V sobotu večer, v neděli ráno

V určitom období životného cyklu človeka nastáva obdobie vzdoru. Prejavuje sa rôzne. V Európe prevláda nadmerné požívanie alkoholu, fajčenie čoho a kohokoľvek, striedanie partnerov, rebélia voči nadriadeným autoritám i polícii. Je za tým túžba byť iný. Podotýkam - rovnako stádovitá, ako obdobné "z normy vybočujúce" a na absolútnu jedinečnosť človeka upozorňujúce individualizované správanie. Karel Reisz (dieťa zachránené pánom Nicholasom Wintonom počas II. svetovej vojny pred transportom do koncentráku), trefne vystihol rebelujúce obdobie anglického továrenského robotníka, frustrovaného monotónnou prácou, a neprajúcim nadriadeným. Rebélia spočíva vo víkendových pitkách, pipkách a bitkách. Zároveň sa naznačuje obdobie ukončenia buričstva a vplávanie do pokojných vôd rodinného domčeka s predzáhradkou, vlastnou kuchyňou a práčkou, televíznymi poobediami a ľudským kľudom a pokojom v lone rodiny (teda vlastne robotiny). (01.12.2020)

Hlavní hrdina žije nudnej, šedivej, stereotypní život a film na mě působil úplně stejnym dojmem - nuda, nuda, šeď. Celej tejden jenom do fabriky a domu, o víkendu do hospody, tam si dát pár piv bez pěny, pak vošukat nějakou vdanou madam a další tejden znovu to samý... Pobavila mě akorát scéna, kdy hlavní hrdina střelil otravnou bábu ze sousedství vzduchovkou do prdele. Možná si ten film tak špatný hodnocení objektivně nezaslouží, ale mně to prostě úplně zkurvilo náladu. Pokud bylo cílem filmu zkurvit mi náladu, tak se to povedlo na 100%. Já ale chci od filmu něco trochu jinýho. Jinak velkej zážitek je taky českej dabing. Petr Oliva a Daniela Bartáková nadabovali kromě asi 4 hlavních postav snad úplně všechno, co ve filmu otevře klapačku. (26.02.2012)

Podivná záležitost, skrz naskrz prodchnutá atmosférou 50-tých let. Možná je to taky tou dobou, ale "rebel" Albert Finney mi moc jako rebel nepřipadal --- možná bychom se mohli chvíli hádat o formách a podobách rebelanství postupem dvacátého století, film samotný mě ale moc nepřesvědčil. Ze začátku zajímavé, pak už jen banální... 6/10 (10.06.2008)

Alberta Finneyho som si vždy ctil ako pána Herca. Saturday night, sunday morning možno nie je jeho najlepším filmom, no rebelského chuligána Arthura Seatona stvárnil perfektne. Film samotný má dobrú pohodovú atmosféru, podporenú akurátnym výberom hudby, no i napriek priaznivej stopáži miestami pomerne nudil. Rád by som si prečítal predlohu. (24.10.2013)

Italský neorealismus nebyl jen směrem, který ovládl světový hraný film své doby; byl něčím víc; byl především všeobecně sdíleným pocitem prvních poválečných let. Doby, která po znániku nacismu začínala z ničeho. Pocitu, který se poměrně rychle se stoupajícím hmotným standardem životní úrovně měnil v dozrávající a vyhraňující se konzumismus. Mladý hrdina anglického průmyslového města konce padesátých let minulého století v sobě dokonale ztělesňuje tyto tendence. Bouří se odnikud nikam proti své nezadržitelně nastupující dospělosti. Skutečnost, že vydělává, ho nabíjí falešným sebevědomím. Bludný kruh týdne za týdnem, od vystřízlivělého pondělka do promrhané neděle, se náhle zasekne. Konfrontován s možným otcovstvím a náznakem skutečného hlubokého citu k dívce, která odmítá být ve vztahu onucí a pro niž svedením vše ne končí, ale začíná i za cenu, že o nově získaného partnera přijde, ho osudově vede do pasti, kterou si připravil sám svou vlastní lehkovážností. Na rozdíl od felliniovských darmošlapů se zdá, že vlastním svobodným rozhodnutím procitá do dospělosti, slušnosti a zodpovědnosti. Výborná kamera, chápavý autorský pohled, který se zdařile nevyhýbá dobovým konvenčním tabu, výborné herecké výkony, to jsou vklady českoanglického režiséra Reisze, které toto pozoruhodné dílo činí i dnes inspirativním a podnětným a otazníku, jímž SOBOTA končí, propůjčují ojedinělou pádnou přesvědčivost. (04.06.2011)