Aaltra

Ze začátku jsem si byl mírně nejistý. Aaltra byla černobílá a v podstatě dost tichá. Jenže po asi dvaceti minutách mi příběh přesně řekl, jakým směrem bude směřovat a já jsem se začal smát tam, kde bych jindy asi lítostí brečel. Režiséři, co si zároveň zahráli ty dva na vozíčku, to zvládli tak, jako by to nesvedl nikdo jiný. Nápad takový, že nemůže urazit nikoho a vtip takový, že pobaví snad každého, kdo má rád alespoň trošek neortodoxního humoru. Poslední dvaceti minutovka z Finska je snad jak ze sna. Aki Kaurismäki moc dobře ví, co pro Finsko platí a tak předvádí naprosto ultimátní výkon a mně si během jeho pěti minut slávy získává tak, že během následujících týdnů budu mít co dělat, abych shlédl všechny jeho filmy, co dosud natočil. (17.11.2014)

České slovo "vozíčkář" je poměrně nového původu, je správně utvořeno a zní libě (na rozdíl od nejapných kompozit typu "Rollstuhlfahrer" nebo "wheelchair user" - jen více nových substantiv, čeština jich má pořád málo!). A tak tito vozíčkáři (režiséři, scénáristé a herci - pozor, pořád jen dva lidé!) se dávají na cestu z Francie, přes Německo, do Finska (země pro vozíčkáře zaslíbené - samá rovina), aby tam vyřídili určitou reklamaci u firmy Aaltra, kterou řídí Aki Kaurismäki, kterému tím vyfoukli nápad na jeho další možný film. Tím jsou pohledávky vyřízeny a "dálkoví" vozíčkáři jsou u něj "zaměstnáni" na dobu neurčitou. Film vyniká původností, způsobem zpracování i "černým" humorem, který není zase až tak černý, když si uvědomíme, že tito trvalí invalidé opruzovali svá různá okolí pouze a jen na chvilku – až na Akiho, který to všechno zavinil. Firmě Aaltra se raději vyhněte, filmu raději ne. (26.11.2016)

Krabici s kapesníky si k projekci neberte, vozíčkářská road movie bude všechno, jen ne dojímavá - dva sousedé, kteří se díky své nesnášenlivosti stali imobilními, jsou pro absenci lítosti vhodnými objekty, těžko hledat méně sympatickou dvojku, která dokáže s ochrnutými končetinami v naprosté lehkosti nakopnout veškerá klišé, spojovaná s tragikou nenadálého handycapu, vyjma jednoho rčení, které praví, že neštěstí spojuje, a i to zde platí spíš účelově. Největšího popření se však dostává nepsaným pravidlům chování, která v korektně vtipném podání neporušuje sobectví a nevšímavost zdravých, ale neomalenost a drzá samozřejmost postižených. Pomalý rozjezd svádí k jisté ukolébanosti, ale nenápadným přidáváním plynu dokáže tento zdánlivý outsider vjet do cílové rovinky jako překvapivý vítěz a tím si vás naprosto získat. Odměna žádá trpělivost a pozornost, což je, přiznávám, poněkud ztíženo řvavou přítomností jednoho z nejdebilnějších sportů - motokrosu, ale možná i to byl v rámci použitých bizárů záměr :-) (29.11.2013)

Šarmantný francúzsky humor mixnutý poriadnou dávkou hovadín, to sa tak často nevidí, ale keď už niečo také vznikne, tak to stojí za to. Pomerne citlivú tému otvorila dvojica režisérov (zároveň scenáristov a hlavných predstaviteľov). Lepšie spracovanú road-movie o handicapovaných blbcoch si však predstaviť neviem. Jemné sfarbenie do dramatických farieb určite pomáha celej atmosfére filmu, pretože spraviť z filmu úplnú prasačinu by bolo asi dosť nekorektné, takže tento smer bol zvolený správne. Kamera je víťazným prvkom celej technickej stránky filmu. Jednoduchá, no veľmi dobre vypointovaná. Ťažko sa komentuje herecký výkon hlavných hrdinov, pochopíte, keď uvidíte. Ale pohyb na invalidnom vozíku im šiel dobre. 80%. (17.04.2010)

Tedy normálně bych dala za tři, ale některé scény o dvou znepřátelených mužích, kteří se oba vlastní vinou rukou svornou a nerozdílnou při řešení své rozepře dostali až na invalidní vozík,tak ty scény neměly chybu.Třeba ta na pláži, kdy oba na znamení jakéhosi prvého přátelství, zpití pod obraz, na vozících, kde uspali, zaskočí příliv. Jejich zoufalá snaha dojet do Finska najít firmu Aaltra, neboť ta je viníkem jejich zraněni, je lemována vtipem ale i sobectvím.Vadila mi málomluvnost, nemůžu si pomoci.Jenže konec byl tak černohumorný,že se ty tři původní hvězdičky vypařily a objevily se v silnější sestavě:-) (03.01.2013)