Warhorr

Fan base Cityzens budou mít žně a skákat radostí. Ano, je to převážně dělané i pro ně, ale i já, jako fanoušek jiného týmu, jsem si tento dokument náležitě užil. Záběry ze zákulisí, tréninkového centra, spousty rozhovorů a medailonků, dojde tu téměř na každého ( vede samozřejmě Haaland a taky Pep ). Je tady toho vážně tuna. Když člověk vidí, jakým způsobem hecuje, ale taky i zjebe, Guardiola tým o poločase a jak s nimi celkově jedná, vůbec se nedivím, že to dotáhli tak daleko a jsou tam kde jsou. Největší škoda je asi ta, že highlighty ze zápasů jsou jen malými střípky, trvající někdy jen několik málo vteřin a celkově ty záběry jsou mnohdy o ničem. Komu se líbilo například zpracování ohledně Slávie - Totáln! sezona, ať už jste supporter nebo ne, měl by být spokojen i zde.

Podařený a důstojný prequel. Premiéra pro Arkashu vyšla téměř na jedničku a já tam pomalu nasypal skoro plný kotel. V podstatě jsem dostal přesně co jsem chtěl. Retro nádech Itálie 70. let s povedeným vizuálem, solidní atmosférou v prostředí sirotčince a nejsme ochuzeni ani o gore, který tuto sérii  v tomto ohledu posunul o level výše. Creepy halucinace, znepokojivé ksichty sester, odporný porod, upálení. Minutová show v podání Free kdy se v ní probudí démon je na výbornou. Příběh trochu trpí tím, že pokud znáte sérii, víte čím to končí. Finále bych si dokázal představit více vyhrocenější, ale žádná tragédie to zase není. Sice jsem z kina posranej strachy nevylezl, ale i přes delší stopáž jsem se nenudil a s radostí jsem se do této série znovu ponořil.

No já teda nevím, ale že bych byl z toho nějak odvařenej po tom hypu co se dalo slyšet, to rozhodně ne. Ok, beru že je to hlavně o Rickovi a Michonne, v pořádku. Je z toho v půlce už v love story, beru i tohle. Za mě to však brutálně nenaplnilo potenciál. Armáda a nový svět/komunita vypadala luxusně, mohla z toho být luxusní řežba, válečná vřava, všude hordy vojáků, vrtulníky, bomby, vše se odehrávat ve velkém městě ( tady to hodně evokovalo 28 týdnů poté )... jenže to stejně spadlo do nudné pasáže, kdy se Rick vlastně rozhoduje, jak naloží se svým životem, jestli se vrátí či nikoliv, koho zradí a zabije a co všechno obětuje a všechno ostatní je tak nějak až moc bokem a z Ricka se stal jenom ukňouraný kokot, kolem kterého je až příšerně moc politikaření a žvanění. Deltoidi jsou taky o ničem a pořádně nevyužiti. Michonne ta má jasno a její charakter mě nijak nepřekvapil, to však ale není na škodu, protože svou roli hraje perfektně. Její postava mě prostě baví jako vždycky plus byl fajn i její flashback. Já chtěl po těch letech prostě více, daleko více. Jo svět Daryla, to je něco jiného. Tam mě to chytlo od začátku až po konec. Tohle je jenom nevyužitá, zabitá a urychlená nuda s až příliš sladkým koncem. Zklamání.

Úvod byl pro mě značným utrpením. Já mám dialogovky vskutku rád, ale tady to je z drtivé části spíš jen samé filozofování, polemizování a nasmrádlý podobenství, jako bych sledoval Terrence Malicka a jeho pokus o natočení hororu. Avšak světě div se, i přes ty konverzační bahna a těžce pomalý tempo mě film pořád držel ve střehu. Efekt může spočívat i v tom, že se zde mistrně hraje s divákovou psychikou, protože se čeká, kdo jako první odkryje karty a kdo tady vlastně může být ten špatný. Hodně to samozřejmě podporuje bravurní atmosféra v podobě neutuchající bouřky ( zde mi to velmi připomínalo Tornatoreho ''Pouhou formalitu'', ale to je pořád o kus dál ). Posledních 20 min je výbornou odměnou s příjemným mindfuckem.

Opět, možná zajímavý nápad, který je podpořen místní legendou, jenže to dopadlo fatálně žalostně a nevyužitě. Co se má tvářit jako psychologický survival je jen konverzačka dvou osob v autě a stěžejním prvkem jsou možná chvilky, kdy se někdo ocitne mimo auto a snaží se znovu dostat dovnitř. Kdyby se alespoň s tím monstrem naložilo lépe, leč bohužel. Gore taky nestojí za nic, snad jen pohled na zlomenou nohu. Nutno dodat, potenciál tam byl.

