FeriusParfax

Vlekoucí se artovina, která ukazuje život za zdmi. Výjimečně však tu druhou stranu. O Hossovi a jeho rodině jsem toho přečetla opravdu hodně, takže jsem se nedozvěděla nic nového. Alespoň jsem ale chápala jejich život a různé rodinné situace, které byly ve filmu mnohdy jen naznačeny. Všechno bylo pozvolné, pomalé, klidné, harmonické. Což mělo samozřejmě ukazovat na obrovský kontrast toho, jak se žilo na druhé straně zdi. Dost často vás to ale uspávalo. Film měl moc pěkný a zajímavý zvukový podkres štěkajících psů, hořících pecí a výkřiků. Hudba byla děsivá. Za zmínku však stojí jen jednání o zvýšení efektivity spalování a sraz nácků. Kde se sice taky nic moc nedělo, ale alespoň jsem si mohla užívat pohled na kostýmy. Vždycky se mi hrozně líbily německé uniformy z období druhé světové války. Stejně tak jejich symboly. Celkově na mě ale film nijak zvlášť nezapůsobil. Chápu, co tímto filmem chtěl básník říct. Do mého nitra se to však nijak nezapsalo.

Celkem originální nápad, který zazdil zpracování. Nemůžu si pomoct, ale mám takový pocit, že z toho šlo vytřískat víc.  Lekaček bylo opravdu dost, 2x jsem měla nepříjemný pocit a strach a nekonal se happyend. To je k dobru. Bylo tu ale hodně hluchých míst a pocit nenaplněného potenciálu. Nájemnice jako taková totiž hrůzu vůbec nenaháněla. Velmi cením zajímavý konec, který dával naprostý smysl. K navození strachu, že ani nemůžu usnout ale horor zcela jistě neslouží.

V jednom víkendu jsem si dala takové historické okénko a podívala jsem se na další skvost z období II. WW. Tento příběh samozřejmě všichni znají. Bylo tu vše pěkně ucelené a nakouklo se pod pokličku toho, kolik úsilí stojí zachránit byť jediný život. Natož 669. Je neuvěřitelné, že tento příběh napsal sám život. Stejně tak, že se něco takového mohlo dít před zraky celého světa a procházelo to. Není to vůbec daleká minulost. Ani ne před 100 lety se sváželi lidé, živé bytosti, aby zažívali takovou hrůzu. Opravdu mi nejde na rozum a nikdy nepochopím, jak se mohlo něco takového dít v takovém měřítku a tak dlouho… Ještě, že jsou ale na světě i dobré duše. Nejen Winton, který byl neobyčejně empatický a milý člověk (podle všech filmů, dokumentů, knih), ale i lidé, kteří si z čisté dobroty vzali cizí děti do svých domovů. I když mnohdy muselo být jasné, že to nebude jen dočasně. Snímek vám vlastně neukáže nic nového. Jen vás příjemně provede setinou trablů a práce a dřiny a odholání nejednoho úžasného člověka.

Spoilery. Jedná se o takovou nekomediální komedii. Nejenže to teda v první půlce nebylo vůbec vtipné (až bych řekla, že to bylo trapný), ale v druhé půlce nešlo o komediální téma. Začátek byl těžce přepálený. Jen jste se seznámili s nekonečným optimistou a neuvěřitelně silným člověkem… Takového tátu si může každý opravdu jen přát. Jeho herecké schopnosti spolu s nekonečnou fantazií udělaly Jozuovi zážitek a radost na celý život dokonce i v koncentráku. Hodně mě za srdíčko chytily scény, kdy mamina dobrovolně nastoupí na vlak smrti, jen aby byla se svým synem a konečná věta vypravěče… Citlivě a zase trošku jinak podané téma. Čert vem historické nesrovnalosti a popis života v táboře, který tu byl vykreslen, řekla bych, poněkud pohádkověji, než co znám z knih.

Kdo by řekl, že to bude tak napínavé? Tvůrci vás opravdu dokázali držet v neustálém napětí. Rodina chce, poněkud netradičně, utéct z východního Německa za svobodou. Na západ. Na první pokus se to však bohužel nepodaří. Sledujeme tu dvě linky: policii, kterak se snaží rozplést tu záhadu, kdo že by to chtěl opustit tak skvělou socialistickou zemičku a rodinu, která se nevzdává a zkouší svoji druhou šanci na svobodu. Dokonce i když si čtu tento můj komentář, tak by mě to nikdy ke zkouknutí nepřemluvilo. Opravdu ale nebudete litovat. Není tu jediné hluché místo a atmosféra práskačů, nedůvěry a strachu by se dala krájet. Film je natočen podle skutečné události. To mu samozřejmě dodává větší šmrnc.

