rekkky

Melancholická nálada zasazená do prostředí zapadlé vesničky vyznačující se prostým životem poznamenaným nedávno skončenou první světovou válkou. Hlavní postava Hlídače č. 47 Josef Douša v podání Karla Rodena jeví známky posttraumatických stavů z válečných zážitků a jeho poklidný život v místní železniční stanici vedený s manželkou výrazněji nabourá románek, který vznikne mezi hrobníkem Ferdou (Václav Jiráček) a právě manželkou Aničkou (Lucia Siposová). Vzniklé vztahy nedostatečně vyplňují dramatickou zápletku a z filmu vychází nedotažený pokus o kvalitní filmařinu. Nebýt hereckého výkonu Karla Rodena bylo by mé hodnocení ještě nižší.

Snahu vyvolat provokativní atmosféru podkopávají nudné až fádní dialogy a poněkud jednolité prostředí klubu. Nepřesvědčivá atmosféra Chicaga 60. let a nepříliš sofistikovaný pohled na to jakým směrem by se seriál chtěl ubírat nahrává k negativnímu hodnocení. Jedna vražda v úvodních minutách na solidní drama prostě nestačí.

10 autentických dílů rozebírajících válku v Pacifiku během 2. světové války spadají se svou kvalitou provedení do škatulky méně povedených válečných seriálů. Každý díl aspiruje na dech beroucí podívanou, ale výsledkem je bohužel nepovedený špatně podchycený žánr. Výborné jsou pasáže přímo z bojiště, které oslňují dokonalou technickou a historickou nápaditostí. Na druhou stranu lze vytknout zpomalovací efekt soustředění se na životy mariňáků během postupného tažení proti Japoncům. Hodnotím jako plnohodnotné kvalitní drama pro dospělé.

Obecně seriál nadchne vypiplaným scénářem, který je naplněný skvělými dialogy, dále stojí za zmínku přitažlivá výprava se spoustou lahůdek pro fanouška středověku a dob dávno minulých, kdy člověk si nikdy nebyl jist druhého rána a každý den a noc byl v podstatě boj o holý život. Když k tomuto faktu přidáme příběh bohatý na vzájemné vztahy mezi jednotlivými rody, charakterové vlastnosti hlavních postav, situace bohaté na zápletky či nepředvídatelné úmrtí některých z postav, historické zvyklosti jednotlivých rodů a v neposlední řadě intriky, které ovlivňují boj o hlavní předmět děje, vychází z toho rozhodně speciální podívaná. Nemá cenu polemizovat nad tím, že seriál se řadí vůbec k tomu nejlepšímu co se v poslední době urodilo v oblasti televizních seriálů a lze jen konstatovat výbornou volbu produkční sekce HBO, protože vybrala nesmírně zajímavý projekt se slibnou budoucností. Dáno je to také tím, že je to drama u kterého se projeví nádech fantasy pravděpodobně více v navazující druhé řadě a je skvělé, že divák si při sledování nemůže být téměř jist co se odehraje v následujících minutách nebo dokonce v dalším díle což jen přidává na atraktivnosti seriálu. Bezkonkurenční jsou výkony hlavních či vedlejších představitelů postav objevujících se v průběhu sledování na televizní obrazovce. Obzvlášť mě zaujal představitel lorda Eddarda Starka (Sean Bean) poté perfektně hraje Lena Headey ztvárňující manželku bývalého krále Roberta Baratheona (Mark Addy) a v neposlední řadě excelující Peter Dinklage s postavou ušitou přímo na míru v podobě polovičního muže se jménem Tyrion Lannister. Obdržení cen na Zlatých glóbech v kategorii Nejlepší herec ve vedlejší roli v seriálu, minisérii nebo TV filmu a na v čistě televitních oceněních Emmy za nejlepšího herce ve vedlejší roli v drama seriálu v těchto případech padlo u tohoto herce do správných rukou. Vizuální stránka, použité lokace natáčení nebo kostýmy jen podepisují ojedinělou atmosféru seriálu, která dokáže diváka velmi přesvědčivě vtáhnout do děje a působí jako základní kámen k vysokému hodnocení. Vůbec se nelze divit oblíbenosti tohoto projektu a vzniklé vlně nadšení po oznámení natáčení druhé řady. Ambiciózní projekt mají tvůrci perfektně rozehrán a nezbývá než jen doufat v pozitivní výsledek.

