Warhorr

Nečekal jsem, že se mi to bude až tak líbit, velké překvápko. Pamela, jakožto sexbomba 90. let, a do které byl zamilovanej snad každej druhej, včetně mě, se odhodlala a natočila s Netflixem životopisný dokument o své osobě, kde se člověk opravdu dozví spoustu zajímavých a peprných věcí. Nikdy jsem si o ní dopředu nic nezjišťoval a bulvární plátky taky nečetl, takže pro mě bylo překvapením, že byla jako dítě zneužita. Popisuje několik svých vztahů, některé více, některé jen letmo. Chápat se to dá, to by jinak museli natočit desetidílnou minisérii. Nejzajímavějším bodem je chvíle, kdy se začne mluvit o krádeži domácího porna, které má ve své podstatě velký vliv na její pozdější kariéru. Vše nám vypráví samotná Pamela a toho si vlastně cením ze všeho nejvíce. Dokument je doplněn spousty domácími videi a samozřejmě dobových záběrů - rozhovory, focení pro playboy, scény při natáčení, talkshow apod. Překvapením byla i účast jejích synů.

Tak tohle bylo něco pro mě ! Já vlastně ani nevím, proč jsem to téměř přes dva roky odkládal. Nejraději bych si nafackoval. Jedna z nejdepresivnějších a nejponurejších krimi minisérií, které jsem kdy viděl. Naposledy jsem takový pocit měl u The Killing a první série True Detective. Jakmile vidím, že v hlavní roli mi někde hraje týpek z Marvelu a všech těch podobných hovadin, začínám být značně skeptický. Tady mi to však Evans nandal a totálně mě zničil. No to vlastně úplně všichni. Tady není postava, která by mě nebavila, nebo mě vyloženě něčím srala. V drtivé většině je tento seriál z pohledu rodiny a není to zcela čistokrevné krimi s klasickým vyšetřováním, jako již u zmíněného The Killing nebo Mare of Easttown, ale to mi vůbec nevadí. Na vlastní pěst tu začne pátrat sám otec, který se ocitne tentokrát na protější straně barikády, a musí tak vlastně bojovat se svými kolegy a policií, aby dokázal že je jeho syn nevinen. Nedokážu si ani vzpomenout, kdy se misky vah tak přehupovaly. V jednu chvíli jsem si byl jist, že je syn vinen, v dalším díle jsem úplně změnil názor. Tohle je zde vylíčeno skvěle. Člověk vůbec netuší, jak tohle celé skončí. Když na scénu nastoupí J.K.Simmons, má to zase o něco větší grády. Defending Jacob není však jen krimithrillerem ale i hodně nepříjemným dramatem že života. Tím co se stalo, netrpí jen synátor, ale i rodiče. K těm se začne okolí stavět zády, jsou v podstatě na všechno sami a musí se tak poprat se všemi vnějšími vlivy, a že to bude drsný boj. Soudní proces je třešničkou na dortu. Poslední díl je totální mazec. Někdo asi bude naštvanej, nerad bych spoileroval, ale možná jsem si to i takhle nějak představoval. Ať si udělá finální úsudek každý sám. Skvost. Pecka. Bomba. Doporučuji.

Ale jo, slušný to bylo. V záplavě těch sajrajtů, které zatím z kraje roku vychází, jsem se u tohoto alespoň nenudil a do konce jsem to dokoukal bez obtíží. Rodiče nechají na venkově u babči své dvě dcery a odjíždí pryč, kamsi do okolí, hledat lék na smrtelnou nemoc pro svou mladší holčíčku. V hlavní roli zde máme čarodějnictví, okultismus a rituály. Vše je opřeno o strašidelný příběh/legendu z minulosti. Ta však po příjezdu a seznámení se s tou starou potvorou, začne nabývat na skutečnosti. Babča je celkem nepříjemná. Sny a noční můry jsou povedené. Jsou tu asi dva slušné jumpscary a dojde trochu i na gore. Posledních cca 45 minut se film veze ve slušném tempu a neustále se něco děje. Kámenem úrazu však je to, že člověk tak trochu tuší, kam to asi vše bude směřovat a konec není těžké odhadnout. Chyběl mi tam onen moment překvapení. Chování starší dcery je někdy taky kreténský. Na Mexikánce ucházející ale mohlo se z toho vytřískat určitě o něco více.

Jeden barák, v něm jedna židovská komunita a jeden démon podle legendy, který začne terorizovat jednu rodinku. Proboha, kolikrát tohle už tady bylo ? Chápu, že je čím dál tím těžší přijít s něčím originálním, ale tohle bylo jedno velký utrpení. Wiseman zachraňuje co se dá, jeden dobrej jumpscare, atmosféra jakžtakž na hraně a tím bych to asi ukončil. Nebavilo mě tu vůbec nic. Démon je spíš srandovní, než abych z něj měl nějakou husinu. Kreténská postava manžela. Příběh o ničem. Další lednová sračka a zabitej večer. To nám ten rok 23 pěkně začíná. Dejte mi už aspoň nějakej povedenej mainstream než tyhle nicoty, které nefungují vůbec v ničem.

