FeriusParfax

To jsem dostala náhlou a děsnou chuť se po několika letech kouknout na dvojku jediného Spider-mana, který mě kdy bavil. Líbil se mi chytrý záporák, Peterova ochutnávka normálního života a nostalgická nálada, která na mě dýchala. Opáčko po tolika letech bylo moc příjemné. Sympatičtí herci, hudba, děj, triky. Odpočinková záležitost.

Tvůrci se nadále drží svých zásad a nepovolují v průměrnosti. To je úctyhodné. Jak se dá ze seriálu, kdy se nemůžete odtrhnout a všechny postavy jsou vám sympatické dostat do bodu, kdy máte co dělat, abyste udrželi pozornost a nerozmlátili televizi, kdykoliv se JEDNA POSTAVA objeví na obrazovce? Nicméně ať nejsem nespravedlivá, tak v tomto díle se konečně něco trošku dělo. Dexter zjišťuje, že jeho synek asi podědil nezvyklé záliby. Roztáčí se další větev vyšetřování s další nesympatickou postavou a šedivý pantáta mlží, co to jde. I za cenu ztráty syna se snaží svést policii ze stopy. Angela je sympatická a chytrá policistka, takže jí určitě brzy všechno docvakne.

Ježiš… my chceme nenormálního Dextera!! Copak to tvůrci vůbec nepochopili? Koho zajímá tenhle připosránek? V tomhle díle mile překvapil jen nový krevní analytik a postupně se rozkrývá, co se vlastně stalo se synáčkem šedivého pantáty. Pobavila scéna s Deb, která si užívala ničení lidských končetin. Koukám se na to už podruhé. Napoprvé jsem se dostala asi k 5. dílu. Teď teda zatínám zuby a koukám znova. Bojím se konce. Nevypadá, že uspokojí moje černohumorné choutky. Harrison mi stále pije krev.

Víc se seznamujeme s hrozně nesympatickým synem, kterého Dexter v 8. sérii opustil, a který se vrátil, aby tatínkovi pěkně znepříjemnil život.  Jeho ksicht a chování mi extrémně ruší už tak nudný zážitek. V tomhle díle se děje snad jen to, že se hledá tělo, které Dexter v předchozím díle zavraždil. Nudu občas rozčísne Harrison, který se neumí chovat. Dala bych mu nejradši přes hubu. Proč tátu hledal, když jen nakonec háže jeden unuděnej obličej za druhým? Vraždění v téhle sérii asi bude obstarávat jen ten šedivej pantáta. Nic moc.

Tak po letech v izolaci se Dexter bohužel změnil ještě k horšímu. Je to připosranej, obyčejnej, tuctovej obyvatel maloměsta. Vnitřní trefné monology naštěstí zůstaly, ale není to zkrátka ten psychouš z prvních dílů. Už v recenzi na Dextera jsem psala, že postupně měkne, a to se mi teda vůbec nelíbilo. Vždyť právě díky černému humoru, absence emocí a empatie, vražedných choutek a jeho psychoušských myšlenek se na to většina lidí dívala. Kdo chce vidět Dextera – sráče? První díl dost zklamání. Jedna vraždička se odehrála, ale nebylo to zkrátka ono

Na tento díl jsem si vzpomněla po velmi nepříjemné události z pátečního večera, kdy jsem viděla horor Veronica. Když jsem kdysi dávno u večeře koukávala na kriminálku Las Vegas, tak ve mně zakořenil hlavně tento díl. Dokonce jsem ho musela vypnout, jak mě ten magor v obleku vyděsil. Jeho pohyby naháněly hrůzu samy o sobě. Je škoda, že ho už nikdy nenašli. Včera jsem si teda dala repete jen tohoto dílu. A měla jsem před 10 lety pravdu! Fakt je to děsivý. Tentokrát jsem to ale nevypnula a hrdinsky jsem se dodívala.

Děsivý duchařský horor podle skutečnosti splnil svoji úlohu na výbornou. Atmosféra byla tajemná a děsivá. Veronica hrála svoji roli dost dobře a její výrazy při choutkách někoho si zavraždit byly hrozivé. Celkově bylo herecké obsazení extrémně sympatické. Veronica a její sourozenci se mi moc líbili, a i za tu chvíli mi přirostli k srdci, takže mi jejich osud nebyl lhostejný. Jediné, co bych vytkla jsou démoni, které Veronica vídala. Ti nenaháněli ani zbla hrůzy. Celé to bylo totiž postaveno na tajemnu a nadpřirozenu. Po filmu jsem byla vážně připosraná. Tečku za tím udělal přítel, který zřejmě nepochopil, jak moc mám nahnáno.

Tyjo… taková semetrika je teda dáreček. Neumím si představit být taková sekernice údernice. Ale očividně to některým mužům vyhovuje. Jednoho dokonce znám. Její nevděk mi extrémně vadil. Bizarnosti bylo přehršel, ale s tím jsem tak nějak v Korejském filmu počítala. Spíš by mě překvapilo, kdyby nějaký ten bizárek chyběl. Dopis po dvou letech od dívky hodně překvapil. Vlastně mě začala bavit až druhá polovina filmu. Vůbec jsem nepochopila scénu v lunaparku. To bylo pro natahování už tak dlouhé stopáže? Konec byl moc milý a důkaz, že pravá láska si k sobě vždycky cestu najde.

Mé hodnocení je určitě dost nespravedlivé. Většinu stopáže jsem totiž nedávala pozor. Až konec mě ale celkem chytil a byla jsem přikovaná k obrazovce. Jinak si nepamatuji téměř nic z toho, co jsem viděla. Šlo prostě o nahánění zloducha, jen s trošku originálnějším nápadem.

Milý romantický příběh dvou ztracených duší. Na svých krátkých toulkách se každý od druhého něco naučil. Samozřejmě byl děj naprosto čitelný, ale humor občas i pobavil. Celé to mělo nádech takové jemnosti, lásky a porozumění. Hlavní nedostatek byla podle mého hudba, která byla vybraná fakt příšerně a vůbec se k daným situacím nehodila. Při konečné scéně, kdy se dívka učila nakupovat jsem se smála, až mi tekly slzy. Úplně jsem viděla mého milovaného, kterak se snaží zorientovat v obchodě. Jak přes kopírák.