Šinseiki Evangelion

O NGE už toho bylo napsáno spousta, ať už to bylo v pozitivní, negativní anebo vysvětlující rovině a tak se vyhnu velkým obloukem těm známým filozofickým a psychologickým tématům, protože by to jinak bylo z mé strany na několikastránkový referát. Pro mě ma seriál několik velkých problémů, které mi znepříjemnily podívanou: 1) Nelíbí se mi necitlivě drsná obrátka zhruba v polovině, kdy se z akční mechy stává psychologická poradna. Důležitost lidské psychiky hlavních postav v druhé polovině vůči celkovému dění naprosto zmuchlá a znehodnotí první polovinu. Nedokázal jsem se vyrovnat s pocitem, že první polovina až na základní informace mi vlastně nic nepřinesla. / 2) NGE špatně stárne. Co si budeme povídat, spousta pravidel a zákonů v NGE se řídí ultramocným zaklínadlem "because anime logic". Divák, který se snaží brát seriál vážně, nená šanci uniknout před mnohými otázkami: Proč 14tileté děti? Proč zrovna tyhle děti (když jsou tak nestálé?)? Proč, když na nich leží tíha a osud světa, tak se k nim každý chová jak ke kusu hadru a naopak je neuklidní/nepodpoří, aby svou práci odváděli v plné fyzické a psychické síle? Výpis by byl dlouhý. Spousta otázek zůstane pro změnu úplně neodpovězená. S věkem taky klesá náhled na kvalitu grafiky, která i po 20ti letech není špatná, ale není to nic extra. Všechny tyto body jsou evidentně méně markantní, pokud by mi bylo kolem 15ti a v době 90. let musel být NGE nechutná pecka. / 3) Postavy, což se ale vztahuje k 2. bodu. Není pravda, že by byly nezajímavé. Není pravda, že by neměly hloubku. Jenže jsou na facku a záměry některých z nich mi jsou neznámé/nepochopitelné. Shinjiho repetetivní "Budu pilotem! Nebudu pilotem! Budu pilotem! Nebudu pilotem!" způsobuje migrény a chování Asuky zvedalo mandle. Jedno přespání s kamarádem a miluju ho? /konec rantu. Z obecného hlediska jsem si ale Evangelion užil. Epičnost (podpořená hlavně alternativním koncem End of Evangelion), kterou podporují kolosální mecha-souboje a tíživost/naléhavost existencionality, z toho čiší na každém rohu. Napětí by se dalo krájet s tím, že seriál nemá výraznější hluchou pasáž až na prapodivnou brzdu v podobě posledních dvou dílů, nemá nejmenší potíže probouzet emoce (některé výkřiky jsou šílené, ale musím užnat, že fungují) a razit nepříjemně hustou atmosféru. Co celou dobu anime chce podat, tak se mu efektivně daří a naopak jsem toho názoru, aby se zbytečně hluboko nedumalo/nedolovalo něco, co v tom vůbec není (IMHO to je takový jednoduchý podvod na divákovi). Skrz ale výše zmíněné výhrady a poměrně vysoká očekávání odcházím mírně zaražený a nenaplněný. Silný 3*. (28.07.2017)

Možná je to opravdu přehnaným očekáváním, ale na tomhle seriálu se mi toho líbilo pramálo. Prakticky ve všem souhlasím se Subjektivem, navíc mi ale vadilo i pár logických nedostatků. Za všechny třeba to, že děti (to se ještě dá pochopit), které dokážou jako jediné chránit svět, chodí jen tak do školy mezi ostatní a můžou se s nima rvát (to už se pochopit nedá - kdyby se třeba Shinjimu něco stalo, byl by to konec světa?..). Pro mě slabé 3* za animaci na dobu vzniku nevídanou. (23.10.2007)

