Klondike

Bravurně natočený a emočně vyčerpávající výjev ze separatistického doněckého území Ukrajiny, kterým roku 2014 otřásl pád sestřeleného boeingu s 280 civilisty na palubě. Celých 100 minut jsme perspektivou navázáni na ukrajinskou manželskou dvojici Irku a Tolika, jimž vychýlená střela poničí část obydlí a kteří se ocitají na nepředvídatelném a ideologicky neuchopitelném území válečného konfliktu. Tolik zaujímá pasivní pozici a neváhá spolupracovat s ruskými okupanty, aby zajistil sobě i ženě bezpečí. Jeho švagr je naopak striktní antiseparatista a mezi nimi stojí těhotná Irka, která si musí zachovat racionální pohled a nepředstavitelný tlak ustát se vztyčenou hlavou. Maryna Horbač využívá dlouhých kompozic s pomalu se pohybující kamerou, která rozebírá prostor ve dvou plánech – v popředí sledujeme některou z postav a v pozadí se odvíjí akce, často jen akustické, z nichž nám naskakuje husí kůže. Subjektivní perspektiva sice nemá až takový účinek jako v klasice Jdi a dívej se, ale Klondike je přesto sebevědomá a skvělá filmařina, která hrůzu války podává s chladnokrevnou neústupností. K tomu, abychom se o hrdiny báli, nepotřebuje kulometné salvy ani manipulativní zvraty. Závěr je sice až příliš symbolicky inscenovaný a tlačí nás k jednoznačné reakci, ale jinak vítězí vědomí, že takhle nějak to skutečně probíhalo (a probíhá). 85 % (02.07.2022)

O čo horšie sa na to pozerá, keď ide o našich susedov, a pri skutočnosti, že rokom 2014 nič neskončilo, iba sa začalo. Klondike je minimalistickým vyobrazením prežívania vojnového konfliktu z pohľadu troch členov rodiny, ktorí sa na vec pozerajú odlišne. Irka by chcela zo všetkého najviac zostať doma a zabudnúť na to, čo sa deje. Jej manžel pomáha separatistom, aj keď nie je s ich motiváciami úplne stotožnený. Irkin brat separatistov naopak nenávidí a opovrhuje svojím švagrom. Rozbeh je trochu pomalší a niektoré scény by som si vedel predstaviť natočené trochu emotívnejšie. Najviac by som však vyzdvihol geniálnu kameru, civilné výkony a perfektné finále s hláškou, ktorá mi utkvela v hlave. „You are not separatist. You are slave.“ (09.01.2023)

Film na začátku nasadí relativně pomalé tempo, které ale spěje ke konci, který by porazil i koně. Skoro jsem se po projekci nedokázal zvednout ze židle. Stále mě napadala otázka: pakliže jsem díky tomu, co se odehrálo na plátně zažil opravdu silný a nepříjemný pocit strachu o životy hrdinů, co potom cítí lidé, kteří to dnes, teď, když píšu tento komentář, zažívají na vlastní kůži? Rozhodně se jedná o můj nejsilnější zážitek celé letošní LFŠ. A to nejen díky svojí aktuálnosti, ale i díky svým nesporným kvalitám. Zbytek musím dopsat později, ještě se z toho sbírám... (03.08.2022)

Ukrajinský eastern. Ponurá atmosféra, důkladná práce s mizanscenou, statická kamera a pomalu se odvíjející příběh rodiny z oblasti, kde přestala platit veškerá pravidla a životní jistoty. Po prérii se prohání banditi v podobě tzv. separatistů, militantních pošuků oblečených do ruských uniforem. Linie dotyku je neúprosně hlídána a neexistuje cesta pryč. Jídlo dochází, voda je zkažená. Klondike je sugestivní zpověď lidí v bezvýchodné situaci. Lidí, kteří postupně ztratili kontrolu nad svou půdou, majetkem, budoucností i vlastním životem. Russkij mir v kostce. (04.07.2023)

Přemýšlím, proč Klondike - nejspíš proto, že v příběhu přestávají platit pravidla, nejvyšším zákonem je u některých lidí strach a vůle přežít, u jiných vítězí nezlomná odhodlanost zůstat sám sebou a neohnout hřbet. A když v závěru filmu na sebe míří členové jedné rodiny, uvědomíme si, že to je teď na Ukrajině na denním pořádku.  A žena? Ta vydrží všechno.  Silné drama. (02.07.2022)