FeriusParfax

Spoiler. Druhá série se veze na dost podobné vlně, jako série první. Je tu teda víc nelogičností, ale zase nic tak hrozného… Myslím, že touto sérií, která měla prďácký konec, který se mi moc líbil, to mohlo všechno skončit. Líbil se mi únik z banky a zamrzelo pár zaklepání pantoflem oblíbených lupičů. Tokio a hlavně Arturo neúnavně sáli moji krev po litrech, a tak jsem z nich byla na konci série úplně na prášky. Raquel udělala podle některých naprosto nelogickou otočku o 180 stupňů. Já pro ni ale měla naprosté pochopení. Kvůli lásce se člověk mnohdy zřekne i svých nejzarytějších přesvědčení. Podle mého je 2. série stále na průměrné 4*. Ale jak jsem už psala v přechozí recenzi na první sérii… Na první zhlédnutí to bylo všechno o dost lepší.

Tak tohle byl hodně dobrý seriál. Začátek se teda podle mého trošku vlekl, ale jak se vyšetřování a do toho super zajímavý výzkum rozjížděl, rozjížděla se i moje chuť se dívat dál a dál. Hlavní trio mi bylo vcelku sympatické. Hlavně starší agent. Ten mladý nafoukaný jelimánek nakonec zjistil, že pýcha předchází pád, takže předpokládám, že ve druhé sérii dost zkrotne. Rozhovory s vrahy byly něco naprosto úžasného. Ty jsem hltala. Klidně bych jich i přidala na úkor osobních životů, které nejsou snad v žádném seriálu žádoucí. Proto nechápu, proč to tam pořád někdo cpe. Moc se mi líbilo to nahlédnutí do mysli psychoušů. I když je stejně asi nikdy nikdo úplně nepochopí, trošku vhledu do jejich mysli byla velmi zajímavá podívaná. Moc by mě zajímalo, jak to bylo s panem ředitelem alias lechtačem dětských nožiček. Mně to teda normální taky úplně nepřišlo. Dost mi to připomínalo Slizouna z dokumentu Cena zlata... Jinak v seriálu všechno perfektně hrálo. Scénář, atmosféra, zvolená hudba, zajímaví zločinci, herci (dokonce i ti ve vedlejších rolích). Ihned jsem se vrhla na další sérii. A jestli bude stejně dobrá, jak tato, tak se můžete třást nedočkavostí na moji další recenzi. Přijde zřejmě velmi brzy. Možná dokonce oželím pondělní jógu, jak mě ten seriál chytil. Ooo a málem bych zapomněla na nejepičtější samokopačky, co jsem kdy viděla. :)

Spoiler. Jelikož se bojím naprosto všeho, tak berte tuto recenzi s rezervou. Předpokládám, že tak jako zbytek kina (kromě mě) budete u sledování v naprostém klidu a beze strachu koukat na pohodovou pohádku, kterak se dvě děti trošku zaběhly a přinesly si z procházky nepěkné suvenýry. Nejvíc bych vytkla strašlivě dlouhý začátek a celkově velkou spoustu nezáživných okecávaček. Strašidelné scény jsem tu napočítala 3 (zbytek kina 0). Ale mě tento horor mile překvapil. Čekala jsem větší brak. Dokonce se nekonal úplný happyend, jak bývá často zvykem. To, že se jedná opět o negrovskou agitku nebudu snad už ani komentovat. Asi si na trošku temna ve filmech budeme muset začít zvykat, i když dost nedobrovolně.

Druhý díl mě naprosto nadchnul. Napřed jsem se bála komiksové animace, ale překvapivě jsem si na ni téměř ihned zvykla. Hodně se mi líbila hlavně zápletka a nápad s posledním životem Kocoura. Co mě ale nejvíc bavilo, byl hodňoučký pejsek (jméno si už nepamatuji). Díky němu jsem se hodně nasmála. Hlavně u prostudovávání mapy. Ukazoval, co je pravé přátelství, pohodovou a radostnou atmosféru a úžasnou mentalitu pejsků. Taky se mi moc líbil vlk alias Smrťák. Pohádka tentokrát přinesla jasné poselství, které bylo jistě dobře uchopitelné i pro děti. Celkově bych hodnotila velmi silnými 4*.

