Na cestě

Z arabských zemí Írán dlouhodobě filmařsky vládne a zde debut Panaha Panahi Na cestě krásně ukazuje další skrytý talent. Výborná kamera se zaměřuje nejen na jednu mrzutou rodinu a jejich problémy, ale i na zdejší krajinu. A na tu především. Dlouhé nečinné záběry dokáží uhranout a 93 minut perfektně zhypnotizují. (06.10.2023)

Taková íránská Little Miss Sunshine. Již dlouhou dobu dysfunkční rodina se blíží okamžiku velkého loučení, přičemž ale není schopná již prakticky vůbec mezi sebou komunikovat. Prvotřídní a přitom úsporná kamera, výborně napsané a zahrané postavy (zejména mudrlanstský a sobecký otec, co permanentně simuluje, aby se vyhnul jakékoli odpovědnosti) a snad první íránský film, ve kterém jsem si všiml, že je v něm humor. Kdyby to nemělo ty tendence příliš mačkat tu poetickou klávesu (přeneseně i reálně), vyženu to hodnocení vejš. Vzhledem k tomu, že perské filmy jsem doposud využíval jako pejorativní příměr k akademické nudě, tak je to vlastně velké nadšení. (08.06.2022)

(64/2023) / Tlieskam užívateľovi Othellovi, ktorý veľmi trefne prirovnal tento iránsky film k Little Miss Sunshine. Fakt majú tieto dva kusy dosť spoločného. Ale predsalen, ten americký bol trochu viac diváckejší. Konečné vyznenie záleží najmä na nastavení diváka, a fakt pozor, do tohto filmu treba investovať trochu pozornosti. Veľmi tenká čiara oddeľuje na prvý pohľad nezáživnú road-movie od sústredeného, citlivého a zaujímavého pohľadu na jednu takmer obyčajnú rodinku (samozrejme s vítaným spoločenským presahom). Trochu mi vadilo, ak film začal byť miestami otravný a tak trochu exoticko divný, všetko ale každú chvíľu nahradili krásne scény, scenérie (wow) a podarený suchý humor. Iránci toto vedia. (7/10) (05.10.2023)

Pro mě nádherný film, ve kterém je jednoduše všechno. Vynikající režie od prvního momentu, skvěle napsané dialogy i scénář, kombinující komedii i silné drámo. V některých chvílích jsem byl také doslova uchvácen určitými záběry a scénami v nich...drsná a zároveň nádherná íránská krajina, kombinace, za kterou se sluší poděkovat, jak ví a činí nejmladší člen výpravy...životní cesta, z níž sice je návratu, ale do zcela jiného světa...[Filmový klub Citadela] (29.03.2022)

"Jestli brečí, tak je v pořádku." Na cestě bylo mé první setkání s íránskou kinematografií a mohu říct, že tento film zanechá v divákovi dojem. Na první pohled humorný snímek se postupně z odlehčeného rodinného road movie mění v hutný příběh s hořkou pachutí (bez)naděje. Panahi si veskrz umným způsobem pohrává s náznaky a nechává tak po určitou dobu stopáže diváka tápat nad důvodem oné cesty. Chválím herecké obsazení, zejména pak malého bratra, který byl sice chvílemi na facku, ale byl zahraný neskutečně dobře. Scénka s cyklistou mě opravdu mile pobavila, zatímco distancované, ale o to silnější loučení mě (i na dálku) dostalo. Závěr filmu byl trošku bizarní, přesto ale zapamatovatelný. Slabší čtyři hvězdičky! (07.02.2022)