On se bojí

Klobouk dolů, že tohle v roce 2023 někdo pustí do kina, protože Ari Aster viditelně dostal volnou ruku a nemusel se na nikoho ohlížet, čemuž taky výsledek odpovídá. První dvě třetiny (nebo tři čtvrtiny, chcete-li) jsou typická "asterovina", kde převládá hutná a nepříjemná atmosféra, z níž je jasné, že někde vzadu číhá nevyřčené tajemství, které vše změní. Ztvárnění absurdního kafkovského prostředí, které je viditelně surreálné, funguje na výbornou a jednotlivé události jsou stejně tak tragické jako svým způsobem zvrhle vtipné. Ono vůbec černého humoru je tu docela dost a divák si ho musí trochu najít, když se mu to ale povede, je odměněn opravdu nápaditými chvílemi, které se dnes už moc nevidí. Také kamerové snímání a velmi zvláštní zvuková stopa jsou úplně jinde a dost svérázné a ze sledování vytváří hodně specifický a pro někoho ne úplně příjemný zážitek. Kapitolou sama o sobě je naprosto fantastický Joaquin Phoenix v titulní roli, který celý film táhne prakticky s minimem dialogů a vše uhraje jen různými skřeky a výrazy, což je extrémně náročné, o to ale působivější. Poslední třetina (čtvrtina) je ale trochu problematická, protože všechno do sebe úplně nezapadne, některé naznačené metafory se nikterak neosvětlí stejně jako několik mini zápletek, o nichž se hovoří a možná záměrně je jim věnována přehnaná pozornost. Pointa tedy není úplně uspokojivá a pravděpodobně zcela vědomě vrší další a další otázky a možné interpretace, jejichž relevanci pochopitelně nikdy nikdo nevyřeší. Výsledku rozhodně neprospívá ani tříhodinová stopáž, která je s blížícím se koncem na hranici snesitelnosti, což je dáno i pomalejším tempem a vršícími se bizarnostmi, které se víceméně cyklicky opakují. Beau Is Afraid je rozhodně úkaz mezi mnohdy uniformními kinofilmy, protože je něčím, co se vskutku často nevidí, zároveň vyžaduje připraveného a zkušeného diváka, protože toho, kdo tzv. neví, na co jde, velmi brzy znechutí, což je svým způsobem škoda. Bude ovšem zajímavé sledovat, s čím Aster přijde dál, protože se nelze ubránit dojmu, že tady došel na konec jedné etapy a už je potřeba jít trochu jinou cestou. 60 % (19.05.2023)

Lze se vymanit z matčina vlivu a odpustit si domnělá pochybení? Joaquin Phoenix jako zkrachovalý Beau se o to ani nepokouší, přesto je během tříhodinové odysey vystaven větší dávce sebepoznání, než by sám chtěl. A je rozhodně zábava to sledovat, přestože celek rozhodně není jednoduchým soustem. Více zde. (01.05.2023)

Totálně brutální stopáž, při které si párkrát řeknete, jestli vám nehrabe taky. Úvod skvělej, série drobných událostí s katastrofickým důsledkem pro psychicky slabého jedince. Ta mrtvola na ulici, policista který chce po nahém chlapovi odhodit zbraň, dobrý. Jako celek po skončení filmu máte guláš v hlavě, protože konec je tak nějak divnej. Jinak dům matky byla architektonická krása a pokud bych měla hodnotit samotného Joaguina, byl by to plný počet hvězd. (04.02.2024)

Sorry, takéto filmy nedávam. Vidím obrovské množstvo energie, zápalu pre vec, nasadenia a talentu, či už režisérskeho alebo hereckého, ale presne pri takýchto filmoch premýšľam, či nie som hlúpy resp. že by som na to, čo nimi chceli tvorcovia povedať, potreboval tri vysoké školy a k tomu dlhoročný pobyt na Marse. V jednotlivostiach to nebolo zlé, ale v univerze som sa absolútne strácal, raz to bola melodráma, potom fraška, trocha z hororu i z post-apokalyptického trileru, občas sa zjavil pársekundový šokujúci záber (Joaquin do toho šiel fakt naplno). Hororovým fanúšikom by som rád odkázal (či skôr varoval ich?), že toto s hororom vážne nemá nič spoločné a fakt nechápem, prečo sa zakaždým nájde niekto, kto to skloňuje práve v súvislosti s týmto žánrom (a to podotýkam, že samozrejme si plne uvedomujem, že horor má veľa tvárí a môžeme zaň považovať teoreticky i snímky ako Jakub rebrík, či azda i Mechanik, ale toto vážne nie). (31.08.2023)

Tady se to už Asterovi rozteklo. Prvních cca 80 minut je totální žrádlo (scény v hrůzném podnájmu a rekonvalescence u podezřelých samaritánů s válečným veteránem na dvorku), poté se však Beau (Phoenix) odebere do lesa, kde se divadelním představením spustí nezáživný kolotoč vjemů, pocitů, metafor, zkrátka takové to nimrání se klacíkem v hovínku. V kontrastu s první půlí, kde se to svérázným humorem jen hemžilo, je zbytek filmu silně nedivácký a často až ubíjející. Kaufman, Aronofsky nebo Lynch mají v podobně kryptických látkách furt slušný náskok. Ale třeba do toho Aster taky jednou doroste, nápady by na to měl. (05.05.2023)