Seveřané

Febiofest 2010. Perfektní černá komedie. Warmerdam se se svým síslišťátkem trefil do mého vkusu a já se královsky pobavil. Sledujeme příběhy lidí žijící na sídlišti rodinných domků, kde byla naplánována stavba 2000 baráků. Ovšem postavena nakonec byla jen jedna ulice čítající asi 20 obydlí. Režisér vypráví příběhy jednotlivých obyvatel, kde každý má nějakou tu úchylku... Hezký komediální obraz lidských charakterů a tužeb. 90% (31.03.2010)

Alex je prej v Holandsku hrozně úspěšný režisér. U mě svojí absurdností zase tolik neuspěl a to ani u Seveřanů, kteří jsou údajně jeho nejúspěšnějším filmem. A já se ani nedivím. Svojí absurdností tady vytváří celou řadu situací, u kterých jsem nevěděl, jestli se smát nebo kroutit očima z nepochopení. První půlka, která byla spíš k smíchu a vedla by spíše ke čtyřem hvězdám se nicméně přehoupla do druhé půlky, která je daleko vážnější a zkouší zasáhnout i pár lidských charakteristik. Já ale tyhle brutální filmové skoky nemám moc rád. Ani pes, ani kočka. Takovej kočkopes. Jako všechny ostatní Alexovi filmy. Viděno na základě Challenge Tour 2015 (09.04.2015)

Síldiště, které zůstane do demolice budoucí, to už jsme tu měli; i s lidmi, odpovídajícími jeho charakteru. Ale ten les, co to byl za les, zčásti vypadal organizovaně jako severská ekonomika, ale nejpíš to byl deštný prales, charakterizující noc (Céline) a temotu (Conrad). Nicméně sídliště a les tu tvoří fantastickou jednotu (fancy trend rozpoznán), co se začne tam, to končí tady a naopak. Pozn. 1: Vidím, že jsem to nebyl jenom já, kdo byl svého času posedlý Patricem Lumumbou - divím se tomu a těší mě to. Pozn. 2: Patrný též diskurs "Teorémy" (viz Pasolini). (15.10.2018)

Ha, sleduji! Číhám a špehuji! Aneb stal se ze mě náhodný stalker. Proč? Protože Alex van Warmerdam se ho rozhodl ze mě na necelé dvě hodiny udělat. Sleduji Alexův film se všemi lehce vyšinutými, ale často jedinečnými postavičkami v jednom prazvláštním zapadlém městečku a říkám si: je to tak divný sled absurdních situací, že mě asi brzy přestane bavit, jak se mi to stalo u Roye Anderssona a jeho Ty, který žiješ. Sleduji dál a zjišťuji, že jsem si v sledování lidiček našel u Alexe zálibu mnohem více, než tenkrát u Roye, i přes absenci dixielandu to má tady jednoduše na každém koutě veselší a také je tu poblíž škola, v níž je dělat jakoby nic nejsnadnější. Můžete být tedy: I. stalkerem preferujícím jedno místo s trvalejší polohou, např.: a) propast v lese, b) jezero u lesa, c) skříň, d) prostor pod stolem s ubrusem, e) ulici s výhledem přes výlohu, f) obyčejné místo ve škole u okna, g) jakékoliv další místo dle vlastního výběru... nebo II. stalkerem pohyblivým, ať už pěšky nebo třeba, jako pan Dikke, s motorkou. Důležitou vlastností je však pro stalkera trpělivost. Trpělivost, díky níž jsem se ze zdánlivě nekonečné série drobných příhod a absurdit (ne, že bych si stěžoval, nakolik byly od první chvíle často velmi zábavné i napínavé...) dočkal postupně několika souvislých, propojených a nápaditě, často černohumorně vygradovaných příběhů. A byl jsem o to více spokojen, když jsem s překvapením zjistil, že nás na té ulici je najednou celá hromada sledujících, doslova jako v kostele, a hromadně u toho sledování držíme palce v relativně šťastný konec jednoho malého, leč divokého rodinného dramatu. Ten název je příhodný, protože po stránce humoru si Alex van Warmerdam vážně dosti bere ze severských komedií a rozvíjí nepředvídatelný kus kreativity ve společnosti svérázných postav, mezi nimiž si i přes jistou bizarnost až decentnější zvrhlost najdete aspoň jednu „svou“. Třeba pošťáka přímo v podání pana režiséra. Nebo nezapomenutelného myslivečka, co si zajde do lesíčka nejen na čekanou. [90%] (01.02.2024)

Moje druhé setkání s režisérem Alexem van Varmerdamem a už jsem okamžitě pochopil, že jeho filmy nejsou pro oči tuctových diváků, ale že jeho filmy jsou divný a bizarní. Což je pro mě značka ideál!! Tolik různých bizarních postaviček, chlap, co je stále posedlý sexem a jeho manželka, která začíná být pobožná víc a víc, nebo další pár, chlap, kterej je myslivec a jeho věčně nadržená žena, do toho pošťák, kterej bizarním způsobem otevírá a čte cizí poštu a další a další postavy a postavičky, krerý se ve filmu vyskytujou, to je podíváná, která vám vytlačí oči z důlku! Tohle je total originál a surrealistická jízda od začátku až do konce! Tohle se prostě musí vidět. Ale pozor, pokud, už jste viděli nějakej film od tohoto režiséra a nelíbil se vám, tak ruce pryč od téhle ujeté šílenosti. Já jsem se bavil absolutně dokonale! Takové panoptikum podivných lidí se jen tak nevidí. A ještě ta hudba - to je taky kapitola sama pro sebe! Pro mě jasná kultovka!! (02.03.2015)