Tamdydam

Nemůžu si pomoct, ale přišlo mi to zoufale průměrné. Což je v seriálovém měřítku na hranici koukatelnosti. Co se týče nejnověší řady, tak ta už tuto hranici pravděpodobně dávno překročila. Zvládnul jsem první čtvrtinu prvního dílu a dál to prostě nešlo. Takže nemůžu objektivně soudit. Ale i ze starých dílu na mě dýchá hrozná lacinost a nakašírovanost. Kdyby se v těch zatuchlých prdelích, které měly představovat předválečné Brno čas od času prohnal Zetor s nápisem JZD, možná bych to ani nezaregistroval. No dobře. Historický seriál autentický jako Panoptikum města pražského se u nás už asi nenatočí, jelikož doba pokročila a najít podobně vhodné exteriéry jako tehdy už nebude nejjednoduší. Ale alepsoň hereckými výkony by se vzhledem k vysokému hodnocení tomuto seriálu humoresky blížit mohly. Ale i tak, přiznávám, v součanosti tento seriál v české kotlině těžko hledá konkurenci

Ještě mám v živé paměti tu ubíjející atmosféru, která se s postupným nastavováním už tak nastavené kaše stále zhoršovala, a podivně stupidní a nelogicé chování hlavních postav. Kdyby o pár let později nevzniklo pokračování Nemocnice na kraji města, terá laťku českých seriálů zahrabala do pekel ( bojím se, že mi jí v pekle budou pouštět ), dal bych bez výčitek o hvězdu míň

Bolí mne palice z ulice temna, je to ta uilce, kde točí se jedna... ... dvě, tři, čtyři, pět, šest, sedm, osm, devět, deset sérií, jak hovna z nutrií, nemá to konce, nemá to děj, však prachy to vydělá, tak ódy pěj. PS: Má slečna ji sleduje. Dá se to léčit?

Když jsem ten film viděl v rané pubertě poprvé, filmovým násilím ještě neotupen a netuše, kam až se ten zpočátku celkem nevinný příběh zvrhne, bylo to na mě vážně silný kafe. Těžko ho tedy hodnotit. Film, který vás strhne, zaujme, vtáhne do děje, napne... ale nakonec po něm zůstane hlavně deprese a znechucení... ( Pokud se tedy pokusíte vžít do nezáviděníhodné a hlavně bezvýchodné siutace mutujícího Setha a především jeho sladké milé ). Řekl bych, že je to skvělý film a jeden z nejlepších remaků vůbec, ale rozhodně ne pro každého.

Ty metráky chyb a nelogičností tykajících se válečnách scén ( jak jsem byl poučen jedním zapáleným armi fandou ) jsem ochoten jako laik tomuto filmu odpustit. Suveréně je totiž přebíjí svou sugestivností, napětím, ( pro laika ) věrohodností a emocionální silou vůbec. Tohle všechno poměrně uspokojivě přebije i tu nebetyčnou blbost, že by snad byla celá jedna jednotka vyslána na záchranu jednoho nicotného vojína jen pro to, aby byl zmírněn žal jedné náhodně nalezené matky ze ztráty několika synů ve válce

Ta přeměna Edwarda Nortona z radikálního fašistického hovada v myslící bytost mi nepřišla úplně nejvěrohodnější. Ale dokázal jsem to přehlédnout a užít si fascinující syrový filmový zážitek

Takhle pohodovou, vtipnou a dojemnou atmosféru jsem u televize dlouho nezažil. Jestli vůbec někdy.

To zas jednou byla miloučká pitomost. Slaměný vdovec je z těch filmů, které se neobratně a za každou cenu snaží být milým, vtipným a hlavně ještě jednou milým filmem, až je přes výslednou prostoduchost psychicky mnohem náročnější, než děsivý horor. Opravdu nevím, co může lidem dnes ( kromě pohledu na Marlin pochopitelně ) nabídnout. Pokud se v něm snad dřív našel nějaký ten vtip, tak stářim vyprchal a slaboduchá moudra o vztahu mezi mužem a ženou musela smrdět zatuchlostí už tenkrát. Dokonce i ta slavná scéna s vlající sukní a výdechem metra byla nějak očesaná, oproti tomu, jak ji znám z dokumentů o Marlin... A to nemluvím o tom, jak mi lezl na nervy upocený Tom Ewell

Řekneli se nadčasová komedie, vybaví se mi automaticky Někdo to rád horké. Tady prostě zub času nemá nárok

Vetřelce jsem zkusil jednou, v polovině jsem znuděn odpadl. Pak jsem se dozvěděl, jaká to je legenda a zkusil jsem to znovu, až do konce. Jenže nemůžu si pomoct, nudil jsem se pořád a nebál se. Ale za ty herecké vykony a triky ( na tehdejší dobu určitě nevídané ) ty tři hvězdy dám.