"Man isn´t a god, after all." Nadčasová klasika a jedna z vlajkových lodí anime "i na/pro Západ". Jakkoli se může na první pohled zdát, že je to japonská kaiju variace na knižní Enderovu hru, akorát o dětech pilotující obrovské bioroboty odrážející zlovolný šmejd z vesmíru, tak tomu tak není. Oidipovský komplex, morální šedé zóny, dospívání, biblické motivy, role/zodpovědnost jedince/lidstva, hraní si na Boha, metafyzično, studie deprese... A mnoho dalších velkých témat, která jsou však zpracována skrze symboliku, sofistikovaně a, jako mnoho aspektů NGE, nadčasově a dostatečně volně k interpretaci, aby i po více jak čtvrt století od vzniku vzbuzoval závěr emoce i dohady "co, jak, kdo, proč". Navíc je to seriál, který je tím lepší a osudovější, čím více se blíží cíli. A to již start není vůbec špatný; ba naopak. Není to repetitivní šónen, kde exponenciálně rostou schopnosti protagonistů i antagonistů a finále je v nedohlednu po stovkách dílů. Zde je konec neodvratný a seriál se vyvíjí, nejede se dle jednoho mustru v každé epizodě. Což má za následek, že chtě nechtě, ne každému sednou všechny epizody stejně. Nejsem v tomto výjimkou; speciálně kolem poloviny mám pár neoblíbených epizod. Nejde však o výplňové díly, mlácení prázdné slámy či nahánění stopáže. Čistě o kolizi zvoleného přístupu a mého vkusu. Ostatně žánrově je to neukotvené; od teenagerské komedie přes postapo sci-fi až po existenciální horror. Proto hodnotím seriál (resp. vlastně seriál a závěrečný celovečerní speciál, jelikož jsou vzájemně neoddělitelné) jako celek. Pár mušek se i tak najde. Vyloženě cringe je typicky japonsky devadesátková přestřelená sexualizace čtrnáctiletých dívek, ta rozhodně nadčasová není. Ono to bylo na pováženou již v době vzniku, tuplem pak dnes. A tučňák, který zřejmě měl být roztomilým maskotem seriálu, ale je zcela do počtu a na sílu. Symbolem seriálu i celé jedné éry se staly (polo)andělské EVA kolosy. Ostatně právě se znázorněním (nejen jejich) měřítka seriál nemá problém ani v nejmenším. Nejeden výjev je z fleku hoden zarámování. (21.12.2023)

Proč je tento seriál takovu legendou? Proč je pořád tolik propírán, bylo na něj napsáno mnoho článků, statí, recenzí, nemluvě o tom, že i já bych z toho byl schopen spáchat kratší "filozofickou" práci nebo přinejmneším knihu. Asi je to tím, že se to dá interpretovat znova a znova aniž by to mnoho lidí omrzelo nebo uspokojilo. Jsou tu minimálně tři roviny a můžete mi věřit, že i ten obyčejný děj možná není jen filler a pozlátkop ro ty "hlubší roviny". Jedni tvrdí, že seriál pouze ukazuje moderní japonskou společnost a různé skupiny v ní, také možnost interpretace, ale přece jen u mě dosti silně kulhá a v tom případě bych se musel ptát, proč to dělal Hideaki Anno tak složitě:) (Třeba mi to Hintzu nebo Steelista jednou vysvětlí) Nebo si spíše vybral takovou mangu(stále vychází), před díváním na seriál případně po něm pokud vás zaujme, tak si mangu přečtěte, mnoho věcí lépe pochopíte a dodává důležité informace navíc, chraktery jsou tam lépe představeny, budete potom chápat více jejich motivaci a jednání, které v tv sérii změnili někdy. Nechci tvrdi,že NGE je nepochopitlené(rozhodně zamyšleníhodné), nebo že bych absolutně věřil výroku, ten kdo tvrdí, že pochopil NGE tak ho vůbec nechápe. Nicméně musím přiznat sérii velkou vynalézavost v použití symbolů, různých vědeckých a filosofických, psychologických myšlenek,, někdy zajímavému způsobu vyprávění a hlavně konci, který si každý může vyložit jinak, byť jeden postup, jak kdyby vypadl od Bunuela a filmu Kráska dne, vlastně více Bunuelových prvků se tam dá najít, přinejmenším dva, ale to už zase odbíhám. Každopádně chcete akci, psychicky narušené charaktery (někdy i zvrácené že), velmi tuhou atmosféru(ředěnou ecchi, vtípky a fanservisem), spoustu látky k zamyšlení. Tak se nezklamete. Ano seriál má chyby, příběh mohl být vystaven občas lépe a logičtěji, ale přesto je to fascinující pro mě. Charaktery Rei, Genda, Misato i Shinjiho aj. zůstanou dlouho předmětem flamů a diskuzí, stejně jako celá série:) Nezaručuji, že se Vám to bude líbit, ale zkuste rozhodně to není typické anime a zase tak moc tohoto ražení jich není. Mohu doporučit také Rahxephon, který dle mého nic nekopčí odtud jen je to podobně zaměřený seriál, možná i lépe stravitelnější, než tento. Nebo zkuste Argento Soma. Při všechtěchto séricíh stejně jako NGE musíte zapojit svůj mozek a znalosti, takže ti co nesnáší myšlení a hledání otázek a odpovědí by se tomu měli vyhnout. (28.12.2008)