Gaaron

Ze začátku se filmu vůbec nedařilo mě přesvědčit, ale postupně docela tempo nabral (i když prostou zápletku bohužel nezakrývá ani pořádně propracovanými postavami, jak to dělá verze Coenů) a závěr mi přišel ještě víc strhující než v letošním remaku (nejspíš hlavně díky kontrastu mezi ním a unuděným zbytkem filmu). Wayneův Cogburn není ani zdaleka Cogburnem Bridgesovým, přesto měl své velmi světlé momenty (ta postava je prostě skvělá sama od sebe), a u některých hlášek jsem litoval, že si je Coeni neponechali. Celkově přimhouřené oko za ten správně nostalgický feeling.

Vytrvalost, s jakou ostatní zadupávali do prachu Darabontem v prvním díle nahozený koncept, si málem zaslouží obdiv... po čím dál tragičtějších dílech (až k uzoufání nudným 4 a 5) teprve poslední díl v samotném svém závěru naznačil, že by to snad do budoucna mohlo o něčem být, pokud to Darabont vezme zpátky pevně pod kontrolu... naprosto nechápu rozhodnutí udělat do začátku jen 6 dílů, 1. série jich evidentně měla mít minimálně 20, aby vůbec měla nějaký smysl.

Damon mi konečně dokázal, že je fakt dobrý herec, i když mu zrovna za zadkem nestojí Greengrass, a páni v kloboučcích mě tak bavili, že jsem se celou dobu smál (a díky tomu jsem si film i docela dost užil, tak snad to byl aspoň trochu účel). Na režijní prvotinu rozhodně skvělý pokus, a když se v něm člověk nerýpe a bere ho jako novodobou pohádku, i dost příjemný film.

Sice jen využívají lákavé nálepky teorie evoluce, aby prodali romantické drama o manželské lásce po ztrátě dcery, leč na svůj žánr je to příjemně civilní, dobře odrežírované a hlavně skvěle zahrané. Největší uznání patří Bettanymu za Darwina, Connelly je sama o sobě dostatečným důvodem koukat na cokoli a epizodních roliček se dostalo i takovým fajnovým Britům, jako jsou Ash Morgan nebo Sherlock Holmes ;)

Je to staromilsky pomalu vyprávěné (to my rádi, milášku) a z každého okamžiku je vidět vymazlená snaha o absolutní žánrovou poctivost, u té to ale bohužel (u kohokoli jiného bych řekl bohudík, ne tak u Coenů) končí. Kdybych se nechal opít Bridgesovými skvělými hláškami a záplavou parodických momentů, byl bych příliš nekritickým divákem. Mnohokrát jsem během filmu vzpomenul Bratříčku, kde jsi?, který mi s Opravdovou kuráží přišel jaksi spřízněný, a ve kterém daleko lépe a za použití mnohem, mnohem jemnějších metod (zde jsou občas tak hollywoodské, až se člověku spouští krev z nosu) funguje psychologická drobnokresba postav, která se tu v komentářích vychvaluje. Čtvrtá hvězda s váháním a převážně za Bridgese, který si, věrný povaze své postavy, krade film pro sebe.

Zmatené děti, pobíhající odnikud nikam v pěkném, leč levném prostředí.. no, koukat se na to dalo.

Trailer k filmu byl příšerný, ale kvůli Haggisovi jsem se stejně zvedl a do kina šel. Film zdaleka tak příšerný jako trailer není, ale Haggis poprvé neskóroval. Je evidentní, že je zcela na vině fakt, že jde o remake, tedy se nemohl ponořit do vlastní látky. Pryč je tak, co dělalo z Crash a V údolí Elah velké filmy - psychologická drobnokresba, nitra hrdinů odhalená a krvácející. Zbývá jen Russell Crowe, jehož výraz (jakkoli ho mám rád) se od Gladiatora nezměnil, obklopený atraktivními ženami. Ve své druhé polovině film funguje velmi dobře a v jedné (jediné, bohužel) scéně dokonce přímo křičí Haggisovo jméno, ale první polovina je až příliš zdlouhavá a není přítomen žádný "haggisovský přesah". Lehčí nadprůměr.

Red má svoje momenty ("Mění ho každých 6 hodin. Nedá se rozlousknout...") a svoje tváře (M-L Parker pomilovat a starým pánům aspoň pusu na čelíčko), ale k té čtvrté hvězdě už ho to nedotáhne. Těsně za třetí brunátní, sípá a nakonec ztrácí dech. Ale člověku je s ním rozhodně fajn.

Vykašlu se na postřehy a úvahy, povětšinou filozofického či vědeckého rázu, které se mi povalují v hlavě, neboť výsledkem by byl maximálně nesouvislý guláš, a shrnu to jednoduše: Při odchodu z kina jsem se třásl a podlamovala se mi kolena. (Snad zajímavost o tom, jak vzácně neoddělitelná je v tomto případě režie od ostatních složek filmu: Aronofského můžeme vinit z emočně chladného perfekcionismu (a než jsem prozřel, měl jsem k tomu při sledování BS sklon) jen tak dlouho, než se hlavní hrdinka začne definitivně proměňovat. Závěrečná Ninina věta mě potom donutila k dvěma češtinářsky nepravděpodobným výrokům: "Černá labuť je perfektní v záměrné perfekcionizaci neperfekce" a "Láska je buď perfektní, nebo vůbec." Druhý už se ovšem vztahuje k režisérově vztahu k filmovému médiu jako takovému, který si do BS nejspíš projektuju sám, takže zde končím.)

Bohužel nefunguje zdaleka tak dobře jako Hunt For Gollum. Hlas vypravěčky až příliš podtrhuje, že vše, co se na obrazovce odehrává, není než obrázkovou ilustrací k jejímu vyprávění, v ději i dialozích převládá totální schematičnost (a není to ani zdaleka vina Mr. Tolkiena). Snahu o "Jackson feeling" oceňuji, ale třeba doslovná citace Boromirovy smrti už je moc... Má ale i světlé stránky (bitva o vesnici, hudba, Arathorn pro sympatický kukuč a hraničářka pro sympatickou... hraničářku). Třetí hvězdička je ovšem toliko za Středozemi, která má u mě v jakékoli podobě přivřené oko jisté.