Gaaron

Velmi povedený (leč nikterak výjimečný) film s dokonalou závěrečnou scénou.

Jedním slovem: roztomilé.

Matthew Vaughn je prostě klasa a já s napětím, strachem i vírou očekávám, jak dopadne, až popadne nějaký nekomiksový námět (učednická léta v ne nepříbuzném Stardustu a craigovských eskapádách z doby, kdy se ještě nadšeně nečekalo na každý jeho nový kus, nechám stranou). Do té doby ať ale klidně ještě pár komiksáren (po dvojce Kick-Ass aspoň ještě dvoje X-Meny bych prosil) natočí, zlobit se nebudu. Ač ozdoben (výbornými) akčními scénami, funguje film především jako komorní drama s Magnetovým vývojem navýsost uspokojivým a ostatními minimálně nerušivými. Spousta scén ve mně ještě dozrává a věřím, že časem, po druhém zhlédnutí, hodnocení zvednu. /// Po druhém zhlédnutí: Zvednuto :-)

Hodnocením nepopírám uspokojivou kanonádu povedených situačních fórků, ale jejich sekvence ještě nedělá film. Zbytek je až hanebně prostý, horkou jehlou šitý, tvrdošíjně cílený na dětské publikum, což je škoda zvlášť u nástupce jedničky, která dokázala potěšit diváky napříč věky a vyznáními. (Hodnoceno kino 3D, samozřejmě zcela zbytečné, s dabingem. U 2D originálu bych asi šel výš.)

Příliš dlouhé. Příliš jednoduché. A tak naprosto ovládnuté Bradleym Cooperem, že to vůbec nevadí.

Hudební báseň v obrazech. Tvrdošíjně romantické dílo, za jehož každým záběrem se v celé své velikosti tyčí epická dystopická sci-fi, která ale nikdy nepřejde přes pomyslnou hranici tušení. Minimalismus ve všech složkách, který nutí člověka neklidně se ošívat, neboť mít naservírováno je pohodlnější než domýšlet. Nádherná hudba, která především je nositelem vyprávění. Tři hvězdy za film samotný, čtvrtá za tu nesmírně inspirativní zvláštnost.

Spokojenost, o tom žádná - Lin (teď již) své sérii rozumí. Horší je to na straně scénáře - on nemá chyby, jen ho prostě evidentně psal centrální hollywoodský scénáristický robot (taková ta obrovská mašina, co zabírá celou místnost a neustále chrlí nějaké texty), protože s chirurgickou přesností postupuje od jedné archetypální (či klišovité, chcete-li) situace k druhé, od jednoho patetického prohlášení k dalšímu (patetická prohlášení sice jsou Domovým trademarkem, ale...). Moje hlavní výtka je tak poněkud obskurního charakteru - pátým Rychlým a zběsilým chybí srdce. A návrat starých postav se spoustou odkazů na starší bratříčky z nich ještě nedělá plnokrevného člena rodiny.

Zdá se mi, že se na přelomu prvního a druhého desetiletí 21. století v české kinematografii cosi láme a tvůrci (chtělo se mi říct nejmladší generace tvůrců, leč každý z režisérů dále jmenovaných filmů se narodil v jiném desetiletí) odmítají zaběhlé normy, tak jak je zavedli komerční tahouni "nultých" let v čele s Hřebejkem, a vydávají se novou, vlastní cestou. Přichází mi na mysl určité "zhollywoodštění" č. kinematografie, které ale nemá nic společného s formou ani s obsahem, je to spíš takový pocit určitého mohutného nádechu, vzedmutí se. Normal, Protektor a sice o třídu níž jsoucí, ale jaksi s nimi spřízněný Czech Made Man opustily stále dokola stejné vyprávění o problémech životem zkroušených třicátníků (a posléze čtyřicátníků) a přišly s velkými příběhy, které tu citelně chyběly. Je to hodně, na základě tří filmů, odvážné proroctví, za které se předem omlouvám, ale mám pocit, že by se časem mohlo poprvé od 60. let zase mluvit o určité české škole. Co se samotného CMM týče, je třeba ocenit především dvě věci: za a) naprosto famózní herecký výkon Jana Budaře a za b) to jak všechny jednotlivosti, které jsou filmu ve zdejších komentářích vyčítány (a které by si samy o sobě jistě výtky zasloužily - ať už kamerová exhibice, povrchnost děje, vyprávění i vypravěče atd.), perfektně fungují, když jsou pohromadě v jednom celku. (SPOILER) Během filmu jsem ještě doufal, že to vygradují nějakým pořádně silným závěrem. Vyšumění, které zvolili, jsem ale nakonec ocenil mnohem víc, protože do celkového soukolí zapadlo stejně perfektně jako všechny ostatní složky (s výjimkou naprosto přiblblé hlášky o mrtvé duši, která má potenciál rozbít celou pečlivě budovanou stavbu filmu).

Je to jasný, s Raimim si prostě nerozumím... Sice jsem se celou dobu smál (a místy opravdu hodně pobaveně), ale na to, aby to byla povedená komedie, tam rušilo moc jiných snah. Hororové lekačky tak spíše zpestřují komedii, než aby to bylo naopak, hrůzy, natož napětí tam není ani co by se za nehet vešlo. Svérázné nechutnosti (největší klad filmu) by snad mohly slabším povahám zamávat žaludkem, ale stačí mít rád Braindead a člověk se jen vesele šklebí. No a herci, vytahaní z déčkových pubertálních komedií tomu taky moc nepomáhají. Takže sice podobné snahy veskrze oceňuju (třeba u výše zmíněného ranného Jacksona), ale tomuhle chybí jaksi celistvá nadsázka (ač silná v jednotlivých scénách) a zůstává to prostě jen blbé (ve smyslu hloupé, špatné to až tak není). Chtěl jsem přihodit hvězdu za excelentní závěr, ale nakonec to neudělám, musel bych se do toho moc nutit.

hmm... do poloviny skvělý atmosférický horor bez výtek, poté asi (?) nechtěná komedie, v závěru spousta ve vzduchu visících otázek - je či není v tom nějaký fakt promyšlený systém, jak je to vlastně s identitami jednotlivých postav, kdo byl přelud a kdo ne a byl tam vůbec nějaký... budu muset zhlédnout znova. každopádně po režijní stránce (fakt se mi líbí jeho smysl pro detail a pro přesné vystižení atmosféry okamžiku) už tehdy skvělé, takže doufám, že Moralesovi nebude další film trvat zase 6 let, páč ho asi žeru... (viděno po Los Ojos de Julia)