No, mohl to být alespoň průměrný slasher, ale kdepak. Skoro hodinu se neděje absolutně nic. Sem tam nějaký podivný zvuk, zaskřípání podlahy a jakože dvakrát pohled na maskovanou osobu. Brutálně předvídatelný vrah až to bolí, bez gore, bez originality, nuda, nuda, nuda. Když si vzpomenu, že jsem na to chtěl jít do kina, pff.

Dosud nejdetailnější popis případů Stodolových. Vaňura a kriminalisté nás po dvaceti letech zavedou na inkriminující místa a přiblíží nám krůček po krůčku hrůzy všech vražd, které mají tito vrazi na svědomí. Spousta záběrů a fotek z rekonstrukcí a z vyšetřování se už dala vidět jinde, ale i přesto je tu několik věcí nových. Stěžejní novinkou tu jsou výpovědi rodinných příslušníků - matka Dany, sestry Jaroslava a možná se dočkáme i samotné Dany, která dosud s žádným novinářem nepromluvila. Hodně prostoru dostane i syn paní Čondlové, státní zástupkyně a spousta důležitých a zainteresovaných policistů a osob, kteří na tom onehdy pracovali. Velmi kvalitní true crime z naší dílny, připomínající kvalitou ty nejlepší z Netflixu. Po loňském Bez lítosti další trefa. Nepolevovat a jen tak dál prosím, takhle si totiž představuji vrcholně zpracovaný dokument o sériových vrazích. I dnes, neustále z toho mrazí. Ještě když slyším tu temnou a depresivní hudbu, která to tu doprovází jako tikot hodin, tak mi bylo chvilkama až úzko. Stejně tak, jako když slyším vychlamaného Stodolu mluvit na kameru.

Letmý, avšak dostačující hodinový pohled do věhlasné 100. bombardovací skupiny. Nejcennější na tom všem jsou samozřejmě přeživší, veteráni ( vč, Croze a Rosieho ), kterých je dost a dostali tu slušný prostor na vyprávění svých zážitků, plus uvidíme spoustu autentických záběrů a fotografií. Za sebe mám pocit, že seriál nijak extrémně ze skutečnosti nevybočoval. Tohle se povedlo a pro fanoušky seriálu či jen samotné zájemce WWII mohu určitě doporučit.

