pOne

Snímek mladého rakouského režiséra, který se zúčastnil soutěže dokumentárních filmů ma 44. MFF KV, dává nahlédnout do soukromého a profesního života několika tureckých muezzinů (imánů). Celým filmem provází učitel muezzinů a člověk, který poprvé lidi k modlitbě svolával již ve svých zhruba osmi letech a pro kterého je tato oblast smyslem života. Vidíme zde střet tradiční kultury muezzinů v kontrastu s tureckou populární hudební scénou. Popis obsahu filmu zde na ČSFD (i v katalogu 44. MFF KV) obsahuje jednu nepřesnost. Funkci muezzina nenahradily magnetofonové pásky ani jiná záznamová média. Bylo to potvrzeno i samotným režisérem filmu, který se s tím v Turecku nikdy nesetkal. Jediné, s čím se setkal byl bezdrátový přenos jednoho živě "zpívajícího" muezzina do více mešit (např. v rámci města).

Pokus o pohled do hlavy mladého člověka, jehož největší (a možná jedinou) zábavou je zabíjet lidi. Začalo to malým kamínkem, hozeným z mostu na auto jedoucí po dálnici. Pokračovalo kamenem větším, jehož hození mělo již tragické následky. A když se Daniel Bauer dostal ke střelné zbrani .... Ani přehnaná láska ze strany jeho první dívky pro něj není víc než pocit ze zabití člověka Jak je hlavní hrdina introvertní, tak i celý film je laděný hodně komorně, obsahuje minimum dialogů a neobsahuje téměř žádnou hudbu. Vše to při 84 minutách stopáže působí velice nudně a zdlouhavě.

Mozaika časové přeházeného vyprávění by se dala rozdělit na dvě hlavní linie. Smutná až depresivní (jakoby) minulost a tragikomická (vojenská) současnost (z pohledu příběhu). S tím, že postupně se obě linie střetnou. Zpočátku mi to docela nesedělo, přelaďovat z vážna do tragikomična, ale nakonec to bylo namixované asi dobře. Jednak je to zajímavý formát, jednak film vyloženě nemá ani vteřinu navíc ... navíc se jedná o velice silné téma. Tak nakonec dávám plný počet. Ikdyž "moravská" mluva některých herců mi trhala uši. Jeden z těch nejsmutnějších filmů.

Tvůrci měli k dispozici potřebné archívní záběry a tak působí dokument velice zajímavě. Nemlátí se sláma naprázdno a na leccos si člověk vzpomene a dá si to do souvislostí. Velice povedený je cyklistický díl o němci Ullrichovi (který nakonec dojel na doping, což už v dokumentu z objektivních důvodů není).

Hudba se snaží vytvořit něco víc než nabízí sám děj. Hudba je skvělá a děj je nudný, příliš pomalu plynoucí. O všem se jenom mluví, nikde ani náznak nějakého mystična nebo strachu.

Velmi zajímavý dokument na aktuální téma "dostatečnost energetických zdrojů" se zaměřuje především na otázku ropných zdrojů. Jsou zmiňována zajímavá fakta a souvislosti, ikdyž vyladit dokument tak, aby sledoval více časovou osu a byl chronologický, by bylo možná přehlednější. Každopádně minimálně stimul k zamyšlení nad současnou situací v dané problematice. Chyběla mi v dokumentu jedna věc. A sice vypíchnutí, jak velkou procentuální spotřebu roční ropně produkce má na starosti armáda, především ta americká.

Budu se opakovat, ale německý film opět dokazuje, že se dokáže na vysoké úrovni zaobírat zajímavými tématy. Tady je nutno zmínit ještě fakt, že to dokáže "za málo peněz" (takže v penězích ve srovnání s českou tvorbou problém nebude). Zajímavý pohled do německých 70. let, zajímavé psychologické pojetí celé události.

Další z filmů s Jindřichem Plachtou, u kterého mě jako první dvě slova napadnou "pozitivita" a "optimismus". Kvalit snímku Nebe a dudy film sice nedosahuje, ale přesto je to takový prijemný kousek na oddech. Panu Plachtovi, i zde velkému dobrákovi, ta souhra s dětmi sedí. Vytkl bych snad pro mě nepochopitelný konec filmu. Mimo mé chápání i v rámci žánru veselohra. Myslíte si, že by se nějaká ženská takhle v reálném životě zachovala?

Poctivé tři hvězdičky za vcelku zajimý příběh nadaného chlapce, v jehož životě dojde k jednomu zvratu, který mu ho změní. Uvažoval bych i o hvězdičkách čtyřech - po úvodní nemastné pasáži se snímek vytrhne ze své šablonovitosti a nudy a je celkem zajímavý. Proč nedám čtyři hvězdičky? Od kandidáta na Oscara nečekám takovou televiznost ztvárnění. Místy jsem myslel, že se jedná o laciný televizní romanťák - po stránce vizuální. Film jsem viděl v českém dabingu, což je možná u mne také faktorem ovlivňujícím hodnocení.

Hlas Karla Hőgera samotný je velice zajímavé poslouchat oněch 85 minut filmu. Aby mne tento typ filmu (indoorová (kulisová až divadelní) komedie ze společenského prostředí) celkově zaujal, musel by být opravdu výborný. A to se zde bohužel nestalo.