Cementerio del terror

Těšil jsem se. Přeci jenom Mexický horory nevidím každý den, a dovoluji si tvrdit že ty zásadnější jsem viděl. No a tak jsem se těšil na tohle ale co následovalo bylo spíše zklamání. Nemůžu říct že film nemá svoje kvality, přeci jenom člověk se nenudí, a neustále se tu něco děje. A atmosféra hřbitova neměla chybu. Jen jsem si prostě nemohl zvyknout na to co nám režisér neustále servíroval. Navíc hlavní postavy mi přišly strašně nudné a ploché. Zombáci mi nepřišly nikterak dobře namaskovaní a ti v pozadí měly snad jen bláto na ksichtě. Film dokáže zaujmout hlavně tou atmosférou. (11.03.2012)

Žiadne folklórne skreslenia, ani miestne klišé, na aké sme zvyknutí z amerických filmov z mexického prostredia, v Cemeterio del terror nenájdeme. Naopak, tento horor je dobrá voľba pre milovníkov hororovej Itálie zašlých čias. Chladná a uhrančivá atmosféra s chumáčmi hmly, magická kniha, zanedbaný cintorín, stará hacienda pokrytá pavučinou odkazuje na Fulciho horory The Beyond a Dom pri cintoríne. A čo viac, ešte aj ten zombíi z úvodu pripomína Karamanlisa s D´Amatovho Rosso Sangue! Vo výbere prostredia aj hudby mali tvorcovia naozaj šťastnú ruku. Surový útok nemŕtveho hneď na začiatku filmu dáva tušiť, čo bude nasledovať: pomerne svižné tempo príbehu a zvládnuté gore. Keď je však partia mladých párikov kompletne vyhladená a na scéne sa objavia deti, ktoré sa helloweenskymi tekvicami idú hrať na cintorín, nastáva zlom a bezprostredné násilie sa mení na zastrašovanie. To však neuberá nič na pôsobivosti tohto hororu, ktorý skončil v najlepšom. Musím vyzdvihnúť atmosféru aj zjav zombiov, ktorí rad za radom vstávajú z hrobov v rôznom štádiu rozkladu. V záverečných titulkoch som si všimol, že ich hrali herci s rovnakými priezviskami - možno príbuzní... Aké autentické!! (16.04.2011)

,,Co kdybych tě, děvenko, vyvrhnul?" Na mexických horrorech je znát jejich někdy neviditelné, jindy jasně viditelné spojení se Španělskem. Nalezneme zde vše typické pro anglo-italsko-španělský horror. Tajemný dům, hřbitov, Černou knihu k vyvolání Satana, krvavé vraždy i ohnilé zombie (ještě že nejsou všichni ve Spolku přátel žehu...), pavučiny, mlhu, noc ( Ameriku tak připomene jen Halloween). Účtování s oběťmi bych shrnul na: střeva, hrdla, stříkance. Ale i když jsou nebožáci trháni, jen občas přijde ke slovu sekera, mrzačeni a vražděni, nejde o to nejlepší v celém filmu. Já jsem ocenil především atmosférické scény na hřbitově a v domě hrůzy, podbarvené výbornou hudbou (Chucho Zarzosa). Hudba je ostatně velmi nevyvážená, občas nepříjemně kolovrátková až k discu 80.let, pak zase neuvěřitelně strašidelná se vzdechy a kvílením, až běhá mráz po zádech. Paradoxně nejslabší částí jsou oživlé mrtvoly vylézající z hrobů. Udělané jsou perfektně, jen jsem měl stále pocit, že někde vyjukne M.Jackson a já se ocitnu v Thrilleru... nejspíš na tom měli zásluhu i zmateně prchající děti, které se zombíkům stále nedařilo pochytat a roztrhat... Příjemný a zábavný horror! (27.01.2012)

Nelze nevzpomenout italské klasiky jako D´Amatovo Rosso Sangue či Fulciho Pastora Thomase. Podobně brutální a přímočaré kusy. Zatímco taliánská škola se však soustředí na atmosféru čiročirého zla a děj hraje až druhé housle, mexické Cementerio del Terror nabízí přece jen uchopitelnější dějovou linku, byť docela prostoduchou. A co do atmosféry dokáže alespoň chvílemi slušně držet krok, i když nakonec doběhne do cíle až jako druhé. Nejvíc mne ale zamrzelo, že hororový vrchol celého filmu se odehraje zhruba v polovině, pak už následuje jen pokus o "epické" vyvrcholení pomocí hromadného povstání mrtvých, které ale díky nepříliš povedeným maskám a odfláknuté práci choreografa působí značně levně a směšně. Škoda, nicméně i přesto chvalitebná čtyřka. Viděno během Challenge tour 2015: 30 dnů se světovou kinematografií (21.04.2015)

Mexická hororová zmes z polovice 80. rokov s Tarantinovým obľúbeným hercom Hugom Stiglitzom v roli odvážneho bojovníka proti zlu, štýlovo dosť pripomínajúca taliansku trashovú produkciu z rovnakého obdobia. Prvotne ide o slasher s prvkami démonizmu, trpiaci typickými dobovými neduhmi, akými sú otravne pomalý rozjazd, prostučký scenár a nepochopiteľné správanie sa ústredných postáv. Tvorcom filmu sa však tieto nedostatky podarilo úspešne vyvážiť občasnými gore scénami, odpudivými maskami, razantnou hudbou a najmä parádnym zombie finále, za ktoré by sa nemusel hanbiť ani napríklad taký Fulci. (09.01.2011)