Hned mě překvapilo, že se celý incident odehrával na zemi.  Letadlo nestačilo ani vzlétnout a banda neorganizovaných bláznů se vetřela na palubu. Hlavní letuška byla vynikajíc, stejně tak výběr její představitelky. Jako by z oka vypadla Neerji Bhanot. Je hezké, že byl tento hrdinský čin zfilmován, tudíž zůstane nezapomenut. Konečně je známé jméno a čin hrdinky, a ne teroristů a vrahů, jak tomu bývá běžně zvykem. Konec byl už trošku utahaný. Při pohledu na zničenou rodinu Neerji mi ukápla slzička. Bylo to natočeno opravdu velmi citlivě. Chvílemi byl ale snímek trošku utahaný a nudil.

To byl smolný výběr filmu... Já vím, že se pořád opakuju, ale hlavní postavy byly prostě nesympatické a vůbec neuměly hrát. Romantická linka kolem mě prosvištěla nadzvukovou rychlostí. Vůbec jsem jim tu lásku nežrala. Asi právě proto, že neuměli hrát! Kdo neviděl předchozí díly, bude dlouho bádat, o co vlastně jde. Hry byly strašně odfláknuté, takže mě vraždění dětí nechalo zcela chladnou. I když se tvůrci velmi snažili, abyste nějakou tu slzičku uronili.  Bylo to celý hrozně jalový. Na Snowa se dalo začít dívat, až když shodil svoji bujnou kštici. Písničkaření Lucy se mi nelíbilo. Nepamatuji si totiž, že bych se chtěla dívat na muzikál. Bylo to zkrátka obrovské zklamání. Ne, že by původní Hunger games s ošklivkou Katniss nasadilo laťku nějak vysoko, ale tenhle díl pomyslnou laťku ještě podlezl. Pochvalu si zaslouží posledních asi 10 minut. Kdy se ukáže pravá tvář Snowa (je ovšem na pováženou, jestli je možné, aby se z vás stala taková zrůda po jednom zamilovaném nezdaru).  Ani efekty nestály za nic.

Extrémně pohodová záležitost. Nemám moc s čím srovnávat, protože jsem neviděla předchozí díly, ale jejich humor je prostě boží. Skvěle jim to spolu klape a jsou na stejné vlně. Závad nebylo mnoho, což mě trošku mrzelo, ale Hammond si to všechno vyžral. Líbil se mi pohled na další špinavou a zabordelenou Africkou zemi a hlavně hudba, která hrála ke konci (moje oblíbená). Společně s krásnými záběry mi naskakovala husí kůže. Že se nejelo až do Dakaru mě zamrzelo, ale bylo to pochopitelné. I když by to byla jistě velmi zajímavá epizoda. Líbilo se mi zkrátka všechno. Víc bych přidala humoru, oprav a pokažených aut a bylo by to dokonalé.

Našlo se tu pár zajímavých zvratů. Dokonce i na lásku přišlo. Začátek byl ale opravdu pekelný. Kmen Lulu byl extrémně podivná skupinka slabochů, trosek a divnolidí. Nebyl tam ani jediný sympaťák, který by tuhle skvadru alespoň trošku zachraňoval. Lulu byl od samého začátku odsouzen k záhubě. Celkově se tato série nijak zvlášť nelišila od předešlých, které jsem viděla, ale nikdo mi tu nebyl nijak blízký, sympatický, nic extra zajímavého se neudálo. Líbila se mi pevná aliance Dee a Julii. Jake byl smolař celé série.  Oblíbenci: Austin, Drew, Jake, Juli  Neoblíbení: celé Lulu, Bruce, Kendra Neutrál: Katurah, Kellie, Dee

Další zajímavá řada s ještě zajímavějšími soutěžícími. Ze začátku mi dělalo problém si zvyknout na nové tváře, ale postupně jsem se do toho dostala. Nechyběla hromada zvratů, dobře jsem se orientovala ve všech výhodách, pohnutkách a aliancích. Tika aliance byla nejlepší. Působili hrozně harmonickým dojmem, i když byl každý úplně jiný, a mohli se na sebe spolehnout. Začal tu i románek. Bylo mi u toho ale občas trošku trapně, jak tam do sebe pořád vrkali. Vítěz byl zasloužený, ale fandila jsem někomu jinému. Zkraje série přišly dvě zranění a odstup. Soutěže byly opět velmi kreativní a zábavné. Oblíbení: Carson, Carolyn, Denny Neoblíbení: Lauren, Matt, Bruce Neutrál: Frannie, Heidi, Josh