanny Vanderham (což nechápu, když JE původem britka), a některá přílišná našroubování a zjednodušování ve scénáři. Oficiální text distributora je taky pěkná demence, hůř ten film snad ani popsat nemohl. Ve své podstatě proti tomu filmu nic nemám, ale nesnáším ten laciný patos, ten to prostě hned celé shodí, ačkoliv původní myšlenka byla záslužná a zpracování slušné.

Z dnešního pohledu působí pointa trochu naivně, ale jinak je to svým způsobem jedinečný film, a mj. díky své ponuré a tíživé atmosféře stojí za vidění. Možná je Ať žije život až příliš překombinovaný, ale poměrně zábavný a rozhodně je zajímavé sledovat, jaké postupy volil v polovině osmdesátých let francouzský režisér ke zmatení, okouzlení a vtáhnutí diváka do děje, a také jaká témata byla aktuální, nejednoznačná a diskutovaná (již tehdy).

Ten Apatow se už úplně zbláznil. 146 minut?! I když pomineme retardovaný Sandlerův projev (což by ale bylo velmi těžké, vzhledem k tomu, že je tam pořád, a skoro pořád něco mektá... fakt je, že když by si člověk pustil toto "dílo" třeba od prostředka, tak by se úplně nabízelo vysvětlení, že je to pocta filmům jako Rain man, Forrest Gump, nebo Sling Blade), naprosto nesympatické hlavní postavy v čele s tou příšernou afektovanou Leslie Mann (ale ani Jonah Hill a Schwartzman se nenechají zahanbit), u které fakt nechápu, jak ji někdo může někam obsadit, stále zůstává základní problém: námět (a délka, proboha, ta DÉLKA!). K tomu všemu to víc doslovný už to ani bejt nemohlo (chudák umírající Sandler se prochází na svém několika akrovém pozemku... ale je sám, chudák, je tak sám... ano, má ty miliony a tu slávu, ale... je SÁM!, což by samozřejmě divákovi asi nedošlo, kdyby se neustále neprocházel SÁM po sém obřím domě nebo po tom pozemku (a samozřejmě prohodí také pár slov se zahradníkem...). A další věc, Setha Rogena mám docela ráda, a je fakt, že přestože jeho charakter zde není zas tak skvěle napsán, vadil mi v tomhle filmu asi nejmíň. Jenomže Američani si asi stěžovali, že je moc normální, moc lidský, a tak mu nařídili, aby zhubnul patnáct kilo... takže v tomto filmu vypadá, jako kdyby nemocný byl on, a ne Sandler. Tedy, až na tu Sandlerovu mentální nemoc. Vtipy jsou chabé, trapné, ohrané a šíleně podbízivé, a na tu délku jich tam vlastně ani moc není.

Pro mě asi zatím nejpovedenější film Wese Andersona, co jsem viděla. Většinou mám s jeho filmy nějaký větší problém (Rushmore viz komentář, The Royal Tenenbaums jsem dvakrát rozkoukala a nedokázala dokoukat - štvalo mne na nich snad všechno, ale nejvíc stylizace hlavních postav, která neměla daleko k násilné křeči ve snaze o co největší "podvínskost" v dobrém slova smyslu, a myslím, že to je prvek, který se v jeho filmech opakuje pravidelně (Moonrise Kingdom není výjimkou), a Darjeeling, který se mi v kině líbil moc, se mi při opětovném zhlédnutí smrsknul na jedno podivné nic, které nedrží moc pohromadě, s pár zajímavými nápady, momenty a žertíky, které to jakžtakž vyvažují), tady mi právě až na výše zmíněnou extrémnost hlavních charakterů (je jasné, že motiv páru, který se ve své tvůrcem předložené a vykreslené odlišnosti od "ostatních" našel a vytvořil si tak nějaké pouto, ve filmech a knihách apod. byl, je a bude, ale někde je znázorněn formou, která je uvěřitelnější a právě méně křečovitá, viz. např. American Beauty, na druhou stranu by forma měla korespondovat s obsahem, a v tom případě to Anderson dělá asi dobře, protože mu tam ty postavy sednou... jen mně prostě ta forma leckdy nesedne) nevadilo réměř nic, a celkem jsem si užívala kameru, světlo, barvy i atmosféru filmu. Řekla bych, že je to asi nejvyváženější Andersonův film, dává velký prostor fantazii, ale není to jen změť barevných scén, které nijak nenavazují. Harvey Keitel plus, opěvovaný tanec na pláži minus.

Podobně bizarní a dějově absurdní film jako například Uf - oni jsou tady!. Výhodou takových filmů je, že nejsou ani za mák předvídatelné (jedna neuvěřitelná scéna střídá druhou), nevýhodou je vše ostatní. Člověk jen vytřeštěně zírá na příšerně hrající herce, od přehrávajících diblíků (Pleštilová, Kvasničková) po nepřesvědčivého Matáska, Rodena a Švehlíka, kterak zkoušejí, aby naprosto hrůzné repliky zněly přirozeně. Pomeje je zde obzvlášť příšerný, a zápletka, kolem které se to celé točí, je absurdní, když si uvědomíte, že tvůrce s tím zaplácl 82 minut. Film je celý dokreslen vynikající osmdesátkovou synťákovou hudbou, mohla by klidně být uvedena v pořadu Paskvil 80' special. Nemohu říct, že to byla úplná ztráta času, zvlášť kvůli geniální, až švankmajerovské scéně, kdy na "vychoušku" na intru zaútočí jeden z diblíků pantoflem, který skončí nešťastnici v ústech. Musíme se holt radovat z maličkostí.

Kožená držka Lundgren ve věku pětadevadesát, napíchaný botoxem, v jak jinak než roli drsňáka, cool rockera, bývalého mariňáka. Sám si to napsal, sám si to i režíroval, a podle toho to taky vypadá. Nejspíš si psal sám i dialogy ( "zemřít je snadný, rokenrol je fuška", "...ta svině Výnas!"). Český dabing (Soukup) hází film do ještě absurdnější roviny. Je to poměrně zábavná záležitost, bohužel má více hluchých míst, než bych si představovala, abych mohla pět hvězd (ale zasmála jsem se vydatně).

Tak tohle byla neskutečně plytká demence s uměle vyvolanými dramatickými scénami, kde přehrávající a nevěrohodná Eva Green představuje doslovný charakter, a sice lesbické učitelky na dívčím intru. Není zde žádný prostor pro vícevrstevnatost problému a komplexnost postav, které jsou neskutečně ploché. Mělo mi dojít už na začátku, kdy režisérka nechá mladé děvy skákat ze skokanského můstku stokrát a ještě k tomu ZPOMALENĚ, že tohle bude zas nějaký pokus o umění. Bohužel děsivě předvídatelný a rádoby neotřelá zápletka je už stokrát (a lépe) ztvárněná jinde. Aspoň to slow motion si mohla ušetřit, film mohl být klidně o nějakých osm minut kratší.