Anianna

Wyoming, stát o velikosti Velké Británie, má jen 600 000 obyvatel. Taky fantastickou přírodu, z velké části spravovanou národními parky. Dokument je členěn na témata, na mapě ukazuje, kde se právě nacházíme, kudy vede dálnice nebo železnice, kde jsou termální lokality... Hudba je příznačně westernová, protože právě tady vznikaly legendy o Divokém západě. Poučné, vizuálně dechberoucí. Výborný Martin Preiss.

Patrick nazpíval píseň v duetu s několika zpěvačkami, ale také ji zpívá sám. Pokaždé zní trochu jinak, ale charizma PB je tak silné, že zní šanson v každé podobě výborně. "Stejně ti to řeknu. Miluji tě."

První díl představuje stavební technologie, které jdou právě u vysokých staveb rychle dopředu, počínaje Empire State Building přes "Dvojčata" až po současné supermrakodrapy. Kovové konstrukce, beton, železobeton, sklo, kvalitní hluboké základy, specifika podloží v různých světových metropolích (Londýn, Kuala Lumpur, Soul, Dubaj), klimatická rizika atd. atd. Architekturu mám ráda a oceňuji, jak dobře autoři využili zachycení staveb několika mrakodrapů v čase. Vedle vizualizací tedy pozorujeme, i jak rostly mrakodrapy v reálu. Vidíme je v kontextu celého města, ve dne i v noci. Průvodce Rob Bell budovami prochází, s oborníky ukazuje tohle a tohle. K tomu se u každé architektury ukazují číselné parametry. Názorné, vizuálně efektní. A taky absence superlativů, které jsou typické u amerických pořadů tohoto typu a které mě obvykle od sledování odradí. Jo, kvalitní anglický dokument o tom, že nejvyšší budova světa už zítra nejvyšší nebude. Těším se na druhý díl.

Jestli se dá použít přívlastek roztomilý k muži, pak mě napadá jediný chlap. Patrick Bruel. Krásný, charismatický, ve všech rolích autentický, často trochu bláznivý, podmanivý, láskyplný a pro mě ROZTOMILÝ. Zde opět v roli, za níž máte chuť ho obejmout. Ano, film s umírajícím vždy více či méně manipuluje s city diváka a ano, já jsem manipulovatelná. Navíc ta klišé o mnohých nedorozuměních, o snech, jež si musíme před smrtí splnit... Nojo, je to slaďáček. Ale s Patrickem, s krásnou hudbou, s krásným songem v závěru (Lay It On).

Zástupci ohrožených skupin, Kronerová za seniory a Krejčík za homosexuály, mě pobavili.

Film zraje jak víno. Vypráví příběh odehrávající se během pár týdnů na přelomu let 1944 a 1945 v prostoru zajateckého tábora v Německu. Film nadčasový a sdělný. Čest, pravda a odvaha proti lži a zbabělosti jsou nosnými pilíři morálky v každé společnosti, válka neválka. Výborný Farell i Willis! A hudba Rachel Portmanové je opět výjimečná, niterná, tepající v rytmu srdce... Její skladby používají i tvůrci českých dokumentů. Myslím, že naposled jsem ji slyšela ve Stezce Českem.

Všechny tři galerie jsou nádherně nasnímané, přitom neformálně, způsobem, který vybízí k návštěvě. Dvojice průvodců se k sobě hodí. Ester je kreativní, vtipná, Ondřej spíše vážnější. Jsou za sebe, v rolích jim vlastních. A moc hodnotím, že patří k těm průvodcům, z nichž  vyzařuje zapálení pro téma pořadu. Výborná kamera, výborná hudba.

Děsivé. Masové vyvražďování hendikepovaných v působivém dokumentu. Archivní fotografie, filmy,  promluvy historiků a také povedené animace a vizualizace skládají obrázek hrůzy. Vynikající dabing (Petr Stach aj.). Je dobře, že takové dokumenty stále vznikají.

Dokument znám, ale ráda jsem si ho znovu připomněla. Kvůli Marii Tomášové a všem ostatním, z nichž mnozí už tady nejsou. Marie byla životní partnerkou Otomara Krejči. I když to ve filmu tak nevypadá, dělilo je jen pár let. V době, kdy hrála Julii, už byla matkou sedmnáctiletého chlapce. Vždy se mi líbila, nikdy jsem ji ale neměla možnost na divadle vidět. Pěkný dokument.

Dvakrát Praha, jednou Humpolec. Industriální architektura přeměněna na galerie. Výborný pořad. Doufám, že celá série bude takto zajímavá a skvěle natočená!