Žánr, kterého se Cronenberg zhostil neuceleným způsobem a vyšla z toho povídačka bez většího hlubšího významu pro nezasvěceného diváka do oblasti psychoanalýzy. Z filmu není jasné zda-li je středem zájmu samotná metoda o které vzájemně vedli Freud (Viggo Mortensen) a Jung (Michael Fassenbender) spory ať už prostřednictvím osobních setkáních a korespondence nebo o snahu věnovat se jednotlivým hlavním postavám samostatně. Fakt, že úspěšná experimentální metoda léčby histerie diagnistikované u pacientky (později milenky) Sabiny (Keira Knightley) tkví v psychoanalýze a ta konkrétně vychází z poznatku, že dysfunkci způsobuje narušení sexuality, lze vyčíst jasně bez větších průtahů. Následné potvrzení této teorie léčbou sexuálně závislého psychiatra Grosse (Vincent Cassel) jen dokládá celkový dojem z filmu, že autoři přidali zbytečně moc omáčky, která způsobila čistě televizní verzi.

Sledování předávání cen z divadelní scény nemá pro filmového diváka příliš velkou hodnotu, ale i v tomto případě lze najít perfektní okamžiky například v podobě výkonu při uvádění pořadu, kterého se zhostil české divácké základně ze situačního sitcomu How I Met Your Mother výborně známý Neil Patrick Harris. Dalším plusem jsou samotné ukázky z hodnocených a nominovaných divadelních představení. Zajímavostí je, že režisér Glenn Weiss zvítězil a zařadil se mezi oceněné při udílení cen americké asociace režisérů v kategorii pořad s muzikálním obsahem.

Tento projekt mimo jiné dokumentuje samotný vývoj snowboardingu v čase a dává možnost porovnat podmínky z dob minulých se současným stavem snowboardingu i když je pravda, že samotné datum vzniku je rok 2005 a tohle období je samo o sobě v tak dynamicky se rozvíjejícím sportu historie. Vlivem určitých faktorů, ale hlavně působením těch správných lidí cesta tohoto skvělého sportu do dnešní podoby zaznamenala mnohé zvraty a určité údalosti dopomohly k rozšíření oblíbenosti extrémních závodů umístěných v běžně nepřístupných místech. Hlavní náplní dokumentu ve skutečnosti je, že jeden takový bláznivý dvanáctidenní výlet na Aljašku podnikne pět vele zkušených snowboardistů a vzniklé záběry vypadají samy o sobě v mnohých případech epicky. V porovnání s That's It, That's All a The Art of Flight zaostává například v použité hudbě, horším střihu nebo pořád stejné lokalitě, ale tohle je také dáno nesporným vývojem i v oblasti vytváření takto kvalitních dokumentů. Obdivuhodné výkony snowboardistů v čele s ikonou jménem Travis Rice tvoří bezpochyby stěžejní bod pro pozitivní recenze.

Nedá se říct, že převedení původního románu a zároveň jedné z nejnavštěvovanější hry na Broadwayi má výherní ambice v kategorii nejlepší film roku letošního udílení Oscarových cen. Příběh dramatu tohoto válečného koně, který s pomocí souhry náhod a notnou dávkou štěstí znovu nalezne svého původního majitele nedokáže zapůsobit do takové míry, aby byl divák mnohem více vtažen do samotného děje. Mainstream lze pozorovat v téměř každé oblasti. Kamera, vizuální stránka záběrů, kostýmy, dialogy a dokonce i režisérské schopnosti Spilberga padly na neúrodnou půdu. Největším negativem je neúnosně dlouhá stopáž a na takovou látku nezkušený hlavní představitel Alberta (Jeremy Irvine).

... aneb přesvědčivý a komplexní pohled pod pokličku velkovýrobcům, který boří idealistický názor, že jíme kvalitní potraviny. Nejen ekonomický řetězec pojící se k výrobě a distribuci potravin na prodejní pulty výborně dokládá praktiky o kterých spousta lidí nemá tušení. Konečný spotřebitel jen přihlíží a konzumuje, ale je zde na místě otázka jestli chce na tomto stavu něco změnit.

Vztah mezi Parkerem Wilsonem (Richard Gere) a jeho čtyřnohým miláčkem Hačikem podle skutečného příběhu vyobrazuje neskutečnou oddanost, která nekončí dokonce ani po náhlé smrti Parkera. Legenda o neutuchající lásce s notnou dávkou neobyčejnosti.