Noc, kdy Evelyn vstala z hrobu

Možné SPOILERY: Nádherně amorální žlutá. Ve středu dění nesympatický a šílený antihrdina obklopený prakticky jen lží a přetvářkou. Jediná kladnější postava osobního lékaře hlavního protagonisty v nevýznamné vedlejší roli. Vulgární nahota, laciné děvky a náznaky SM. Chutné koření v podobě duchařské gothiky střídavě nabírá na síle a zase ji ztrácí, ovšem nepůsobí to nijak rušivě a film má de facto dvě vynikající finále, duchařské i žluté. Evelyn paradoxně ztrácí krapet své působivosti v provedení samotných vražd, kde mistři žánru dokážou vykouzlit buď vynikající atmosféru strachu nebo své oběti vykoupou v estetických kalužích krve , ti nejlepší pak zvládnou obojí. Miragliovi se však nic z toho příliš nedaří. I přes jednu překvapivou gore scénku a rozmanité způsoby mordů je v krvi až do finále(tam všechna čest) příliš střídmý a atmosféru umí lépe v gothických hrátkách. Čtyři prásknutí bičem. (05.12.2016)

Poměrně zábavné giallo skřížené s gotickým hororem, v němž máme netypického hlavního hrdinu, který jen tak mimoděk vraždí prostitutky, což nemá na zbylé dění ve filmu téměř žádný vliv. On tenhle snímek ostatně obsahuje víc WTF aspektů, zejména co se týče docela úsměvného zakončení. Když se to vezme kolem a kolem, je Noc, kdy Evelyn vstala z hrobu docela slušná blbina, v níž hodně věcí nedává tak úplně smysl, ale půlnoční projekci jsem si dokázal náležitě užít a rozhodně mě nenudila. Emilio Miraglia sice do žánru giallo nepřispěl tolika filmy jako jiní tvůrci, ale jak tohle dílo, tak i jeho následující a objektivně kvalitnější La dama rossa uccide sette volte se mi svým způsobem velmi líbily. [LFŠ 2019] (06.08.2019)

Více méně bych se mohl podepsat pod Kolyho komentář, který je velice výstižný. Ve Sportu by napsali, že to byl zápas dvou odlišných poločasů. První polovina byla takový vlažný čajíček, který nemá se žánrem gialla nic společného. Naštěstí ho sem tam aspoň přihřívaly velice krásné spoře oděné kočky(ta první prostitutka byla vážně best). Za to druhá půlka to už bylo jiný kafe. Pravé a nefalšované giallo s velice dobrou pointu, která se dá sice snadno odhadnout, naštěstí je ale vyšperkovaná několika menšími zvraty, které už určitě ne. No a u hodnocení jsem na vážkách, je to přesně mezi 3 až 4 *. A jak už zmínil Koly, i já rozhodně doporučuji o třídu lepší Miragliovu La dama rossa uccide sette volte. (31.01.2010)

Zklamání, tohle Miraglio první giallo s elementy gothic hororu (nebo naopak), čekal jsem úplně něco jiného, podle zdejších některých přímo nadšeneckcýh ohlasů, ono už jeho druhé, podobně tématicky zaměřené giallo "Red Queen Kills 7 Times" nebyl žádný velký zázrak ale v porovnání s tímto filmech má trochu navrch, už třeba jen svým hereckým obsazením. Souhlasím tak s komentářem od Kolyho. Svůj komentář proto napíši v podobném duchu, začal bych zápory, protože těch tu bylo z mého pohledu víc. Hlavní hrdina, bohatý sadomasochistický milovník a duševně nemocný muž (vdovec) se sklony k fetišismu, který si osvojuje a poté zabijí rusovlásky (ve kterých on vidí jeho zemřelou manželku Evelyn, poté co mu byla nevěrná, a kterou on vidí stále i po její smrti a ve svých snech a představách je jí stále posedlí), mi zde ve své vůbec nesedl, Steffan byl vyloženě spaghetti westernový tip herce, dále celý tento dosti hypnotický příběh je těžko uvěřitelný, atmosféra byla slabá a napětí bylo také slaboučké a skoro žádné, provedení vražd rovněž (žádné překvápko se nekonalo, téměř žádná krev). Já rád stařičké černobílé gothic atmosferické horory, ale, tento pokus jsem nějak nepřijal, přeci jen, jejich největší sláva v letech 60-66 byla už dávno pryč a tento pokus byl marný i celkem dost zmatený. Herečky a vůbec skoro všechny představené charaktery mě zde taky moc nesedli, známá Erika Blanc zde jako domina v holinkách na začátku, zde hrála jen krátce a blondýnka Marina Malfatti nebyla můj tip a po hudební stránce taky žádný zázrak, schizofrenní a psychedelické Nicolaiovo hudební skóre mě tentokrát bohužel nedokázalo navnadit na tu správnou vlnu. Teď k těm kladům, zde bych vyzdvihl silnou stylizovanou vizuální stránku, ta byla opravdu velmi dobrá, je tu i spoustu nahoty a výborných sexy kostýmků, umístění někde v Anglii rovněž ušlo, starý hrad, děsivý SM žalář se vším potřebným vybavením, hřbitov a tajné kobky, ze scén se mi líbila ta v plné kleci hladových lišek, kde je rozcupována mrtvá teta Joan C. Daviesová a samozřejmě pro mě docela uspokojující finále, kdy samotnému spiknutí předchází velmi dlouhá a spletitá cesta, jak už to bývá, to bylo opravdu parádně zakroucené, překvapivé i krvavé, zde s tou krví to přišlo zcela nečekaně tak trochu vynahradila předchozí hluché části, krom té liščí. Jako giallo fanoušek jsem tedy nakonec moc uspokojen nebyl a tohle hodně atypické giallo ze života bohatých, které povětšinu svého času smrtelně nudí, nejen svým značně pomalým tempem, neřadím tak k mým nejoblíbenějším, ani k těm na které se třeba jednou podívám znovu. (07.11.2010)

Nahé ženské jsou v tomto filmu perfektní, ale to samo o sobě nestačí k tomu, aby jsem THE NIGHT EVELYN... sledoval se zájmem. Zápory : 1.Hlavní "hrdina" Lord Alan Cunningham mi vůbec nesedl a jeho postava pološíleného šlechtice, který vraždí prostituky nevypadá ani trochu věrohodně. 2.Samotné provedení vražd není ničím zvláštní, i když se o to Emilio Miraglia (režie) snažil (viz scény s jedovatým hadem a později s liškami). 3.Slabá hudba a téměř nulová atmosféra (starý hrad, starý hřbitov, atd....potenciál tu rozhodně byl). Jediným kladem tedy zůstává už výše zmíněné dobře vyvinuté herečky, ale kdyby mi šlo jenom o to, určitě bych vyhledal jinak žánrově zaměřený film. Je to ode mě poněkud strohý a odtažitý komentář, ale přesně takové pocity ve mně film vyvolal. Po výborném Miragliovu záseku RED QUEEN KILLS 7 TIMES (LA DAMA ROSSA UCCIDE SETTE VOLTE) jsem dost zklamaný. (26.07.2007)