No byla to dlouhá, dlouhá cesta. Masters of the Air jsem začal pečlivě sledovat už od prvních zmínek, někdy od roku 2012, a hltal každé nové info. Sága dospěla do úplného konce a já mám po to všem i tak pocit trpkosti na jazyku. Nevím, jestli za to vinit samotný Apple, ale asi bych byl raději, kdyby to přeci jen zůstalo v péči HBO, které dovedlo předchozí dva projekty na ten nejvyšší vrchol seriálové, válečné kinematografie. Úvodní díly byly super, chytlo mě to hned od prvních minut. Jsem rád, že i do třetice tvůrci vybrali méně známé herce, vyjma Butlera a Keoghena. Jakmile se ocitneme v kokpitu, tak ta práce posádky a válečná vřava je znázorněna skvěle - problémy s palivem, navigací, omrzliny, hořící motory, strasti mužů, utržený končetiny, ten pocit, kdy se jen modlíte, aby vás náhodou netrefil flak, celé to válečné prostředí, moc se mi to líbilo a dostal jsem veskrze vše, co jsem tak moc očekával. Už jsem někde slyšel, že je to po krátké době šíleně stereotypní. No věřte, letci v Anglii takhle holt žili. Briefing, mise a následná pijatika v důstojnickém klubu. Kdo má něco nasledováno, divit se nemůže už vůbec. První půlka seriálu se nese opravdu ve fantastickém válečném duchu a já cítil, že jsem v kokpitu slavné B-17ky. Jenže potom nastává zásadní problém. Nejdříve mě šíleně zamrzel brzký konec jedné z hlavních postav, respektive řečeno herce ( nebudu dál spoilovat ). Knihu jsem nečetl, ale chápu, že se rejžové zřejmě drží nějaké linie z předlohy. V dalších třech, možná čtyřech dílech se do vzduchu už téměř nepodíváme ( nebýt Red Tails tak asi už vůbec ). Chytne to prapodivné skákání od postav k postav, z jednoho místa na druhé, já začal ztrácet pozornost, místy se i nudit, což jsem u tohoto projektu rozhodně nečekal. O Dni D je tady třeba jen zmínka, jinak absolutně nic. Již dříve jsem psal, že casting se povedl na jedničku. Ano, to je sice pravda, herci jsou sympatičtí do jednoho ( nejvíce mě bavila postava Croze, jenž slouží i jako vypravěč seriálu ), jenže tím, jak se ta seriálová linie skládala a už z toho pomalu ani Masters of the Air nebyl, protože se často ocitáme úplně jinde, tak jsem si horko těžko vytvářel k nějaké postavě bližší vztah. Neporovnával jsem Bratrstvo s Pacifikem a nebudu to tak činit ani s touto sérií nyní, ale jeden zásadní aspekt tu napsat musím. Jak v BoB tak v Pacifiku jsem s těmi postavami soucítil, oblíbil si snad všechny a všem taky fandil, a když někdo ''odešel'', tak jsem byl v pytli. Tady se mi to prostě nestalo. Když někdo umřel, ani jsem nevěděl o koho pořádně jde. Při misích jsem taktéž hodně postrádal alespoň letmé pohledy německých stíhačů. Jsou to takové výstřely do prázdna, kdy stíhače ani nejde pořádně spatřit a už to smrdělo Nolanovým Dunkerkem a jeho bojem s neviditelným nepřítelem. Obsluhu flaku tady uvidíme za celou dobu taky snad jen jednou a to jen na kratičký moment. V určitých momentech jsem si přál jít jen více do detailu. Tohle bude asi má achillovka s tímto seriálem. Poslední díl bych však hodnotil možná jako jeden z nejlepších vůbec a asi bych i řekl, že zachránil finální dojem. I když nejsme ve vzduchu, je tu dost akce, zajatecký tábor, útěk, trocha pozemního boje, trošičku koncentračního tábora a emoce tu konečně začnou správně fungovat. Musím ještě pochválit hudební doprovod. Neelyho hudba je fantazie, samotný soundtrack je úžasný a s ním i intro, které je na jedničku včetně úvodní znělky. No těch negativ je na 4* možná dost, ale když si člověk uvědomí, že WWII je v kinematografii už skoro vymřelým žánrem a toto dílo prostě kvalitu má, oproti některým bezduchým a trapným shitům co sem tam vyjdou, tak to hodnocení musím ponechat. Navíc, tahle banda ve složení Spielberg, Hanks, Orloff, van Patten se nám dost možná sešla naposled, takže buďme rádi, že tento projekt nakonec vůbec vznikl a do světa se nám představila skupina mužů, o které neměli mnozí nejmenší páru. A i když vedla úplně odlišný styl boje než jejich spojenci na zemi, i zde na ně válka měla obrovský psychický dopad a nezažívali o nic menší útrapy, které dokázali ustát díky bratrství, jenž mezi nimi vzniklo. Automaticky doporučuji mrknout na dokument Krvavá stovka.

''Řekni nám, co jsi s tím udělal. Jsem to sežral.'' Jeden z těch vzácnějších počinů od služby Voyo. Z počátku jsem myslel, že dostanu zcela něco jiného, jelikož jsem s tímto případem dosud obeznámen nebyl a o okolnostech jsem neměl ani páru. Není to typická kriminálka, kde se chytaj vrazi a kde probíhá klasické detektivní vyšetřování. Je to převážně o výslechu a rekonstrukcích vražd. Hojera dopadnou na konci prvního dílu. Poté Markovič se svým týmem jezdí po tehdejším Československu i s Hojerem a snaží se z něj dostat přiznání ze všeho co napáchal. Vztah tu mezi hlavním vyšetřovatelem a obviněným je výjimečným a netradičním. Všichni by ho nejraději zavrhli a ukončili případ nejrychleji jak jen to jde, ale Markovič jede podle své noty a snaží se do Hojera vcítit co mu síly povolují. Tohle má však někdy dopady na jeho osobní život. Krimi, jehož součástí je i slušná dávka psychologie, a která nám ponuká fantastické herecké výkony. Uhlík předvádí asi ten nejlepší a nejpřesvědčivější výkon v roli odpudivého vraha v naší kinematografii, z kterého jsem šel občas fakt do kolen. Totální vyšinuté hovado. Dejte mu všechny ceny co jen jdou, protože tady není o čem diskutovat. Překvapil i Kotek v roli diskuzního sadisty. Zpestřením jsou i občasné reálné záběry a ze začátku vždy letmý pohled na nějakého dřívějšího vraha a na konci jeho osud. Jo, super, líbilo se, jen tak dál. Zatím největší překvapení roku.