Gaaron

Největší wtf movie mého života, a to jsem pár slušných wtf filmů viděl. Za střízliva se nedá ani náhodou. V ostatních případech ohromná zábava. Machete just fuckin' happens. What can you do?

Machete don't text.

Lepší dvě za nějaké to kino-dojmutí (díky neznalosti reálného příběhu, jinak by film neměl nejmenší šanci). Čím víc se nad tím přemýšlí, tím horší se to zdá. Tvůrci měli dvě možnosti, jak zvládnout životopisný příběh: zajímavě podat postavy a jejich vztahy, nebo aspoň skvěle natočit závody. Přímo závratně selhali v obojím.

Po všech stránkách nadšený amatérismus (ačkoli za pár výrazových prostředků by se nestyděli ani slovutní režiséři), nicméně poslední záběr mi při vší své prvoplánovosti stejně zanechal dojatý úsměv na tváři. Roztomilé. (A jistě, bez hudby by to bylo ani ne desetinové.)

Ken Bruen křičí z každého záběru a jako zavilý milovník jeho světů mám silné nutkání přihodit čtvrtou hvězdu. Stejně jako všechny Bruenovy příběhy, i Blitz začíná nikde a končí na stejném místě - hlavní hrdina, pokaždé stejný, mezitím stihne vypít pár galonů whisky a přijít o pár nejbližších. Samozřejmě, v originále je třeba přidat propracovanou psychologii, sociální kritiku a pronikavé vhledy do všemožných oblastí kultury. To se do filmu nevešlo, každopádně má ale proti hollywoodsky vykleštěnému London Boulevard přesně tu správnou míru špíny za nehty. Díky za ni.

Film - život. Nádherné.

Nikoli horor, ale zábava výborná a překvapivě dobře fungující!

Scared the shit out of me.

James Wan po Insidious opět prokazuje (tentokrát naštěstí podstatně méně bolestivě) svou vzácnou schopnost předhodit v první půlce lahůdkový horor a v půlce druhé ho nemilosrdně umlátit k smrti (a tentokrát utopit v přeslazeném cukrkandlu).

Zábavnější než koukat na Očistu je hledat aspoň jeden přesvědčivý důvod, proč jí dát nějakou hvězdu. Výsledek je ovšem v obou případech stejně žalostný.