pOne

Slabší 4 za mix Forresta Gumpa a Meet Joe Black na přeťáplé stopáži. Čekal jsem víc.

Chvílemi dosti strojeně propagandistický, přesto však velice zajímavý, dokument o unikátní čínské stavbě, na které pracovalo asi 230.000 dělníků.

Vizuálně výborně vypadající film, který na mě působil jako profesionálně odvedená práce. Od záběrů lokací přes další záležitosti jako třeba ušmudlané uniformy partyzánů po třešínku na dortu - vizáž Benicia Del Tora - která vše jenom podtrhla. Jeden ze snímků, který v rámci žánru hraného filmu nabídne víc než "filmový" zážitek (ve smyslu zábavy). Absence dramatu je vyvážena dokumentaristickým pojetím, kdy všemu ve filmu se dá věřit. A patrně se film také skutečnosti hodně držel. Třeba ve vyobrazení Guevarovy neúplatnosti a "odsuzování krádeže".

Silný dokument, zaznamenávající osudy dvou generací amatérskou kamerou. Sem tam podkreslený pěknou westernovou hudbou. Po druhém shlédnutí dávám plný počet bodů. Je to takový ten typ dokumentu, který na chvilku dá zapomenout na znechucení současnou politickou scénou a poměry. Oproti problémům s nacismem a následně komunismem aktérů tohoto časosběrného dokumentu, jsou tyto záležitosti přeci jenom druhořadé..

Film Deep Throat jsem neviděl a ani se k tomu nechystám. Dokument o něm, který je delší než film samotný, je ale zajímavý. Nezaobírá se pouze zakázem promítání filmu samotného, ale i širšími souvislostmi. Jednak je to zajímavé a jednak je to okořeněné zajímavými hláškami typu "Peněz už bylo tolik, že jsme je nepočítali, ale vážili".

Povedená indie-komedie založená na výborných dialozích. Po všech těch depkách na 44. MFF KV přijde vcelku vhod humor + smějící se velký sál hotelu Pupp :). Při sledování jsem vzpomněl na "Chasing Amy" z roku 1997 s Benem Affleckem. Humpday bych zařadil do stejně škatulky.

Jedna hvězdička za pěkné záběry bouřek a zajímavé příběhy lidí, kteří zažili zásah blesku. 3/4 však tvoří výplň, jejíž zařazení do filmu jsem jaksi nepochopil. Jako soubor zážitků lidí se setkání s bleskem bez oněch 3/4 by dokument rozhodně působil lépe. P.S.: Poznámku s hlasitou hudbou režisérky J. Baichwal, pronesenou před soutěžní projekcí na 44. MFF KV, jsem taky nepochopil.

Myslím, že na dané téma bylo natočeno dost filmů. Nevybavuji si, že by byl nějaký horší. Hrdinové (a zřejmě nejen oni) upadli do takové letargie, že divák má co dělat, aby těch nekonečných 84 minut v kině vydržel. Pár záblesků na lepší časy se sice divák dočká, ale je jich bohužel málo.

Pochmurný pohled do toho nejzapadlejšího koutu Kanady. Život tam není žádný med. Zejména pro malou Mitsy a její babičku. Matka Mitsy, která s nimi nežije, má svojí dceru totálně na háku, ač ta ji miluje. Jediné, co na filmu hřeje, je vztah mezi Mitsy a babičkou. Přes všechny neshody a četné (hlasité a divoké) hádky je jasné, že babička má Mitsy ráda a myslí to s ní dobře. Drží matku (šlapku a alkoholičku) dále od své vnučky. Prostě takový klasický nezávislý snímek z venkova, kde by asi nikdo nechtěl žít. Zmínit bych chtěl herce, který hraje parchanta Duffyho. Ten se párkrát postará o nějakou humornou vsuvku (ve stylu "Mĺadí muži za pultem"). Zejména (vážná) kulečníková scéna v obsazení - máma, dcera a Duffy - má z jeho strany vtipné zakončení. Povedená je hudební stránka filmu.

Film je možné brát jako takový vykřičník (především) pro rodiče, před kterým by mohla být věta ve smyslu "postarejte se o aktivní trávení času svých dětí" (nebo něco podobného). Aby neměly čas na blbosti (a myšlenky, které měly mladí hrdinové snímku). Z tohoto hlediska je to ok. Pokud jde ale o film samotný, tak mi nesedělo, jakým způsobem k onomu konci došlo. Chvíli jsme mohli vidět reálný příběh. Pak ovšem tento reálný příběh byl narušen nelogičností chování postav. A mezi tím prvky tajemna a možná i hororu + psychologického filmu.