TheDude

Bohužel asi nejsem plně okouzlen asociacemi (jak tu plno lidí dodává), které film nabízí v případě osvícení všemožnými předchozími tématickými kousky. Trochu nostalgická atrakce, kterou jsem neokusil, za což viním v tomhle případě hlavně sebe, páč ve stylizaci i akci je Abrams suverénní. A snad i právě proto u mě jako ojedinělý celek stejně nakonec doplácí na poměrně častou absenci logiky, ledabylost vyprávění, neobjasněné motivace a nevyužitý potenciál záporáka. To zas na druhou stranu nahrává tempu, které je svižné a nezastaví se. U jedničky jsem se fakt bavil, zabaven vystavěnou mytologií, tady mi chemie úplně nesedla...ale stále slušně. 70%

Luhrman do toho šel s invencí sobě vlastní. A remizoval. Až přemrštěná estetika, přesycené barvy, pozlátko a obecně vlezná ostentativní stylizace. Digitální look může u kdekoho lehce zavadit o hranici kýče (viz. přelety), na druhou stranu soundtrack pro dnešní masy k mému vlastnímu konzervativnímu vnímání mě překvapivě bavil a fungoval poměrně dobře, byť ať příliš často. Pokud zde většina zmiňuje DiCapria, osobně bych upřednostil spíš Edgertonova Toma Buchanana. On je v podstatě jedinou postavou, ze které cítím hmatatelnější a lidštější obrysy. Pár scén pobavilo, zaujalo a nechal jsem se i vtáhnout do opojné večírkové atmosféry, ale ve výsledku se nemohu ubránit pocitu, že je to tak trochu bez duše. Což je škoda, protože film není čistě slaboduchou slátaninou. Zajímavý je právě svou koncepcí vyprávění. Po párty třetině se tempo uklidní, motivy se nám začínají krystalizovat, ubývá zběsilého střihu i Maguirových promluv. Jen kdyby ty postavy nebyly vedeny tak nudně. Stále si prostě myslím, že předloha je nezfilmovatelná, i když Luhrman natočil svůj podle mě nejambicióznější a nejlepší film (asi i díky síle románu). I když je Leo skoro tak cool Gatsby jako Redford. Narozdíl od finálního odkazu na Sunset Blvd. se asi/určitě tohle legendou nestane. 60%

Nezměrná lahůdka. Vizuáně, atmosféricky, obsahově.

Divák by asi neměl věnovat příliš pozornosti jen velmi pomalu plynoucímu příběhu, ten je vedlejší, ale hlavně té abnormálně sugestivní atmosféře. Posedlost bájným bohatstvím, šílenství a slepá touha nemohla být vtělena do vhodnějšího herce. Kinski skutečně tančí mezi peklem a zemí. Jeden z těch filmů / her. výkonů, který v člověku rezonuje ještě několik dní po projekci.

Flashbacky pomalu zaplétají děj do jednoho pekelně vystilizovaného finále (zejména souboj hlavního ronina ve vysoké trávě). Přes všechnu formální úspornost nabízí film široké spektrum emocí i sociálních obrazů soudobé společnosti. Zajímavá kamera, charismatický Nakadai i bolestné zobrazení samotného aktu harakiri.

Nadčasově působící snímek o návratu vojáků z fronty obohacený o kvalitní herecké výkony (u mě vede Fredric March), tradičně ukočírované pevnou režísérkou rukou W. Wylera. Tři muži repreztantující tři rozdílné armádní složky, tři (předválečné) rozdílné sociální perspektivy v konfrontaci s ponávratovou realitou, tři rozdílné charaktery, stojící před totožným úkolem - vypořádání se s válečnými traumaty a začleněním do každodenního života. Lehce přetažená stopáž s místy naivními prvky a tendenčním zaměřením (které se ale vzhledem k roku vzniku dá snadno pochopit), ale i tak se silným vyzněním. Z drobnokreseb vykreslujících tehdejší obraz doby na mě nejtísnivěji působí "vraková" scéna z odloženými letadly.

Jeden z obecně neprávem opomíjených protiválečných snímků s hutnou, osobitou atmosférou, brilantní prací s psychologií jedinců. Ve výsledku údernější zobrazení války než slavnější a dražší kolegové.

Nejsympatičtější filmové umírání.

Naplnění jednoho naivního, fiktivního dětského snu. Nostalgická láska od prvního záběru.

Opět nadmíru zmaten a zároveň královsky pobaven odcházím od dalšího setkání s panem Lynchem. Hypnotická (hudební) stylizace od úvodní skladby po závěrečné titulky spojená s královskou hrou stínů, barev a kamerových hrátek. Otázek a možných interpretací významu se nabízí asi mnoho, nebo jen jedna? Nemám ponětí, ale pro kritiku to musí být jistě zajímavá látka k rozpitvání. Osobně se budu topit v expodujících strukturách, nedořešeností a magickém audiovizuálu. "Rád si pamatuji věci po svém. Ne nezbytně tak, jak se staly."