Babiččin dům

Horor tak s hlúpym scenárom sotva nájdete. Väčšinou nudné, bez napätia, so smiešnymi dialógmi, iracionálnym chovaním postáv, bez hororových prvkov a navyše s nesympatickým hereckým osadenstvom (až na pár výnimiek). Prvá polovica diváka unudí, v druhej z letargie vytrhne až samotný záver, hlavne naháňačka v peknom pomarančovom háji, ale ani tá sa nevyhne debilnému chovaniu postáv. Napr. miesto toho aby oba súrodenci utekali pred nákladniakom krížom cez sad pomedzi stromy, oni si to šinú rovno pred autom po peknom chodníčku.... No skrátka jedna veľká katastrofa a strata času. 20/100 (06.12.2015)

Po smrti rodičov sa teenager David a jeho o niečo staršia sestra Lynn presťahujú na vidiek ku svojim starým rodičom. Tí bývajú vo veľkej viktoriánskej vile, ku ktorej vedie dlhá palmová aleja. Starý otec a stará mama ich vrelo privítajú. Lenže niečo nie je celkom v poriadku. Starí rodičia sa správajú veľmi podozrivo. David začína tušiť niečo zlé. Čo sú to za ľudia s ktorými musia teraz spoločne bývať? "Babiččin dúm" ukrýva nejaké strašlivé tajomstvo. ** (15.03.2016)

Na jednu stranu je samozřejmě těžké nevnímat Babiččin dům s jistou dávkou nostalgie, jelikož jak je tady již u pár komentářů zmíněno, jedná se o jeden z prvních porevolučních hororů, se kterým přišlo tuzemské publikum do kontaktu, včetně mě, a ve své domě, v podstatě bez jakékoliv konkurence, se o této podívané dalo smýšlet jako o slušné žánrové jízdě, která kupodivu funguje a má co nabídnout. Z dnešního pohledu je to ovšem už úplně jiné, a tak je vlastně jen na divákovi, jak k samotnému snímku přistoupí. Zdali bude ochoten tolerovat možnosti tvůrců dané doby a rok vzniku, pak si myslím, že bude možná i mile překvapen, jaký to má celé skutečně svižný spád, určitě ho může oslovit i slušně budované napětí, k jistému nečekanému a nemalému zvratu zde též dojde, obsazení také není vůbec marné a v neposlední řadě tu máme i jistě působivou atmosféru, kterou lze možná považovat i za ten nejpovedenější element celé této podívané. Pakliže bude potenciálním divákem tento snímek ovšem hodnocen okem dnešní doby, tak se příliš pozitiv nedočká. Především tedy zápletka je ryzím příkladem totální hlouposti a nenápaditosti, chování postav je pak srovnatelné s úrovní lehce vycvičeného šimpanzíka, nelogičností tu lze také, zvlášť v závěru, najít nespočet a celková lacinost Babiččina domu pak atakuje skutečné dno filmového průmyslu. Jak s tím tedy naložit? Nevím, každopádně pravdou je, že i přes všechny ty své výrazné neduhy je tento film i dnes sledovatelnou záležitostí, která spíš než pocity strachu a zděšení vyvolá na divácké tváři lehký ironický úsměv, nicméně pořád nabízí i prvky, které spousta dnešních žánrově podobných snímků postrádá. (03.03.2024)

Jde o jeden z těch spíše opomíjených filmů, který ovšem není vůbec špatný. VHS boom mě jaksi minul, takže když jsem na něj náhodou narazil na internetu, nemohl jsem odolat. Nic jsem o něm dopředu nevěděl, takže jsem spíše očekával nějaký ten rodinný horor, při kterém si příjemně odpočinete a ani jsem se moc nemýlil. Tempo příběhu bylo v pořádku, jen tu byla citelně znát absence hustší koncentrace napětí a atmosféry. Na rozdíl od některých si však nemyslím, že by šlo vyloženě o nudu. Vražd je tu vážně jen poskrovnu, ale když k nim dojde, stojí určitě za pozornost. Především pak běsnění Brinke Stevens a její „naháněná“ svých dětí napříč pomerančovým sadem. V těchto chvílích šla kvalita atmosféry rapidně nahoru. Mohlo se sice ještě přitvrdit, ale na to zřejmě nebyli peníze. Tvůrci se tak rozhodli všechno vsadit na psychologickou stránku scénáře, ale i tady by se dalo najít několik trhlin. Zvláště když se spousta důležitých momentů odehrává mimo záběr kamery, nebo je přeruší střih. Babiččin dům si sice mezi své nejoblíbenější filmy nezařadím, ale určitě jsem jej neviděl naposledy. Ztráta času to určitě není, ale nic víc nežli průměrný horor taky ne. 60% (25.02.2015)

„Niekto ju musí zastaviť. Sme za ňu zodpovední.“ Neviem, čo som čakal, ale niečo iné – možno ducharinu alebo niečo fakt temné a pochmúrne, poctivý horor typu DOM možno. Výsledok je o niečom úplne inom. Nech by bol o čomkoľvek – ale keby bol dobrý. Lenže nie je. Nelogické správanie postáv (minimálne 5x som sa pýtam „Prečo postava práve neurobila to a to?“ alebo „Prečo postava práve UROBILA to a to?“), nesympatický herci a hlúpy scenár. Skoro vôbec ma to nebavilo. Netuším, ktorý zvrat bol horší. Keď to skončilo, bol som rád. 40% za atmosféru horúceho domu pri pomarančovom sade. Obvykle som liberálny voči tomu, čo všetko je horor, ale tuná by som asi, nepoznačený nostalgickými detskými spomienkami (film som videl prvý raz takmer ako 30-ročný) volil žáner triler. (28.05.2011)