kurcatovium

V podstatě tu platí totéž, co jsem psal u předchůdce. Bohužel i to prostředí se okouká, a tak už by ani půlhodinový sestřih záběrů krajiny neměl moc úspěch. Navzdory tomu je film ještě o kus delší a je do něj docpáno asi vše, co zrovna v danou chvíli tvůrce napadlo a mysleli si, že je to cool. Ať už to je naprosto nelogické, toporné a blbé chování postav a adorace sebepoškozovacích praktik, vpravdě tupé dialogy nebo mimo jiné opravdu úsměvná leč dementní upíří smetánka v Itálii. A málem bych zapomněl, že do popředí se konečně dostává i banda opravdu přihřátě působících sypačů coby vlkodlaků. Wow, to je teda něco. "Dámy a pánové, Oscar v kategorii gay emo v letošním roce opět získává... Sága Twilight!"

Konečně jsem se i já donutil podívat se na první díl téhle legendární Twilight gay ságy. Ano, slovo gay se ve spojení s tímto filmem opravdu hodí. Celý děj, dialogy, chování a rozhodování "hrdinů", herecké výkony, to všechno je vlastně úplně dementní. Proč jsem tomu vlastně dal 3 hvězdičky? Ahá, už si vzpomínám. Hlavní úlohu v tom hraje parádní výběr prostředí. Takže bych všechny ty třpytící se upíry, dokonale bělozubé vlkodlaky, toporné teenagery a všechnu další havěť vyházel a zůstal by mi jen parádní půlhodinový sestřih krásného lesa a okolí, kterému bych dal bez váhání pět hvězdiček.

Neskutečně kýčovitá zhovadilost. Film je originální tak maximálně tím, co všechno okoukaného dokáže naházet na jednu hromadu bez ladu a skladu. A hlavně bez sebemenší špetky koukatelnosti. Psát cokoliv dalšího by bylo jen plýtvání slovy.

Správně naivní amerika osmdesátých let. Příběh je tradiční klišé, které prakticky ničím neohromí a ani nepřekvapí. Kdo by to však u podobné filmové sorty čekal? Robocopa jednoznačně táhnou nahoru na svou dobu perfektní efekty a kulisy spolu s nadčasovou hudbou. Další věc, které je však vidět až s odstupem, je nemalé vizionářství, které v sobě Robocop skrývá.

Naprosto neuvěřitelná hovadina. Herecké výkony příšerné, scénář jedna velká tragédie a zápasová akce naprosto do očí bijící. Skoro to až vypadá, že všichni viděli míč poprvé a naposledy na natáčení. A kameru jakbysmet.

Věřím a lituji, že si s tímhle neuvěřitelným paskvilem dal někdo opravdu hodně práce. Otázkou zůstává: "Proč?"

Film není o monstru, ale o monstrech v množném čísle. Je jich tam totiž požehnaně. První a nejvytrvalejší z nich je kamera. Je nezničitelná, trpí parkinsonem a má výpadky paměti. Další monstrum je nuda, která je prvních dvacet minut nejdůležitější filmovou postavou. Při pohledu na délku 85 minut je to trochu smutné, zvláště když titulky mají další čtvrt hodiny. Velké nudné monstrum poté vystřídá ono slavné ničivé monstrum. Ve filmu sice skoro není, jen se sem tam mihne záběrem a hlavně díky monstru kameře je tak spíš pouze bílou dírou, kterou nikdy nikdo neviděl. Pak se objeví monstrum debilita, to bylo v tunelu, kdy se asi hlavní postavy chtěly kochat výhledem do tmy a počkat, co to na ně vybafne. Takže tam na ně baflo malé ničivé monstříčko. To je následně vystřídáno monstrem ženou. Jedná se nejspíš o předchůdce terminátora, jelikož ani bodná rána železnou tyčí někde v oblasti levé plíce či srdce ji nebrání podávat sprinterské výkony na úrovni Usaina Bolta a podobné nesmysly. Nakonec se tam zas chvilku mihne ničivé monstrum, sejme vrtulník s monstrem ženou (ta samozřejmě přežije), pak zas prudí monstrum kamera a nakonec to celé skončí v monstrózně dlouhých titulcích.

Film v leckterém ohledu naprosto exceluje (navození zoufalé atmosféry, rozklad lidského myšlení, atp.), aby se za chvíli sám tak trochu shodil (některé opravdu hodně laciné efekty, několik komediálních vložek). Neříkám, že tahle rozervanost je vysloveně na škodu. Filmu to kupodivu docela sedne. Člověka to totiž připraví na to, že Mlha není žádný čistý horor, ale je to poměrně vkusně udělaný mišmaš. A i když je pak závěrečná scéna docela předvídatelná, stejně je to pěkný maso.

Příliš laciné. Film se zbytečně utápí v sáhodlouhém ničem. Ano, je to tak. Tyto dvě hodiny byly jedny z nejdelších dvou hodin, které jsem zažil. Druhá věc, která mi vadila bylo záměrné ignorování diváka. Zpočátku (asi hodinu) totiž tak nějak vůbec není jasné o co jde a vážně jsem tou dobou přemýšlel, že raději zavřu oči a usnu. Později do sebe sice střípky začaly zapadat (některé i velice dobře), ale i po vypointování zbývá až příliš mnoho otazníků na to, abych film hodnotil lépe než průměrně.

V první řadě je třeba říct, že jsem neviděl Bratrstvo neohrožených. Jestli je to pro pohled na The Pacifik dobře nebo špatně, kdo ví? Jedno ale vím jistě. Nepochopím některé kňouraly, kterým v téhle minisérii chybí akce, chybí pocit války, přebývá počet postav a já nevím jaké ještě chyby v tom kdo hledá. Pro mě naopak válku vykreslil velice, velice důvěryhodně. Postav je opravdu hodně, ale to jen přispívá k dojmu, že to nebyla procházka růžovým sadem a ztráty byly hrozné. Až budu chtít vidět film (seriál) o jedné postavě, která bez mrknutí oka zmákne všechno, tak se podívám na Ramba nebo MacGyvera. Tady je aspoň vidět, že si nikdo nemohl být životem jistý. Pohoda, pohoda a najednou prásk a konec. Navíc výprava je perfektní, prostředí i efekty jakbysmet, takže když už se střílí, tak to stojí zato a ten pocit je tam. Ta úzkost z vylodění, kdy je místo pláže vidět jeden velký hřbitov, všude sviští kulky a vybuchují granáty a voják za vámi vám nablije do bot, to všechno z obrazu doslova sálá atmosférou. Psychologický rozklad každého aktéra je pak už jen logickým vyústěním situace. Bál jsem se, že to bude uslzená amerika, ale nakonec jsem velmi mile překvapen.