Přízraky v Benátkách

Tahle duchařská seance Poirota mě moc nebavila. Předchozí Smrt na Nilu byla asi po dějový stránce kravina, ale mělo to slušnou výpravu a jakž takž odsýpající děj. Tady je vidět, že gumák Branagh dostal o poznání menší rozpočet i když aspoň ty kulisy Benátek si tu užijeme, ale dějově nudný už od tý úvodní trapný falešný seance kdy nakonec všechno stejně přejde do přízemního módu a nikterak překvapivýho rozuzlení. Navíc na gumáka kterýho prostě v týhle roli nikdy akceptovat nebudu je tu ve scénách kdy jakože bojuje se svými démony opravdu nepěkný a nepřesvědčivý pohled. No a ten zbytek jak říkám je rutina bez pořádný atmosféry nebo aspoň trochu zajímavějších vedlejších postav. Závidím těm fanouškům co si to užili, ale já jsem tady asi holt mimo.40% (10.11.2023)

Že já blbec mu dal znova šanci, ale za mne to teda ani do třetice to nevyšlo. Hercule Poirot je pro mne snad nejnudnější a nejméně zajímavý detektiv ze všech ( třeba srovnání se Sherlockem je to 100 a 1). Je to opět natočeno a podáno tak, že by to mohlo bavit mou babičku s dědou,ale pro mne a věřím, že i pro mladší generaci je film těžce strávitelný. Tentokrát ani Cásting za moc nestál, kde se odráží nezájem herců v tomhle hrát, celý film je hodně slow bez žádného náznaku napětí či atmosféry ( ne žádné hororové prvky jsem zde neviděl), to že filmu chybí spád a drajv je jedna věc, ale že mě nebavily ani dialogy, příběh a postavy je už věc druhá. Vraha jsem sice neuhádl, ale finální rozuzlení se mnou neudělalo vůbec nic, to finální vysvětlování, kde mají přijít správné grady ( jak třeba v Saw) se tady zkrátka nikdy nekoná. Tenhle styl detektivek bez vražd, kde se celý film vysléchají lidé znuděným Branaghem mě fakt nebaví. Smazat, zapomenout, čest.4/10. (06.11.2023)

Branagh je špičkový Herkules a môže ho hrať do konca života, alebo až kým na sklade nedojdú umelé poltvárové fúzy. Z tých troch filmov najlepší a asi aj menej známa detektívka, takže nie je všetko jasné od začiatku do konca. Čítam tu znepokojenie z politickej nekorektnosti, áno skutočne to pohlo aj mnou. Tak málo nebinárnej a tvrdo pracujúcej černošskej komunity? Chceme ich snáď vymazať z histórie? Potom mi to ale došlo. Pri tomto deji bolo lepšie nezaradiť postavy tohto najhodnotnejšieho ducha do deja. Prípadné úmrtie by totiž mohol znamenať útok na tých najzraniteľnejších, zraniteľných hlavne v oblasti hrubého čreva, no a keby sme to riskli a vrahom by nebol beloch/beloška a iné (pfuj!) svetlé odtiene, tak to by bol len poprask! Minimálne 3/4 amerických väzňov by vyhlásilo vzburu, že prečo zase paušalizujeme. Takže takto Kenneth z toho vyviazol z gráciou, pre mňa to síce nebudú nikdy tie pravé Christiovky, ale aj táto snaha sa cení a hoci netrpím syndrómom dokrmovania, kľudne nech točí tieto veci ďalej. Pozorne ale budem sledovať, či nejakú precitlivelú pospolitosť nemakačenkov neurazí, lebo len to je to, na čom vo filmoch dnes v skutočnosti záleží! 🧐 (01.11.2023)

„Zábava nie je nič pre mňa.“ Chvíľu som si myslel, že by z toho mohol byť najvydarenejší Kennethov Poirot, ale napokon to tak úplne nedopadlo. Bolo to zrovnateľné so Smrťou na Níle  (ktorá sa mi dosť páčila), ale na Vraždu v Orient exprese (ktorá sa mi páčila veľmi, hoc na verziu so Suchetom nemala) sa to predsa len nechytalo a to napriek ladeniu do hororového hávu, ktorý je mi od detstva najbližší. Bál som sa, že to Branagh nezvládne a ponúkne klišé a zastaranú formu hororového strašenia, ono ale napokon našťastie o žiadne veľké strašenie nejde. Film určite ale disponuje skvelou, temnou atmosférou rozľahlého starému domu s nepeknou povesťou. Pritom samotný dom nie je nijak extra vizuálne interesantný. Kameraman Haris Zambarloukos (Thor) sa s jeho chodbami, záhradami, komnatami atď. pekne pohral, ale aj tak vidno, že Branagh musel pracovať s o čosi nižším rozpočtom, než je bežne zvyknutý a tak si takúto zápletku možno nevybral ani tak preto, že by ho lákala, ale preto, že bola lacná. Môžeme argumentovať tým, že Benátky 40. rokov 20. storočia nie sú práve najlacnejšou záležitosťou, ale v ich kanáloch (a na strechách) sa odohráva 5% stopáže. Rovnako kasting poľavil, slávne tváre by ste tu temer nenašli, ale to nevadí, Poirot bol vždy o postavách. Branagh si to (do tretice) užíva, lahodne vychutnáva a labužnícky užíva. Jeho hašterenie o tom, prečo neverí na duchov, hoci by veľmi rád, patrí k (predčasným) vrcholom snímky. Najväčšou dynamikou sa sympatická a ponurá detektívka môže pochváliť v scénach vypočúvania, v ktorých Poirot skôr či neskôr (väčšinou skôr, než neskôr) odhalí slabiny jednotlivých podozrivých, ich traumy a vtedy je to príjemne ľudsky smutné a uveriteľné. Samotný zločin je trochu divný a finálne rozuzlenie ma nedostalo. Po stovkách detektívok, aké som v živote videl, som čakal v podstate všetko, vrátane toho, že vraždil papagáj, takže ma vlastne sklamalo, o akú banálnu, hoc realistickú pravdu napokon šlo. Ale bolo fajn. A taký je celý film. Fajn. (19.11.2023)

„After death there's...“ - „Nothing.“ Poirot je vytržen z benátské zahálky a zahradničení, aby racionalitou podpořenou neblahými životními zkušenostmi zatnul tipec nadpřirozenu. „Irresistible case“ se ovšem nekoná. To by se mezi vlhkým zdivem muselo ubrat na divadlem načichlých manýrech a nefunkčním strašení a trochu vyvětrat výraznější atmosférou whodunit nejistoty. Pak by možná postavy nebyly tak mdlé a bez zápachu. Pro Belgičana se zbytky lepidla a rododendronového pylu pod nosem to nicméně přineslo zajímavé poznání, že malé šedé buňky mohou rozlousknout případ, i když jsou pod vlivem. Nebo to bylo díky tomu..? (13.11.2023)