Pro knižního nadšence je vždy těžké vžít se následně do role diváka a stát se nestranným a objektivním posuzovatelem. Kniha byla velkým megahitem, přeložena do několika jazyků a zaznamenala hlavně ve Španělsku během lockdownu značný úspěch. Já, jakožto fanoušek tohoto díla, se pokusím zachovat si i tvář televizního pozorovatele a zkusím to porovnat, i když teda sám nemám v lásce, když mi někdo začne srovnávat knihu vs film. Nejvíce oceňuji, že časové skoky jsou tu dobře dodrženy a hlavně jsou přehledné. Divák se tak nemusí bát, že by se časem začal ztrácet a měl v tom chaos. Režisér si sice jejich chronologii upravil po svém, stejně tak jako jména, časy, místa a město ( autor je ze Španělska, a tak tu máme místo New Yorku, Malagu - možná jako pocta autorovi, kdo ví ). Žádná z těchto věcí však není ničím závažným, co by ubíralo na kvalitě a dá se to přehlédnout. To už by museli netolerovat snad jen striktní šílenci předlohy. Za mě to problém určitě není. Pak už tu máme ale několik skutečností, které jsou nesmyslně pozměněny či přidány. Zbytečná postava stěhováka Lucy. Zachován měl být pouze James Foster. I u něj je však skutečnost hodně odlišná a škodí to. Podobně je to i s hlavní hrdinkou Mirren. Je jí věnováno až příliš mnoho prostoru. Zní to divně že ? Hlavní postava a nemělo by se jí věnovat ? Vskutku, ne. Zažívá sice osobní trauma, jenž má pravdivý základ, ale je tady toho až příliš. Seriál má šest dílů a troufnu si říct, že půlka z toho se věnuje její postavě. Čas se mohl vyplnit jinak a měl být v rovnováze se všemi představiteli a to bych napsal, i kdybych knihu nečetl. Chybí mi tu zoufalost, strádání a rozpad osobností rodičů. Stejně tak jako strádání policie, jejich kriminalistická práce, vyšetřovací postupy, výslechy svědků a vše okolo toho. Jasně, ty věci tu najdeme, ale je to všechno takový hrr, hrr. Ty klasický věci u mystery kriminálek a dramat jak jsme zvyknuti, tu jsou prostě někdy až moc rychlospádový a je to obrovská škoda. Minisérie má chvilkama svou temnější stránku, ale i přesto jsem to chtěl ještě více ponurejší a depresivnější. Herci jsou sympatičtí a rolí se chopili dobře. Jen bych vyměnil Smitovou za Mauleon. Na tu byl mnohem lepší a taky hezčí pohled a rád bych ji viděl více. Tohle se moc nepovedlo. Také jsem chtěl lepší rozhled do světa žurnalistiky. Doufal jsem, že celkově dostanu mix filmu Spotlight a Gone,baby, gone. To se však také nestalo. Předposlední díl je asi nejlepší, protože se věnuje pouze Amaye a rodičům a takhle nějak jsem si to představoval. Jasně, měl bych výtky, ale nebudu total hater a takhle mi to přišlo v rámci možností snesitelně a v pořádku. Avšak ke zjištění ''jak a proč'', plus finále, je oproti knize hodně odfláklý a tady přišlo asi to největší zklamání. Jak to uzavřít ? Ztracena v bílém šumu byl hit. Pokud se rozhodnete podle takového díla natočit film či seriál, tak by se to mělo co nejvíce předloze přiblížit, protože fanoušci to budou vždy extrémně porovnávat. Tady je to cca 70% vymyšlený a zbytek podle knihy. Tato minisérie úspěch určitě nezažije. Ostudu sice nedělá, ale není to žádný boom. Chvilkama jsem byl na rozhraní mezi dvěma a třemi *. Pokud se na to však podívám očima obyčejného diváka, tak jako celek se na to dá kouknout a žádný utrpení to rozhodně není. Je i fajn, že díly trvají nějakých 40 minut a za den se to dá v pohodě zvládnout. Vím ale, že v budoucnu už si to nepustím. Je to škoda. Kaštánek, který vyšel dva roky zpátky, měl úplně jiný grády a Netflix ukázal, že tam se umí předlohy držet naprosto výborně a seriál dle toho i vypadal. Otázkou zůstává, proč se to nestalo i tu ?