Náhodný los naštěstí ukázal na tento animák. I když jsem na něj moc chuť neměla, tak mě moc mile překvapil. Byla tu pěkná animace a dabing. Kočičáci a vajíčko házeli jemné vtípky (zajímavá věta…) a zápletka taky nebyla úplně špatná. Ač jsem spíš pejskomil, tak jsem se s kočičkami cítila moc dobře. Nikdy mě teda nebavila pohádka o Jackovi a fazoli, ale tady to bylo uchopeno velmi poutavě. Líbily se mi paralely s různými filmovými klasikami. To bylo hezké zpestření.

Pohodová soutěž o pečení. Nikdo si na nic nehraje, většinou jsou tam normální lidi se zdravými ambicemi. Nelze neporovnávat s MasterChefem, který je oproti tomuto naprostý chaos a stres s děsivě nesympatickou porotou a účinkujícími. Hrozně mi tu vadí hlavní moderátorské duo a jejich trapný řeči a scénky. Z letošního vítěze jsem nadšená. Šikovný, pečlivý a pokorný.

Neoslnilo mě to. Táhlo se to, nezdálo se mi, že bych byla extrémně napnutá, jak všichni píšou. Viděla jsem to na 3x. Tolikrát jsem u toho od včera usnula. Mírné překvapení se konalo, ale taky nic, co by mě odpálilo a co bych úplně nečekala. Takové slabší 3*. Odnáším si z toho asi jen to, že zkorumpovanost je úplně všude. Což ovšem taky není žádná novinka. Příjemná byla hudba, která doprovázela „napínavé“ chvíle.

Trapná trapnotina pro trapáky s trapným trapnohumorem.

Spoilery! Tohle mě hodně bavilo. Vůbec jsem nekoukala na čas a jen si užívala scénáristickou jízdu. Teď, když píšu po včerejším zhlédnutí komentář, tak mi trošku otrnulo, ale včera mi i tekly slzy a cítila jsem se absolutně znechuceně a ztraceně. Bylo mi z toho blivno a smutno. Jsem naprostý zastánce myšlenky radši krutou pravdu než žít v iluzi. Naprostá upřímnost a komunikace je pro mě základním stavebním kamenem nejen partnerských vztahů. Největší šok pro mě byl ten kníratý záletník, který šukal i manželku svého kamaráda. Naopak jsem se snad zamilovala do Rocca – pohodový, hodný, upřímný, inteligentní, šikovný, otevřený a vysoký. Škoda, že měl doma takovou megeru. Nejvíc mě dostal při rozhovoru se svou dcerou. To byl mistrovský dialog! Konec přinesl jasné, smutné poselství… Do komedie bych to teda ale neřadila. Zajímalo by mě, jestli si někdy někdo i ve skutečnosti zahrál tuhle super hru.

Jedná se o slabších 5*. Trošku mě totiž zklamal konec, který jsem si musela jemně domýšlet a nebyl úplně ukončený, což já mám velmi nerada. Jinak byl celý film naprosto fascinujícím vhledem do lidskosti. Do pocitů, myšlenek, chování, vlastností. Jak jsme každý jiný. Každý si žije ten svůj život se svými myšlenkovými pochody a rozeznáním dobra a zla. Byl to takový velmi lidský snímek, kde nemáte nikomu nic za zlé. Občas dokonce i hlavní hrdinka rozesmála. Děj byl hodně nepředvídatelný. Vůbec jsem nevěděla, co můžu v další minutě čekat a na co se těšit, ale těšila jsem se. Moc se mi líbila kamera, herecké výkony úplně všech (nikdo nezaostával) a hudba, kterou vybírali přesně na míru scénám, a která tam vždy přesně seděla. Celý film byl takový orchestr všeho dokonalého a ladilo to k sobě. Z dopisů od šerifa se mi na těle permanentně proháněla husí kůže.