Recenze (776)
Výlet (2002)
Alice Nellis ztratila ostych, zda ví, co a jak chce říct, a do svého druhého filmu jde naplno. Výlet je dospělý film dospělé režisérky. Kdybych měl parafrázovat slogan filmu, pak bych řekl, "co si doma neřeknete, dozvíte se v kině". 100 % (Jaroslav Sedláček, Ci 03/2002, str. 72)
Báječný den (1996)
Romantika dospívání tu skutečně nemá co dělat, protože Báječný den je pro diváky nad třicet. Ti mladší sotva ocení jemný humor, vycházející z každodenního stresu, zmatené dialogy, jakoby odposlechnuté z jejich vlastního anebo těch vedlejších životů, předem ztracenou snahu být dobrým rodičem a zároveň stihnout i velký kus práce. 60 % (Iva Hejlíčková, Ci 02/1997, str. 26)
Jeden a půl policajta (1993)
Komických situací je ve filmu řada, ale jejich kvalita je stěží průměrná. 20 % (Ci 08/1993, str. 58)
Mistři hazardu (2005)
Filmové přepracování u nás neznámého sitcomu z přelomu 70. a 80. let vyniká agresivní hlučností a komediální tupostí. 20 % (Ci 03/2006, str. 99)
Návštěvníci (1993)
Ne, nečekejte žádné zázraky, ale těšte se na celou řadu gagů, přirozeně vyplývajících z dané situace. Je to tak trochu "broučkiáda" naruby a navíc po francouzsku. 60 % (Tomáš Hoffman, Ci 06/1993, str. 62)
Oko dravce (2008)
Oko dravce je slušně odvedený hi-tech thriller "s poselstvím", jenž nastoluje otázku, kdo, proč a jak může vstupovat do našeho soukromí a manipulovat s našimi osudy. 80 % (Michal Šobr, Ci 10/2008, str. 58)
Kráska v nesnázích (2006)
Kráska v nesnázích je po dlouhé době český film, u nějž se kritika netýká špatného řemesla, ale konečně je možné vést polemiku, o čem to vlastně celé vypráví a co nám autoři prozrazují o svém světonázoru. Předně se cosi dozvídáme o jejich náhledu na filmové herectví. 80 % (Kamil Fila, Ci 09/2006, str. 42)
Hele vole, kde mám káru? (2000)
Filmu velmi pomáhá to, že pohrdá sám sebou a rezignuje na jakýkoliv hlubší smysl nebo dramatickou zápletku. Mnohé vtipy se nepodařily, ale překvapivé množství z nich je i přes svou stupiditu výrazně vtipnější, než by logicky mělo být. 60 % (František Fuka, Ci 02/2001, str. 93)
Rafťáci (2006)
Z filmu doslova čiší strach z neúspěchu. Vtip musí střídat vtip, ať to stojí, co to stojí. A kdyby nám snad chtělo připadat málo vtipné, že řidič autobusu vyhodí pasažéra do příkopu, tak do toho příkopu zcela nesmyslně umístíme kopku hnoje. To je teprve legrace! 40 % (Jaroslav Sedláček, Ci 03/2006, str. 50)