Bestie musí zemřít

Opět jsem, ubohý člověk zapomětlivý, podlehla vábení Artu s úmyslem nechat se poučit a zmoudřet. Nebudu se vracet k době minulé, co do celkové formy je to logicky pasé, ale na druhou stranu mě chytlo civilní až místy dokumentární herectví všech postav, což netuším či byl záměr. Hezky se vstřebávalo to mentorování s odkazem na antiku a morálku. Když se ale dnes, přesněji včera, na Novinkách na všecky krásně směje jeden z nejslavnějších českých turistů, který je na dlouhodobé odpočinkové zasloužené dovolené v JAR, pak slova jako mravní vědomí, jednání, cítění, etika, právo, charakter, svědomí...hořknou na jazyku, rozplývají se, mizí někde v dáli a splývají s nekonečnými vodami bezbřehého nemilosrdného oceánu.☻ (17.04.2012)

Zatímco téměř každá francouzská komedie mi způsobí salvy smíchu a zkrátka vím, že to bude přesně v tom typickém humorném stylu, u francouzských kriminálních thrillerů mám zcela opačný problém. Spousta z nich, především ty starší, jsou sice kvalitně natočeny, ale často z nich mám pocit, že jsou příliš chladné a dělané jakoby z odstupu, bez emocí. V tomto směru na tom byla Bestie musí zemřít o něco lépe. Bohužel však především pouze určitou část děje. Film se rychle rozjíždí, začíná pátrání po krutém vrahovi a příprava na krutou pomstu. Jakmile se však Charles a Paul setkali, můj velký zájem začala postupně střídat lehká nezáživnost. Očekávala jsem, že jejich setkání a jakási ta hra na kočku a na myš bude více vyšperkovanější, dynamičtější a napínavější. Vše zůstává na jednom místě a je to podáváno nezaujatě a bez výraznější změny směru, zvratu či překvapení. Zde nastoupila ona chladnost a odstup. Každopádně silná první část převýšila distancovanost té druhé, a mě podnítila k udělení čtyř hvězdiček. (28.04.2012)

Nesmírně depresivní a dramatická procházka Francií v hávu anglickém abych tak řekl. Ani paprsku slunce, ani rozkvetlých květin se nedočkáte. Pomalé tempo celého filmu v tomto případě není ekvivalentem pro nudu, ale ještě umocňuje zážitek a těžko popsatelný pocit stísněnosti. Chabrol tím vším docílil perfektního vykreslení smutku a utrpení hlavního hrdiny. Výtky téměř nenacházím. Snad jen, že Michel Duchaussoy ač hraje obstojně, není příliš sympatickým hrdinou. (13.08.2009)

Lákavý názov, známy režisér, dobré obdobie pre francúzske a talianske filmy, celkom lákavá ponuka, nie? Výsledkom je však nie príliš originálny príbeh o pomste za smrť synčeka, v ktorom sa viackrát odohrajú veľmi nepravdepodobné náhody, aktéri sú tlačení do krajných polôh a ani dialógy nemožno pokladať za brilantné. Napriek všetkému dej má spád i napätie a divák sa nenudí. Časť nálady mu však zoberie nevydarený dabing a čudesný záver filmu. (15.05.2012)

Mít já v posteli Caroline Cellier, tak by film dopadl jinak. Precizně vystavěný příběh, v němž se mi nejvíc líbila ta část, kdy Charles začne uskutečňovat svůj plán skrze (doslova) známou televizní tvář. Vůbec netušíte, jak se to může dál vyvíjet, a v průběhu děje nelze příliš předvídat. Atmosféra bretaňského venkova, starý rozlehlý dům, blízkost moře, jachtování a hlavně překrásná Caroline (Caroline se víc odhalí tady), jíž hodnotím jako nejsvůdnější filmovou postavu za poslední hodně dlouhou dobu. Chabrola jsem před pár dny pranýřoval, že se nedá, tak tentokrát spěchám s opravou, někde a někde se dal docela krásně. Jasných pět, a humusáckého nového dabingu České televize, která si to pro jistotu nadabovala už podruhé, si nevšímejte, tohle si zaslouží tu nádhernou francouzštinu. (27.01.2015)