Šinseiki Evangelion

Zprvu atraktivní schémata jako nekomunikativnost s divákem jsou velice rychle zabita repetitivní strukturou epizod první poloviny seriálu a hloupě polopaticky podanou "psychologií" postav, která se sestává prakticky z jediné myšlenky na postavu, opakované ad nauseam. Svět je zajímavý, ale příběh se mu nevěnuje, zaměřuje se pouze na špatně aplikované psychologické koncepty a celý seriál má všeho všudy jediný dějový zvrat, který ještě k tomu není v syžetu, ale pouze ve fabuli. Naprosto očividné dějové díry jsou už jen poslední hřebík do rakve a celý seriál redukují na nesoudržný bordel. Tl;dr: devět hodin prázdných keců o tom, jak se hlavní postava cítí (pořád stejně), padesát minut znělek (ovšem výborných) a cca hodina solidního, zajímavého fikčního světa. (29.12.2019)

"Man isn´t a god, after all." Nadčasová klasika a jedna z vlajkových lodí anime "i na/pro Západ". Jakkoli se může na první pohled zdát, že je to japonská kaiju variace na knižní Enderovu hru, akorát o dětech pilotující obrovské bioroboty odrážející zlovolný šmejd z vesmíru, tak tomu tak není. Oidipovský komplex, morální šedé zóny, dospívání, biblické motivy, role/zodpovědnost jedince/lidstva, hraní si na Boha, metafyzično, studie deprese... A mnoho dalších velkých témat, která jsou však zpracována skrze symboliku, sofistikovaně a, jako mnoho aspektů NGE, nadčasově a dostatečně volně k interpretaci, aby i po více jak čtvrt století od vzniku vzbuzoval závěr emoce i dohady "co, jak, kdo, proč". Navíc je to seriál, který je tím lepší a osudovější, čím více se blíží cíli. A to již start není vůbec špatný; ba naopak. Není to repetitivní šónen, kde exponenciálně rostou schopnosti protagonistů i antagonistů a finále je v nedohlednu po stovkách dílů. Zde je konec neodvratný a seriál se vyvíjí, nejede se dle jednoho mustru v každé epizodě. Což má za následek, že chtě nechtě, ne každému sednou všechny epizody stejně. Nejsem v tomto výjimkou; speciálně kolem poloviny mám pár neoblíbených epizod. Nejde však o výplňové díly, mlácení prázdné slámy či nahánění stopáže. Čistě o kolizi zvoleného přístupu a mého vkusu. Ostatně žánrově je to neukotvené; od teenagerské komedie přes postapo sci-fi až po existenciální horror. Proto hodnotím seriál (resp. vlastně seriál a závěrečný celovečerní speciál, jelikož jsou vzájemně neoddělitelné) jako celek. Pár mušek se i tak najde. Vyloženě cringe je typicky japonsky devadesátková přestřelená sexualizace čtrnáctiletých dívek, ta rozhodně nadčasová není. Ono to bylo na pováženou již v době vzniku, tuplem pak dnes. A tučňák, který zřejmě měl být roztomilým maskotem seriálu, ale je zcela do počtu a na sílu. Symbolem seriálu i celé jedné éry se staly (polo)andělské EVA kolosy. Ostatně právě se znázorněním (nejen jejich) měřítka seriál nemá problém ani v nejmenším. Nejeden výjev je z fleku hoden zarámování. (21.12.2023)

Dokud to byla jen mecha vybíječka, bylo to fajn. Když se začala vyjevovat ne zrovna příjemná minulost postav a začalo být jasné, že v NERVu něco smrdí, začalo mě to vážně zajímat. Když se seriál vydal vstříc konci, nechápala jsem, kde se tam bere to, co se tam bere. Shinjiho závěrečné (nekonečné) pitvání vlastní mysli proti předchozímu ději působí jako pěst na oko, skoro jakoby vyplynula na povrch zoufalost tvůrců, jak tohle vlastně ukončit. Bujaré vršení na sebe větiček, které mají budit dojem, že postava strašně dumá a hledá sama sebe mi přišlo v mnohem banální, kolovrátkovité a tím pádem zbytečné (aneb poslední dva díly mohly být shrnuty do 5 minut, v tom případě by se zbytečně neopakovalo několikrát řečené nebo ukázané a mělo by to jistě svou působivost.) S tou slavnou propracovaností postav to taky není nijak horké, vždyť seriál selhává už u základních lidských emocí (ve vypjatých situacích postavy jednají jednou tak, že máte pocit, že se vlastně nic neděje, podruhé propadají přímo panické hysterii). O nějaké hloubce se tady absolutně nedá mluvit (to už skoro vezmu na milost nudnou Lain, která má alespoň co říci...), ale to už tady rozebrali jiní a mnohem lépe než bych to dokázala já. (28.01.2009)

Pro začátek bych řekl, že nejsem velký fanoušek anime, ani nekoukám od rána do večera na seriálu, jejichž názvy nedokážu přečíst na tož přeložit. NGE mě však hodně zaujalo. Podle někoho je to kult, ale já to bral prostě jako výrazný seriál na poli anime a byl jsem tak (většinou) spokojen. Taková Asuko mi bohužel pila krev od první chvíle a tajně jsem fandil Andělům:). Přes pěknou řádku "vypůjčených motivů" (2001, zvony BB, atd.) působí NGE jako originální záležitost, která se snaží působit i hodně chytře. Filozofickou stránku nechám na lidech, kteří to viděli 10x a jsou schopni to sledovat v originále. Určitě tu však myšlenky jsou, některé zajímavější, některé méně, některé přehnané, některé k ničemu, ale o úplné prázdnotě mluvit nejde. Spíše mi chvílemi vadil styl, kdy je divákovi až vnucována hloubka tématu. I když to není základ anime, akce je skvělá, mě hodně bavila, stejně jako samotní "mechové" a (náboženská) mytologie, která však ze zřejmých důvodů v seriálu nebyla tak úplně dokončena. Slabších míst je tu i přes krátkou stopáž dílů dost a otázky i po EoE zůstávají, ale zábava je to silná a chvílemi opravdu hodně působivá, ale určitě ne pro každého. Na druhé shlédnutí bych už asi neměl odvahu ani chuť. (17.01.2010)

Rozhodně se nejedná o přeceňovaný seriál. Spíše valnou většinou nepochopený. Zprvu se zdá, že se jedná o obyčejné mecha-anime, jenže opak je pravdou. Anime je totiž přímo procpané filozofickými otázkami, symboly a důležitou roli tu hraje psychologie všech postav. Body odebírám za to, že jsem se zpočátku nudil a k dalším dílům jsem se tak trochu nutil, za což mohl hlavně hlavní hrdina. Všechno ale nakonec zapadá do sebe a dává smysl. I to, proč je Shinji takový, jaký je. Nutno dodat, že bez shlédnutí EoE přicházíte o to nejdůležitější. Sečteno, podtrženo - EVA je jedno z nejtěžších, nejhlubších a nejpromakanějších anime, co jsem kdy viděl. Není ale tím nejzábavnějším. 7.5/10 (16.07.2010)