To se mi snad zdá

Fantaskní satirická komedie Dream Scenario sleduje osudy nesmělého a zakřiknutého vysokoškolského profesora, jenž se zničehonic začne objevovat ve snech stovek lidí. A zatímco si své bizarní slávy zprvu užívá, realita se pro něj pomalu začne měnit v noční můru. Pokud předchozí (výborný) počin režiséra byl o temných stránkách touhy po pozornosti, tento je o tom, co se může stát, když se pozornosti člověku dostane až moc. Snímek neskrytě otevírá téma „cancel culture“ a je solidním doplňkem ke kvalitním filmům jako Hon nebo Tár, i když k látce přistupuje s lehkostí a humorem (nutno dodat že poměrně temným). Nicolas Cage září v jednom ze svých nejambicióznějších projektů posledních let a jeho neurotického ňoumu si zkrátka oblíbíte. Nakonec dodávám malé varování. Pokud zhlédnete trailer, budete mít vyzrazené významné části filmu včetně některých z nejvtipnějších scén. Dávejte si tedy pozor, jak moc si o tomhle snímku před zhlédnutím budete dávkovat informace. [Sitges 2023] (14.10.2023)

"To se mi snad zdá" je za mě nejlepší film roku!! Film má originální nápad a Nicolas Cage zde ukazuje svůj všestranný talent. Sny jsou fascinující fenomén. Plasticita snové krajiny je zdrojem nekonečných možností, sahá do hlubin mysli a manifestuje nevědomé myšlenky. S tímto konceptem si film pohrává. Režisér, scenárista a střihač Kristoffer Borgli chytře využívá rychlých střihů a rychlých změn osvětlení, aby rozostřil hranici mezi snovou krajinou a realitou filmu, což odráží cestu hlavní postavy. Jeho scénář je silný a má zajímavé myšlenky, které rozvíjí ústřední nápad filmu. Jako režisér v pohodě zvládl natočit dramatické až hororové momenty, a i ty černohumorné. Originalita filmu vyzařuje z jeho poutavého děje a udržuje diváky v napětí. Díky dokonalé rovnováze mezi dramatem, napětím a špetkou humoru je pro filmové nadšence potěšujícím zážitkem. Cageovo ztvárnění dodává postavám hloubku a autenticitu, čímž povyšuje film na zcela novou úroveň. Jediná moje výtka směřuje k závěru. Poslední cca deset patnáct minut je jako z jiného filmu a působí lehce křečovitě a na sílu. Každopádně poutavý příběh v kombinaci s Cageovou brilantností na plátně dělá z filmu "To se mi snad zdá" výtečně introspektivní, a především chytře vystavěnou podívanou!! /95% + FILM ROKU/ (29.12.2023)

Přiznávám bez mučení: velká očekávání, která jsem do filmu vkládal, zůstala z větší části nenaplněná. A mrzí mě to. Filmu jsem fandil, protože to vypadalo jako reminiscence na starší Gondryho filmy a trailery zároveň napovídaly i jistou souvislost se sociálně sžíravými kousky Rubena Östlunda. Výsledek nakonec není zlý: formanovské komediální trapno cáká z filmu každým coulem a právě takovou emoční působivost mají i některé scény v druhé půlce filmu, kde se černá komedie pomalu mění v psychologické peklo určené ústřední postavě. Největší problém ale zůstává "co tím chtěl vlastně režisér říct?" Některé pasáže mě coby diváka hned od počátku vedly k tomu, že můj odhad, že Borgli míří k společenské satiře, je správný, ale těchto pasáží je v celkové stopáži nakonec poskrovnu a pohříchu nemíří jedním směrem, takže rozmělňují svoje sdělení. Sociální sítě, mediální hysterie, využívání lidí jako marketingového produktu, postup po kariérním žebříčku... Všechna tato témata jsou ve snímku zastoupená a zesměšněna, ale vždy jen epizodicky. A samotný závěr filmu se jim všem elegantně vyhne a vytvoří mikrozápletku, která v zásadě vůbec nenavazuje na předchozí děj. Zkrátka - očekávání velká, ale dopadlo to jako vždycky. Což je škoda, zejm. s přihlédnutím ke skvělému Cageovi a (sic!) Michaelu Cerovi. (12.01.2024)

Skvěle promyšlená a brilantně zpracovaná společenská satira, která mě dostala mnohem víc než jsem čekal. To se mi snad zdá je tematicky nabitý a aktuální snímek, jenž reflektuje slávu, životní pasivitu, žárlivost či fenomén tzv. cancel culture. Už takhle zajímavý námět navíc výborně míchá komediální prvky (scéna s prdem je geniální) se skoro až hororovými výjevy, díky čemuž je výsledek naprosto pohlcující. Právě snové sekvence výborně ilustrují, jak se sláva postupně mění v nevraživost. Režisér nicméně netlačí divákovi žádný narativ, takže lze na celou problematiku nahlížet z více úhlů a vnímat jednotlivé aktéry dle svého vlastního přesvědčení. Parádní zážitek pak korunují herecké výkony v čele s perfektním Nicolasem Cagem. Mrzí mě, že tuhle ódu nemůžu zakončit desítkovým hodnocením, ale poslední čtvrthodina se bohužel zbytečně tematicky roztříští, kvůli čemuž není finále tak úderné. Přesto ten pětikvalt napálím, protože nechci, aby mě Paul Matthews strašil ve snech. 9/10 (13.01.2024)

Jakmile se film zbaví veškeré mysteriozní magie a vysvětlí nám, že tohle všechno bude a byl jinotaj, kde prostě A akorát vypadá jak B a C se chová jako D, nepotěší to, protože pak budete vědět, že vy, stejně jako všichni ostatní, si budete z toho filmu vybírat ty nepříjemné pravdy, které se vám líbí a zavrhovat ty další. Bod to má ale za Borgliho cit pro vizuální znervozňování, skrze které nás vede jednotlivými scénámi natáčenými v nespolehlivých úhlech a střizích, kdy nás často mate, jakou mají mít jednotlivé sekvence vlastně povahu. (17.01.2024)