FeriusParfax

Spoiler. Trošku jsem se ztrácela ve jménech a rekordech. Taky mě nebavila romantická linka a osobní životy hlavních plavců (na konci však pochopíte, že tahle romantická linka tu měla pro plačky smysl). Jinak se ale jednalo o perfektní dokument, kdy jsem se skoro nemohla odtrhnout. Kdykoliv se potápěli, tak mě to vtáhlo a dostávala jsem chutě se taky do nějakého toho metru či dvou potopit. Opravdu ale nerozumím takovému hazardu se životem. Určitě je zdraví prospěšné, když po každém vyplavání na hladinu omdlíte… Pro tohle fakt musíte mít extrémní zápal, nadšení a pro strach uděláno, což šlo v dokumentu vidět. Oni nežili ničím jiným. Moc se mi líbily podmořské záběry. Dost jsem si sledování užila a doporučuji dokument vidět i pro neznalce tohoto sportu. P.S. autorčin záměr, abyste až do posledních minut nevěděli, kdo nakonec umře, byl perfektně vymyšlený.

Spoiler. Hlavní doménou tohoto nudného anime byla stereotypnost. Film mě chytře na začátku namotal a namazal mi med kolem huby. To jsem si ještě říkala: „hmmm třeba to nebude zas tak špatný.“ To totiž ještě soucítíte s hlavní, hodnou, hluchou, roztomilou dívenkou. Po nevysvětleném časovém skoku ze základní školy na střední (bystře jsem si to musela sama vydedukovat) ale šla tahle blbůstka do kytek. Hluchá a debílek se pořád scházeli, rozcházeli, scházeli, mezi tím nějací „kamarádi“ měli výčitky ani nevím z čeho. Hluchá se chce na konci zabít a vlastně netušíte proč… Rozhodně jsem nevypozorovala nějakou sentimentální nebo romantickou linku. Na snímek jsem se před spuštěním vůbec netěšila a bohužel nepředčil má nízká očekávání.

Nechci se tady chvástat, dělat chytrolínku nebo si hrdě poklepávat po rameni, ale bylo asi celkem dost jasný, kam tento experiment povede. Ač se vlastně v průběhu filmu nic extra zvlášť nedělo, tak vás to stejně dokázala vtáhnout. Smrt se mnou (jak již klasicky) nic neudělala. Jinak byli ale všichni pánové moc sympatičtí a bylo mi v jejich společnosti dobře. Takovouhle blbost můžou vymyslet fakt jen chlapi. A to se mi líbí.  Konečná scéna - tanec + hudba, ještě v podání krásného Mikkelsena byla naprosto dokonalá.

Zásadní otázka zní… bylo to myšleno vážně? Podle toho je také třeba hodnotit. Osobně si nedovedu představit, že by něco… takového… mohlo být myšleno vážně. Jelikož mi ale bylo řečeno, že pan režisér je tak trošku zvláštní, tak je velmi pravděpodobné, že to bylo zcela reálné. Nicméně 1* je za humor, který tu teda asi být neměl, ale nasmála jsem se do sytosti. 2. * je za tu ohromnou bizarnost a odvahu s něčím takovým vyjít ven. V půlce filmu jsem se přítele musela zeptat, o jaký žánr tady vlastně jde.  Herecké výkony jsou jak z afrických nebo španělských telenovel. Scénář byl sepsaný ze všech klišoidních vět, na které si pan scénárista vzpomněl. Co se týče děje, tak ten je ze života a jde vidět, že si pan režisér potřeboval ventiloval svoje strasti. Obsazení bylo příšerné. Ani jeden člověk, na kterého by se dalo koukat. Postelové scény byly ultra podivný a vůbec ve mně nevzbuzovaly sexuální choutky. Ba naopak. Ještě teď, když píšu komentář, tak se směju nad tímhle neuvěřitelným počinem. Kdo neviděl, neuvěří. Přiznám se ale, že mi film absolutně vyrazil dech. Na pobavení vřele doporučuji.

"Péro se postaví, mozek se zastaví." Velmi trefná a vtipná průpovídka. Finále bylo velmi vydařené. Prolínaly se tu dva příběhy - konec Ládi a příběh Kotka. Kotkův příběh mě celkem dost zaujal. Inteligentní sadista, to je vcelku zajímavá kombinace. Jak silný musel být pud někoho zabít, když věděl, co to bude mít za následky, nechtěl to udělat a zřejmě celou dobu věděl, že se přizná? Líbilo se mi, jak ho Kotek zahrál. Co se týče linky s Láďou, tak nemůžu říct nic jiného, než že si takový konec zasloužil. Celkem už mě pak Markovič svou popudlivostí štval. Velmi by mě zajímalo, jak by se choval/mluvil, kdyby mu takhle úchyl zabil a znásilnil vlastní dceru... Konečné řešení otázky Hojer bylo velmi pěkně udělané a nelze než smeknout klobouk před výkonem Uhlíka, který ze sebe vydal fakt všechno. Myslím, že nebýt výkonů dvou hlavních herců, tak je tato půvabná minisérie na půlce hodnocení.

