Véronique

Neopakovatelná atmostféra "stoličky" a "polepšovny" s neodolatelným Tomášem Holým. Jeden z nejlepších filmů, který u nás kdy vznikl.

Holka nebo kluk? Mám ráda zápletky, kdy se dívka převleče za hocha, stejně jako tomu bylo v případě "Pozor, straší". Co by dnes asi neprošlo, dřívější diváci doslova hltali. A stejně tomu může být i dnes, když se necháme unést duchem První republiky a tehdejší filmařinou... Tradiční dvojice Mandlová-Schránil nezklame, ale ani nepřekvapí. Jsou sice milí, ale nemají charisma... Jedná se však především o komedii a v tomto případě se divák nad tím povznese. Další kaňkou pak je i samotná délka filmu, která tu tradiční stopáž 90 minut poněkud prodlužuje...

Jenoznačně výjimečně natočený český seriál, jeden z nejlepších vůbec. Pokaždé, když ho vidím (a ujít si ho, pokud to je možné, nikdy nenechám), žasnu nad výkony těch malých, dnes již dospělých herců či neherců. Karlu Smyczkovi se podařilo dokonale vystihnout ospalou atmosféru českého předválečného městečka. Se stejnou grácii převedl na plátně Poláčkem zcela přesně vypozorované typické charaktery českého maloměšťáka, který si takříkajíc "hrabe jen na svém písečku"... Nedávno jsem se dozvěděla, že spisovatel napsal tuto knihu v období druhé světové války. Pro samotného Karla Poláčka to byly o to víc těžké časy, protože byl kvůli svému židovskému původu pod neustálým tlakem nacistických pohlavárů. Tomuto pronásledování, jak je známo, nakonec podlehl. Psaním knihy "Bylo nás pět" se tak mohl dostat do úplně jiného světa a odprostit se od reálna... Dalším generacím tím zároveň zanechal nezapomenutelné dílo, které velmi podařeným způsobem Karel Smyczek vzkřísil v podobě úspěšného seriálu.

Nejhorší je soudit dne před večerem. A tak to je s většinou odpůrců telenovel. Ty, stejně jako ostatní televizní žánry, obsahují naprostý odpad, stejně jako průměrná díla a několik těch nadprůměrných. Muňeca brava patří mezi ty velmi povedené telenovely, která se líbila v mnoha zemích po celém světě. Český divák má sklon dívat se na latinsko-americkou produkci svrchu, zatímco té např. severoamerické "pochlebuje". To je obecký trend. Bohužel. Kvalita není vždy jen o penězích. Každá kultura, národ, má jinou mentalitu sobě blízkou. Telenovely patří mezi typický produkt jižní Ameriky. Měla by tam být zábava, vtip, drama a hlavně velká láska - k tomu charismatičtí hlavní hrdinové. Jak se pak koktejl z těchto přísad namýchá, je věc jiná. Je ovšem potřeba dívat se na tuto produkci jinýma očima. Stejně jako českému naturelu nejsou blízké "americké akční střílečky" - avšak často vyzdvihovány - tak i telenovely jsou pro nás specifické, svou melodramatičností či řešením vztahů. Divoký anděl je opravdu výjimečný produkt, který si určitě takovu hanu nezaslouží. Limitující je pak snad jen délka seriálu, který byl uměle prodloužen o několik desítek dílů.

Hodnocení možná trochu "nadhodnocené", ale za tu výpravu si to zaslouží. Jinak se víceméně ztotožňuji s tím, co bylo řečeno již níže. Koprodukce s Němci tuto pohádku potopila. Množství temných scének, stejně jako snaha vytvořit z pohádky téměř akční hororovou podívanou na úkor té "milé české pohádkovosti" se příliš nepovedlo. Krásné scénky s babičkou Jadwigou (proč jen zvolili tato jména?!) u její chaloupky s pasoucí se srnkou či vesnické divadlo s cirkusáky jsou vzácné. Většinou jsou nahrazeny tmavými scénami se Skeletonem (Karel Roden jako více než "uvěřitelný zloduch", v dětských pohádkách však trochu přehnané pojetí zla) a boji se zákeřnými potvorami (mezi něž patří i duo Langmajer-Zounar:)). Na druhou stranu je kladem příběhu volba princezny, okouzlující Tina Ruland si mohla střihnout více pohádkových rolí. Škoda jen, že ji nedoprovodil český herec, když se jedná o česko-německou pohádku... Také hudba se povedla, Ondřej Soukup se jako správný švec drží svého kopyta. V malé roli se mi také líbila Mahulena Bočanová, mohla dostat v pohádce větší prostor. Replika ptáka Ohniváka však byla otřesná, to přímo bilo do očí. Ani dítě snad neuvěří, že by to zvíře mohlo být živé... I tak ale hodnotím 50-60% za určitý díl pohádkovosti, kterou si i přes všechny zápory "Pták Ohnivák" udržel.

