Lovec jelenů

Velenudný rozjezd (svatba, lov) se po přesunu do Vietnamu změní v parádní drama (ruská ruleta v zajateckém táboře), které sice po návratu domů zase upadne do nudy, ale na konci se film ještě zablýskne vynikající scénou, kdy de Niro hraje naposledy ruskou ruletu s Walkenem. Bez rychloposuvu bych ten film nikdy nedal. Holt, Cimino. (16.10.2006)

Mimořádný snímek, který budou jedni obdivovat a milovat kvůli jeho délce a ti druzí zatracovat. Já patřím mezi ty první. Dějová osnova Lovce jelenů by se dala shrnout v následujících bodech: 1.) Úvodní poznávání hlavních charakterů, jejích životů a následná velkolepá svatební oslava a chlastačka po rusku:) 2.) Jedna scéna z Vietnamu. 3.) Návrat válečného hrdiny domů a následné komplikace. Já za sebe tedy musím říci, že ona dlouhá, téměř hodinu trvající úvodní scéna mi rozhodně vůbec nevadila, spíše naopak. Měla jsem tak představu o partě přátel, které jasně vévodili štramák Robert De Niro a fešný mladý Chris Walken. Ti dva mezi sebou měli parádní chemii a já jsem tak, jako velká fanynka "bromancí" zaplesala nad jejich silným poutem, které mi přišlo snad i jako něco víc... Byla jsem proto ráda, když na IMDb můj dojem sdílelo více lidí. Zkrátka oni dva jako členové bandy kámošů k pohledání. A samozřejmě nesmím zapomenout na Freda:) John Cazale byl zajímavý herec, škoda ho. Jejich pitky vážně stojí za to, a tak dojde i na nahého pana De Nira běžícího za tmy dolů ulicí, či jednotný zpěv při úžasném podání Can't Take My Eyes off You. Tuto písničku jsem znala již dříve, ale od této chvíle to už bude "jejich song." Při závěru filmu jsem měla slzy v očích, chudák on... A hudba Stanleyho Myerse je úžasná, zejména ty části, vysoko v horách, nebe na dosah, nádhera... "Hey, you know your trouble, Mike? Nobody ever knows what the fuck you're talking about. "This is this." What the hell's that supposed to mean? "This is this." :) (01.03.2015)

Tento film je teda pekne zvláštny. Zo začiatku sa takmer nepohne ani lístoček a keď sa dostaneme na dosah vojne vo Vietname, tak ideme z jednej hroznej scény do druhej. A čo mám rád sú scény, keď sa s pištoľou hrá o pokračovanie života. Ruská ruleta je celkovo tým najviac zapamätateľným. Tým ďalším sú Robert De Niro a hlavne skvelý Christopher Walken. V tomto filme dostávajú Američania na zadok, ale oni sa predsa vo Vietname nesprávali ako hostia a nebudem vypisovať tie zločiny, ktorých sa tam dopúšťali. Je jasné a normálne, že sa každý obyvateľov svojej krajiny svojim spôsobom zachováva tak zle k nepriateľovi, ktorý tu nemá čo robiť. (05.02.2015)

Když si ve filmu moji pozornost dovedou udržet jen obrazové kompozice, které obalují zbytečně rozvláčný příběh s podivným rytmem vypravení (těžiště děje zkratkovité, "to ostatní" rozvedené do detailů), je něco špatně a já prostě nemohu hodnotit lépe jak třemi hvězdičkami. A je už docela jedno, zda je ta chyba v samotném snímku, nebo ve mně. (04.11.2007)

Přiznání uživatele: Čekal jsem osm let než to řeknu. Tohle je nejlepší film, který jsem ve svém životě viděl v kině. Budu rád, když se to změní, ale mám za to, že už nejspíš ne. V roce 2012 jsem byl poprvé na festivalu v Krnově. Od té doby se tam snažím jezdit každý rok, protože mám za to, že lidsky i filmově pro mě nic lepšího neexistuje. Mám rád uzavřené světy, americkou kinematografii, halloumi a pohraničí. A taky jsem trochu konzerva. Tehdy nám jej pustili v sobotu večer. Kino bylo narvané, úvod zdůraznil, že kopie je blow-up a trochu načervenalá, promítač to založil a jelo se. Často se přistihnu, že lituju, že jsem tolik filmů zkonzumoval tak brzo a tak hromadně, že už sem tam z archivů musím hodně dolovat. Ale pak si uvědomím, že jsem jich hodně nepochopil a vždycky si je můžu pustit znova. Tedy ne pustit, ale objevit a prožít. To byl tehdy i případ Lovce jelenů, kterého jsem jako mladší dal ve filmovém klubu na ČT2 a jako spousta lidí jsem myslel, že to snad nikdy neskončí. Tentokrát to ale fungovalo jinak. Vzpomínám si, jak se mi na několika místech chtělo brečet, jak jsem nevěděl co dělat s tou neskutečnou tenzí, kterou jsem s těmi lidmi zažíval a jak bylo v sále to absolutní, hrobové a hodně napjaté ticho až do konce závěrečných titulků. Takový společný prožitek jsem zažil jen párkrát v životě a vím, že se mu v mých očích v rámci umění nic nevyrovná. Ten film ve mně zůstal. Ukázal mi tehdy něco, co jsem si ani nedokázal představit, a to jak lehce, trvale a ne zrovna k dobrému se může změnit lidský život. Ukázal mi hodnoty o kterých jsem předtím nepřemýšlel. Ukázal mi válku jinak, než jsem ji do té doby vnímal. Šli jsme se po projekci obratem opít. Pamatuju si kamarádku, která jako první promluvila a řekla, že musíme jít na panáky. A stalo se. Nemluvili jsme o tom, příliš jsme to neanalyzovali, ale věděli jsme, že jsme spolu něco zásadního prožili. Jsem a budu za to vděčný. A možná si Lovce jelenů někdy pustím znova a budu zase tancovat na stole a pokoušet se o zpěv „Can’t také My Eyes of You.“ (09.04.2020)