Cementerio del terror

Mexická hororová zmes z polovice 80. rokov s Tarantinovým obľúbeným hercom Hugom Stiglitzom v roli odvážneho bojovníka proti zlu, štýlovo dosť pripomínajúca taliansku trashovú produkciu z rovnakého obdobia. Prvotne ide o slasher s prvkami démonizmu, trpiaci typickými dobovými neduhmi, akými sú otravne pomalý rozjazd, prostučký scenár a nepochopiteľné správanie sa ústredných postáv. Tvorcom filmu sa však tieto nedostatky podarilo úspešne vyvážiť občasnými gore scénami, odpudivými maskami, razantnou hudbou a najmä parádnym zombie finále, za ktoré by sa nemusel hanbiť ani napríklad taký Fulci. (09.01.2011)

Těšil jsem se. Přeci jenom Mexický horory nevidím každý den, a dovoluji si tvrdit že ty zásadnější jsem viděl. No a tak jsem se těšil na tohle ale co následovalo bylo spíše zklamání. Nemůžu říct že film nemá svoje kvality, přeci jenom člověk se nenudí, a neustále se tu něco děje. A atmosféra hřbitova neměla chybu. Jen jsem si prostě nemohl zvyknout na to co nám režisér neustále servíroval. Navíc hlavní postavy mi přišly strašně nudné a ploché. Zombáci mi nepřišly nikterak dobře namaskovaní a ti v pozadí měly snad jen bláto na ksichtě. Film dokáže zaujmout hlavně tou atmosférou. (11.03.2012)

,,Co kdybych tě, děvenko, vyvrhnul?" Na mexických horrorech je znát jejich někdy neviditelné, jindy jasně viditelné spojení se Španělskem. Nalezneme zde vše typické pro anglo-italsko-španělský horror. Tajemný dům, hřbitov, Černou knihu k vyvolání Satana, krvavé vraždy i ohnilé zombie (ještě že nejsou všichni ve Spolku přátel žehu...), pavučiny, mlhu, noc ( Ameriku tak připomene jen Halloween). Účtování s oběťmi bych shrnul na: střeva, hrdla, stříkance. Ale i když jsou nebožáci trháni, jen občas přijde ke slovu sekera, mrzačeni a vražděni, nejde o to nejlepší v celém filmu. Já jsem ocenil především atmosférické scény na hřbitově a v domě hrůzy, podbarvené výbornou hudbou (Chucho Zarzosa). Hudba je ostatně velmi nevyvážená, občas nepříjemně kolovrátková až k discu 80.let, pak zase neuvěřitelně strašidelná se vzdechy a kvílením, až běhá mráz po zádech. Paradoxně nejslabší částí jsou oživlé mrtvoly vylézající z hrobů. Udělané jsou perfektně, jen jsem měl stále pocit, že někde vyjukne M.Jackson a já se ocitnu v Thrilleru... nejspíš na tom měli zásluhu i zmateně prchající děti, které se zombíkům stále nedařilo pochytat a roztrhat... Příjemný a zábavný horror! (27.01.2012)

Nelze nevzpomenout italské klasiky jako D´Amatovo Rosso Sangue či Fulciho Pastora Thomase. Podobně brutální a přímočaré kusy. Zatímco taliánská škola se však soustředí na atmosféru čiročirého zla a děj hraje až druhé housle, mexické Cementerio del Terror nabízí přece jen uchopitelnější dějovou linku, byť docela prostoduchou. A co do atmosféry dokáže alespoň chvílemi slušně držet krok, i když nakonec doběhne do cíle až jako druhé. Nejvíc mne ale zamrzelo, že hororový vrchol celého filmu se odehraje zhruba v polovině, pak už následuje jen pokus o "epické" vyvrcholení pomocí hromadného povstání mrtvých, které ale díky nepříliš povedeným maskám a odfláknuté práci choreografa působí značně levně a směšně. Škoda, nicméně i přesto chvalitebná čtyřka. Viděno během Challenge tour 2015: 30 dnů se světovou kinematografií (21.04.2015)

Mohl by fungovat horror propojující žánry slasher se zombie horrorem duchucený Evil Deadem? Inu mohl, ale v tomto případě tomu rozhodně není. Tohle je totiž neskutečná srajda, plná nelogičností, chyb, nudy a trapných osmdesátkových artiklů. Ať se tenhle horror zahrabe zpátky pod zem k těm umorousaným zombáků. Jak už to tak vypadá, tak jsem asi jako jeden z mála, kterému se tenhle splácanec vůbec nelíbil! Fuj! Narvěte mi Fulciho do žil a to rychle! (18.05.2011)