Jezerní královna patří mezi nejpovedenější novodobé pohádky. Slušný hlavní pár, i herci ve vedlejších rolích - především Jiřina Bohdalová jako "paní Vodníková" ("Drahá, ty kouříš?!" - "E, ehm, ne...":) Také hudba (jejíž výňatky jsou původem z proslulého "Labutího jezera"), která pohádku doprovází, je kouzelná. Zápornou stránkou tak zůstává hlavně nepoměr mezi světlým a tmavým prostředím ve prospěch druhé možnosti... Nutno říci, že dle Vorlíčka to bylo na přání německých producentů. I tak "Jezerní královna" slušně plní poslání moderní romantické pohádky.

Tradiční pohádková klasika. Dříve mi vadila absence ženského pohlaví - kde se sakra poděla nějaká ta princezna?! Postupem času jsem si ale oblíbila nezapomenutelného Lálu Peška a jeho srdnatý boj s nepřízní osudu, který nakonec jeho dobrotu po zásluze odmění. O Vánocích by neměla chybět. 70%.

Asi něco málo přes 60%... Dříve by to bylo více, dnes se na to dívám jinak. Ale copak jde dát filmům se študákem Lálou Peškem méně než 4 hvězdičky?! Film sice působí naivněji, než je zdrávo, především co se děje týče. I studiové "exteriéry" vykouzlí na tváři úsměv, ale přeci... Výborné herecké obsazení v čele s Peškem, Šlemrovou, Gérovou či Baldovou vylepšuje celkový dojem z filmu. Zdatně si sekundují filmoví sourozenci Pešek - Gérová, především v úvodu filmu. Závěr už je docela nepovedený, nereálný a přeslazený. Ale ten Lála...

Dříve jsem se proti tomuto filmu tak trochu ošívala - kvůli hlavnímu hrdinovi, protože mi svým vzhledem nesedl k mému tehdy nepřekonatelnému žabci Věře Ferbasové. Postupem času jsem ale Hugo Haasovi přišla na chuť velmi. Co mu příroda nedala do fyzična, to mu dala do duševna. Jeho specifický druh humoru se tak projevil i v tomto filmu. Moc se mi zde líbila atmosféra prvorepublikového léta v přírodě, spolu se stanovým táborem (řekla bych, že tento symbol se v čs předválečném filmu objevil poprvé a naposledy) a organizovaným programem doprovázeným rozjívenými děvčaty. Kromě H. Haase a V. Ferbasové se zde objevili i mí další oblíbenci, tradičně věrni svému "filmovému naturelu" - Růžena Šlemrová jako matka Haase či Stanislav Neumann jako povedený bratr Andulčin. Ve filmu se mi také líbil závěr, kdy se Andula emancipuje a vychovává sama svá dvojčata - ovšem jen do chvíle, než její manžel zmoudří a poslušně se vrátí. Přítomnost dětí na plátně jsem ocenila taktéž, nebylo to v prvorepublikové filmové tvorbě moc obvyklé. Objevila-li se v ději zmínka o dítěti, buď to skončilo tou zmínkou, anebo jen několikasekundovým záběrem na dítě na konci filmu. Opravdu milá,letní, oddychová podívaná.

Jeden z nejpovedenějších prvorepublikových filmů. Už jen to herecké obsazení dává tušit úspěch. A to tu ještě máme krásné prostředí s mnoha krásnými exteriéry, milou píseň a ponaučení na závěr. Děj je nenáročný, přesto pobaví. Ačkoli je film především o mládí a nově nastupující generaci, ve filmu jasně dominuje postava babičky ztvárněné Růženou Naskovou. Film nám ukazuje střet dvou generací, jejich boj a nakonec vítězství jedné z nich. A čestné uznání porážky té druhé. Dříve bych film pasovala mezi nej filmy, dnes jsem v hodnocení přeci jen trochu ubrala. "Příklady táhnou" si však těch 75% určitě zaslouží.