Na západní frontě klid

Nejsem až takový fajnšmekr a milovník artových filmů, tak jsem zvolil novější interpretaci románu E.M. Remarqua Na západní frontě klid. Kniha se mi velmi líbila a byl jsem vcelku mile překvapen i jejím filmovým zpracováním, které přes svůj televizní původ nabídlo solidní podívanou s velmi povedenými válečnými scénami. Něco bylo vynecháno, něco ne a tak to u podobných filmů chodí. Ale s výsledným produktem jsem velmi spokojen nenudil jsem se a vše potřebné bylo řečeno. Třeba se časem dostanu i k verzi z roku 1930 abych mohl porovnat. (21.07.2011)

Málokdy se podaří podle notoricky známé knižní předlohy natočit film, kterým by originální dílo nebylo znehodnoceno. Za jednu z nesčetných výjimek se dá považovat právě filmové zpracování „Na západní frontě klid“ z roku 1979. Jinak řečeno veskrze pozitivní dojem (nebo snad zadostiučinění?) mám z tohoto snímku režiséra Delberta Manna. Ten se svého úkolu zhostil opravdu bravurně. Nejenže hlavní myšlenka dnes již klasického románu E.M.Remarqua byla zachována, ale i většinu děje tvůrci přenesli na filmové plátno, což obvykle nebývá pravidlem. Zůstaly i téměř všechny postavy z knihy. Ian Holm exceloval v roli fanatického desátníka Himmelstosse. Zvlášť velkolepě ztvárnil Ernest Borgnine postavu „taťky vojáků“. Nejvíce mě ovšem zaujal Richard Thomas v roli Pavla Bäumera. Titulní postavu zahrál podle mého názoru naprosto přesvědčivě. Do filmu přesně zapadá hudba, je zcela taková, aby citlivě dotvářela pochmurný obraz v divákově duši. Některé momenty opravdu zamrazí - například scéna, kdy Bäumer leží vedle umírajícího francouzského vojáka. Samotný závěr (Bäumerova tragická smrt) je jedním velkým alegorickým, ale zároveň varovným symbolem. Zasloužených 5 hvězdiček. (11.03.2007)

Zpracování asi nejznámějšího protiválečného románu od Ericha Marii Remarquea, ač televizní film, zhostil se přenesení knižní předlohy na televizní obrazovky věrně a důstojně. Kvůli rozpočtu si pravděpodobně nemohl dovolit kolosální bitevní scény a věnuje se spíše vztahu Paula Baumera a jeho spolužáků/spolubojovníků, nicméně to snímku neubírá na kvalitě, právě naopak. I já musím vyzdvihnout Ernesta Borgnina a jeho podání Kata, lidského a otcovského mazáka, přesně v tom duchu, jak jsem si ho sám vyfantazíroval během čtení Remarqueovy knihy. (22.02.2009)

Knihu jsem nečetl, film neviděl celý. Proč tady tedy straším? Protože chci říct, že obdivuju ty kluky. Já vím, to asi dojde každýmu, kdo má trochu racionální myšlení, ale já si fakt stojím za tím, že nebýt oněch reků, neměli bychom ke komu vzhlížet. Neberu to teď jen z jedné strany mince, mluvím celkově o vojácích, kteří za nás bojují a někdy neví, za jakým účelem. Byli přinuceni (někdy si sám sebe představím v podobné situaci a pokaždé stáhnu ocas mezi nohy. Strachem!) a zbavení všech svých snů. Do háje, teď si člověk uvědomuje, jak hodně toho má. Jak říkám, film jsem celý neviděl, ale kdybych měl hodnotit z pohledu odvahy, neváhal bych za plný počet. Alespoň, že někdo měl odvahu mi tenhle film pustit. A dovolil mi urovnat si myšlenky. Za to fakt dík! (09.11.2009)

Výborná televízna adaptácia známeho diela. Od začiatku dokonca tu srší veľký dramatický náboj a kontrast medzi skutočným utrpením na fronte a zidealizovanými predstavami pospolitého nemeckého ľudu, ktorých nabubrelé sebavedomie ku koncu vojny dostalo riadne zabrať. Máme možnosť sledovať osudy spolužiakov, ktorí sa zo školských lavíc ocitli rovno v zákopoch. Vojna ich rýchlo mení na mužov, berie im ideály, domovy a aj životy. Ako postupne ubúdajú vanie zo snímku chlad a smútok až do trpkého konca. 80/100 (25.07.2014)