Tentokrát jsme se s naší veselou partou vydali na Slovensko. Prolínání se skutečnými záběry byl excelentní nápad. Tvůrci se nám zkrátka všemi možnými způsoby snaží navodit tu správnou atmosféru. Nicméně jde vidět, že se série blíží do finále a je to dobře. Myslím, že ukončení přichází ve vhodnou dobu. Přichází i jedno úmrtí, které bylo snad jen na natažení stopáže, protože zmíněná smrt nemohla nikoho zasáhnout. Celkově opět vtipný, zajímavý a zase trošku jinak ozvláštněný díl. Příběh bokem byl vcelku zajímavý.

Nepřišlo mi to ani tak podivné jako spíš poněkud nudné. Mám dost vysokou toleranci čehokoliv, co už se ostatním zdá za hranou. Nevím, jestli jsem už někdy na svou hranu vůbec narazila. V každém případě se jednalo o zajímavý mišmaš charakterů, žánru, hudby, dobra/zla, nudy/akce, štěstí/pochmourna. Asi tak, jak to v životě bývá. Prolínala se tu sexuální linka s linkou krimi, dramatu a mystiky. No velmi zajímavé pokoukání, které ještě popichuje hudba, která normálně vůbec není můj šálek kávy, ale na blůůůůů vééééélvéééét jsem se vždycky těšila a bylo lahodící, jakmile zazněla. Celkově bylo velmi zajímavé, jak Lynch používal hudbu. Tak nějak jinak než ostatní. Jako kdyby snad hudba měla suplovat herecký výkon a spíše na základě hudby jste si měli udělat obrázek, co máte zrovna cítit.

Vcelku dlouho se řeší Markovičova rodina, což mě vůbec nezajímá. Všem postupně dochází, že Láďa možná není takovej debílek, a že je s ním vlastně celkem sranda. Asi při společných výletech zapomínají na jeho poněkud temnou minulost… Vtipem se v tomto díle nešetřilo. Moc se mi líbí práce s kamerou/filtry, kdy se snaží tvůrci navázat tu pravou atmošku tehdejších let. Víc a víc se mi zamlouvají taky promluvy ve věznici s dalším bláznem. Přesně takto si myslím, že by měla policie vytěžovat ostatní úchyláky (do teď si myslím, že je škoda, že zavraždili T. Bundyho, protože mohl velmi pomoct s psychologií a dalšími případy). Tempo ale začíná polevovat a trošku mě mrzí, že nějak nemám přesný přehled o počtu zavražděných, respektive o počtu přiznání.

Láďa začal konečně odtajňovat, na čem si po večerech smlsne. Toto odtajnění bylo opravdu perfektní. Slintala jsem blahem nad tím, jak kamera zachycovala jeho pomalé, stydlivé a poněkud nechutné přiznání. On je vůbec Láďa celkově trošku nechutnej. Takovej slizoun. Začátek opět přináší skutečný příběh - Vildy. Ten mě popravdě moc nezaujal. Přiznám se ale, že nevím, jestli to bylo tím, že jsem byla opět v polospánku nebo byl tento příběh nudnější než ostatní. Atmosféra stále graduje a ani neregistruji vycpávkové chvilky (to mi připomnělo, jak Láďa na vycpané figuríně názorně ukazuje a popisuje svoji řezničinu). Černý humor funguje, Markovič pracuje o 106. Už jsou vidět jakési sympatie Hojer X Markovič. Další díl snad ukáže další vraždičku.

Přiznám se, že mě to trošku zklamalo. Nebudu tu už po 150 psát, že se musí přetrpět prvních 30 minut svatby. Ono se to moc nerozjíždělo ani potom. Dění kolem dívky sice graduje až do hnusného a smutného konce, ale graduje šíleně pomalým tempem. Nebylo pro mě lehké udržet ty dvě a půl hodiny plnou pozornost. Osobně jsem se v ději trošku ztrácela a občas mě překvapil nahodilý střih, který se mi sem vůbec nehodil. Moc se mi ale líbilo vykreslení doby. Bylo celkem jednoduché si představit, že koukáte opravdu na tuto lidskou historickou ostudnost. Bohužel věřím, že odpornosti, co se děly na konci (a lehce i v průběhu filmu), byly na denním pořádku nejen v této oblasti. Malá víra v lidi však ve mně zůstala, protože se našla i spousta lidí, kteří nezištně pomohli. Je to hnus, velebnosti, co si lidi jsou schopní provádět. Ne, že by se to předtím nevědělo… Celkově hodnotím velmi slabými 4*. A to jen díky poslední su(y)rové půl hodince. Jinak by to byly 3.