V sobotu večer, v neděli ráno

CITÁT - Jsem tu kvůli zábavě, všechno ostatní je propaganda........... Soutěž o pití piva na úvod mi připomněla, že mám žížeň. CITÁT - Pivo, prosím.......... Od pondělka do pátku makaj, v sobotu a neděli je jen zábava. To mi už neznáme, makáme i o sobotách a nedělích. Na zábavu není moc času. Tenkrát se prostě uměli bavit. CITÁT - Starý dobrý časy.......... Hlavní hrdina je sice šprýmař, lže a je tak trochu na holky, ale dokáže poznat, co je dobré a co špatné. Samozřejmě, že se svým chováním dostane do maléru, ale snaží se ho řešit. Nějak jsem naopak nechápal jeho počínání na pouti okolo 65 minuty, ale je to starší snímek a jako zápletka to prostě fungovalo. CITÁT - Do prdele, já jsem takovej, jakej jsem, nic o mě nevědí. Jen Bůh ví, kdo jsem........... Konec byl zajímavej a ..... CITÁT - Pojď jdeme domů, lásko............ (27.05.2012)

Pamětníci si možná vybaví stařičký televizní komediální výstup Holzmanna a Janžurové, kteří se nemohli shodnout na termínu návštěvy filmového představení V sobotu večer, v neděli ráno. Až po mnoha letech jsem zjistil, že zmíněný titul skutečně existuje. Snad žádný jiný film 50. let nezachycuje tak přesvědčivě život britské nižší třídy. Reiszovi se podařilo stylem blížícím se dokumentárnímu filmu zachytit vzhled a atmosféru dělnických čtvrtí oné éry. Tehdejší mládež viděla v hlavním hrdinovi někoho, kdo se nebojí žít po svém a kdo hází za hlavu společenské konvence. Nechápejte Arthura Seatona jako rebela, co chce měnit a napravovat svět, ale spíš jako nedomrlého předchůdce Rentona z Trainspottingu. Arthur si chce jen užívat a stačí mu vlastně docela málo - nějaký ten alkohol, dostupný sex bez závazků a pocit, že mu do života nikdo nekecá. Film porušoval dvě zásadní společenská tabu své doby - poměr vdané ženy s hejskem a především potrat, který byl v oné době pochopitelně přísně zakázaný. Sexuální revoluce ještě zdaleka nebyla na pořadu dne a společnost 50. let byla prudérní. Celkový dojem: 85 %. (01.05.2020)

V mnoha ohledech mi tento film připomínal snímek Ohlédni se v hněvu (ostatně Richardson zde sice nerežíroval, ale produkoval), a to jak tématem, tak hlavní postavou. Finney mi typově přišel podobný na Burtona, i když s charakterem role to bylo jinak, Arthur nebyl takový naštvaný a žárlivý negativista jako Jimmy, dokázal si o víkendech užívat života, opíjet se, dělat si srandu, balit ženské (a neřešit problémy). A jeho postava mi taky přišla sympatičtější a možná jsem i ji lépe chápal (kromě momentu, kdy se naprosto nesmyslně prozradil). Zajímavý byl i konec, který jsem pravda nečekal (tušení něčeho tragičtějšího), ale ve výsledku byl právě tento závěr paradoxně ten nejhorší, jaký mohl hlavního hrdinu potkat. Velmi dobrá sociální kritika tehdejší doby, slušné 4*. (17.11.2012)

Podivná záležitost, skrz naskrz prodchnutá atmosférou 50-tých let. Možná je to taky tou dobou, ale "rebel" Albert Finney mi moc jako rebel nepřipadal --- možná bychom se mohli chvíli hádat o formách a podobách rebelanství postupem dvacátého století, film samotný mě ale moc nepřesvědčil. Ze začátku zajímavé, pak už jen banální... 6/10 (10.06.2008)

V rámci víkendového JitkaFestu konaného pro mé nejbližší u příležitosti mých narozenin jsme si po sobě kromě dalších snímků pustili dva rané filmy velkých režisérů, Kes (1969) Kena Loache a tenhle časný snímek Karla Reisze. Oba zachycují stejnou rozervanost některých a rezignovanost mnohých v ubíjející pracovně-ekonomické mašinerii, a bezvýchodnost, s níž v něm lidé rozvrhují své životy. Jen každý to pojímá z jiného úhlu pohledu a výborně se tak doplňují. Zatímco Kes je pomalé, klidně a zblízka snímané drama pracující odvážně s civilností a autenticitou (více v mém komentáři zde), tenhle film postihuje základní beznaděj v minimalistické, až etudní zkratce s jemně cizelovaným humorem. *** (JitkaFest, rezidence B12). (23.01.2022)