Lovec jelenů

Lovec jelenů, není pro mě film s klasickým příběhem, ale spíše velmi reálným sledováním osudu Michaela, kterému do života silně zasáhne válka ve Vietnamu. Film jako celek působí velmi silně, a vůbec ne filmově, což je asi jeho nevjětší deviza, protože tohle je jako kdyby Vám vyprávěl svůj příběh nějaký kámoš. Co však nechápu byla délka jednotlivých scén, třeba ta svatba, to bylo absolutně zbytečný zabít s tím cca 40 minut, ruská ruleta v podání předků našich stankářů byla taky zbytečně natahovaná. Jasně pro celkové vnitřní divákovo dozrání je to asi dobře, ale při sledování to chce fakt trpělivost, protože Lovec jelenů opravdu nikam nespěchá. (13.10.2013)

Až na skvělé scény, kdy skupina kamarádů loví jeleny v horách, na půlhodinku ve Vietnamu a konečné setkání Michaela s Nickem, byl Lovec jelenů nuda. A to bez ohledu na to, že měl hloubku v hereckých výkonech, hudbě a dejme tomu i myšlence. Snímek je příliš zdlouhavý, svatba na úvod byla doslova nekonečná a tudíž nemohu dát více jak 3*. (23.09.2012)

Na tento film jsem se těšil možná více než na většinu známějších a možná i lepších (i když o tom se dá pochybovat). FIlm, který sází na dokonalé herecké umění nejen Roberta De Nira, Meryl Streep, ale i na opravdu úžasného Christophera Walkena. Ten tu předvádí, ikdyž má méně času na plátně než Robert, že neni o nic horší než jeho slavnější kolega. Film vyprávějící o komunitě přistěhovalců (myslím, že padne slovo Litva, nejsem si jistý přesně), kteří se rozhodnou bránit svou novou vlast. Jeden se ožení dva dny před odjezdem do Vietnamu a na jeho svatbě, jsou všichni naposledy opravdu šťastní.... Od té doby se hodně změní ... Všichni se změní.... Jejich společný lov na jeleny je neuvěřitelně krásná ukázka výpravy, kamery a přesné režie. Vietnam je tu dost nečekaně velmi krátce. Jsou zde jen ty nejdůležitější momenty, které ovlivní psychiku ze všeho nejvíc (není důležité jak se sem dostali, ale jde o to co to s nimi udělá). Scény z vodního vězení, kde se hraje ruská ruleta, jsou děsivé, velmi silné, depresivní a napínavé. Střídání rychlých pohledů kamery na dva proti sobě sedící hráče hodně přispívá ke stupňování napětí. Návrat všech kamarádu je u každého odlišný. Jeden raději zůstane v nemocnice pro veterány, aby nebyl přítěží a neublížil své manželce(amputovali mu nohy). Druhý zůstane ve Vietnamu a posílá kamarádovi peníze a třetí se jako jediný vrátí do města, do komunity.... Hodně rychle zjistí, že se nezměnil jen on, ale všechno, každý je trochu jiný. Návrat do společnosti není jednoduchý a hlavně chce splnit svůj slib. Vrací se do Vietnamu najít svého kamaráda. Nalézá ho .... Poslední scéna je snad legendární. Ruská ruleta se svým nejlepším přítelem je asi nejsilnější scéna filmu a závěr scény je nečekaný (každý to tu píše.... ale vidět to ... ztuhnete ;-)). Tento film vykresluje povahu lidí, psychickou stránku, která se mění tím co kdo prožije. Nesází na obrovské bitvy, ani hodně krve. Je to jeden ze tří nejlepších filmů o Vietnamu (hned vedle apokalypsy a čety) . Každý z těchto filmů tvoří kus Vietnamu a kus lidí co tam šli. Nikdy asi nepochopíme jaké to je válčit a žít ve Vietnamu, ale tyto tři klenoty nám to přibližují. Hudba je úžasná (cavatina jako ústřední melodie je nádherná). Délka filmu není ke škodě, ale to se musí vidět, to nejde jen tvrdit. Tento film stojí za to.... (18.02.2005)

Michael Cimino překonal sám sebe a natočil jedinečné drama, v němž zachycuje osudy několika členů malé rusínské komunity z amerického městečka. Muži odešli bojovat do Vietnamu a někteří se nevrátili, na jiných pak válka zanechala trvalé stopy, ať už fyzické, či psychické. Hereckým výkonům dominuje asi Christopher Walken, což ale v žádném případě neznamená, že by ostatní herci své role nějak nezvládli. Naopak, je to jedna z největších přehlídek úžasného herectví a asi všichni hlavní hrdinové by si za své výkony zasloužili Oscary. (31.07.2002)

Autory vyfabulovanou vietkongskou ligu ruské rulety možno brát jako alegorii, či chcete-li symbol, který je nejdřív v pensylvánském rezavém pásu mezi všemi těmi obřady, slavnostmi, kamarádstvím a malichernými půtkami netknut, aby se po návratu na stejné místo nelítostně vložil do hry. Ti, co se vrátí, dostanou tak málo a o tolik přijdou. Není se co divit, že válka pro ně často skončí až tou jednou ránou.. Na rozdíl od Apokalypsy nebo Full Metal Jacket si Cimino hůře obhájí přítomnost úplně každého záběru, ale jeho epické protiválečné drama patří mezi ty filmy, které i po dekádách mají diváka měnícího se v čase čím oslovit. Mě třeba scénou lovu po návratu, kdy setkání se spárkatou trofejí už má zcela jiný význam či okamžiky v baru těsně před odjezdem, kdy bujaré veselí přeruší hra Chopina na klavír. Všichni tuší, co se blíží a nejlépe to ví John Cazale. A samozřejmě, Cavatina.. (09.05.2023)