No hurá. První letošní horor, u kterého jsem se bavil a nenudil. Podobnost jako u Play Dead je velká. Tady jen záleží, kdo, co okopíroval od koho, ale je mi to jedno. Tohle je mnohem záživnější, drsnější a nechybí tu ani gore. Přidejme ještě zajímavé herecké obsazení s pěknou herečkou, hnusnýho záporáka, zcela vyhovující stopáž a máme koukatelné hororové dílo. Trochu to ve mně evokovalo TCHM, takže prima připomínka. Jo, tohle můžu kdykoli.

Tak z tohoto jsem vážně sick. Chata u jezera, tři přátelé a maskovaný zabiják. Mohl to být povedený slasher, nebýt té covid omáčky okolo. Ať se na mě nikdo nezlobí, ale tohle nemůže myslet vážně ani ten největší covidový fanatik ever. Není to vtipný, není to vážný, je to akorát trapný a ubohý a kazí to dojem z celého filmu. Jestli bylo cílem režiséra připomenout divákům covidovou atmosféru, abychom nezapomněli, tak se mu to povedlo a mě pěkně nasral. Už nikdy více tvl. Ještě tu započítejme naprosto nesympatické postavy ( tu černošku bych nakopal nejraději do huby ) a spoustu absurdních situací a je vymalováno. Nad vodou to drží vážně jen ty vraždy, které nejsou na škodu a ujdou, krátká stopáž ( naštěstí ) a trochu zajímavý rozuzlení. No, snad jsem Vás touto recenzí moc nenakazil. Kuck,kuck !!!

Od snímku Bitva v ústí Šeldy a Bombardování tu máme po delší odmlce další válečný film z WWII. Tentokrát si tvůrci vybrali přístav Narvik a bitvu, která se kolem něj odehrála. Inu, z drtivé části se jedná spíše o drama. Nečekejte tak nějakou velkou válečnou vřavu, kde budou padat těla o sto šest a z krupobití kulek ohluchnete. Jsou tu se vším všudy asi tři přestřelky ( ta poslední je ale fajn a ujde ). Kdo očekává válečný akční film, bude zklamán. Příběh se zaměřuje na manželský pár Ingrid a Gunnara. Gunnar jde bojovat se svou jednotkou do války a Ingrid zůstává pracovat ve městě, nejen jako pracovnice hotelu, ale hlavně i překladatelka. Po nějakém čase se však nad Ingrid začnou stahovat mračna, a to z důvodu tlaku Britů a Němců a musí to tak hrát na obě strany. Ingrid je postavena do složité pozice a v určité chvíli se divák rozhoduje, jestli pro ni bude mít pochopení, protože podobné věci se mohly stát v době války tisíce lidem. Jedná se o zradu či o akt přežití ? Jak na to vše může zareagovat vaše okolí a nejbližší ? Narvik určitě není špatným historickým dramatem, jenže tomu něco chybí. Podobných filmů se natočilo už několik a tady není nic překvapujícího, ohromujícího či něco, z čeho bych se měl posadit na zadek. Je to jen další průměrný válečný film, který se v té změti ostatních rychle ztratí. Zaujme však vizuál a prostředí norské krajiny, která je vždy jistotou, kostýmy, a výkon Kristine Hartgen byl taktéž potěšující.

No myslel jsem si, že se z toho vyklube jen nějaký další přiblblý rodinný drama ale ve finále jsem byl docela spokojen. Becky je zasranej pomstychtivej prcek, kterého prostě nechceš nasrat, jelikož je posléze schopen rozmrdat všechny okolo sebe. A že má zajímavé a neotřelé nápady, jak někoho rozmašírovat. Tato věc, vraždění a konfrontace s vězni, je vlastně na celém filmu to nejlepší. Škoda nevyužitého potenciálu hromotluka, od něj jsem čekal nějaký velký peklo ( ty výčitky svědomí byly trapný ). Místy je to i trochu nataženější, než bych předpokládal. Matka se synem mi tam přišli tak trochu navíc. Jako jednohubka je tento horor však úplně ok.

Problém u hororu tohoto typu je, že přesně víte, kam a jak děj bude směřovat a tím pádem tu ani není možnost nějakého překvapení. M3GAN je takový Skynet. Robotická panenka, která se zprvu zdá neškodná, jenže se po čase začne sama učit a přemýšlet. No a jak tohle může asi dopadnout, že jo ? Pár laciných jumpscareů, občas trochu krve, za mě né moc chytlavý příběh a gore pomalu na bodu nula. Stopáž je přestřelená, dlouhou dobu se nic neděje, po většinu času mi to spíš přijde jako drama o holce, která přišla o rodiče a její teta se ji snaží vychovat, jenže si s ní neví moc rady. Největší pozitivum je asi M3GAN samotná, když začne řádit a pustí se do toho, tak je to alespoň trochu zábavné. Tím navazuji na posledních cca 25 minut, kdy se to slušně rozjede a finále je vcelku fajn. Měl jsem však o něco krapet větší očekávání a první letošní kino návštěva se holt moc nepovedla.