4 inyong shiktak

Pozdní večer. V poslední soupravě metra osaměle sedí mlčící dítě s divným výrazem. Co je zač? Kam jede? Za jakým účelem? … … … To dítě je shrnutím mého dojmu z filmu. Nevím, co si o něm myslet. Děsí mě a fascinuje zároveň. Začátek má jako kdejaká asijská duchařina, hned po první lekačce jsem sebou pořádně škubnul (k Adrianem zmiňovanému spadnutí ze židle nechybělo mnoho). Zbytek filmu jde ovšem, vyjma pár problesků, jiným směrem. Psychologičtějším, abych tak řekl. Hlavní hrdina (bytový architekt, což hraje taky jistou roli) začíná pochybovat o vlastním duševním zdraví, záhy zjišťuje, že není jediný komu tak trochu kape na karbid a s pomocí jedné narkoleptické dívky začíná odhalovat vzpomínky hluboce zasuté v paměti. Paměť, naše vzpomínky, jejich přetváření tlakem času a okolností, ale také osamělost, zmatenost a vzájemná (ne)důvěra jsou tématem rozporuplně hodnoceného (mrkněte na IMDb) debutu Lee Su-yeon. Tempo rozespalého hlemýždě a důraz kladený na vizuální bezchybnost každého záběru (místy na hranici kýče) vás může snadno ukolébat do stavu lehké malátnosti, tedy i snížit vaši koncentraci, což u podobného snímku není žádoucí. Klade otázky. Nutí přemýšlet. Není to příjemné, občas to zabolí, ale z hlavy to snadno nedostanete. Mé rozviklané hodnocení snad časem ustálí druhé zhlédnutí. Těším se. Bojím se. 70-80% Zajímavé komentáře: Adrian, zputnik (14.10.2008)

Občas opravdu nechápu co na některých filmech lidí vidí. Jedním z nich je tohle. Čekal jsem horor nedostal jsem horor. Čekal jsem drama nedostal jsem drama. A tak jsem dostal jen další z řady průměrných thrillerů. Navíc s tak neuvěřitelně otravnou hlavní hrdinkou která kdykoliv promluvila tak mě nasrala. Hlavně ta její upištěnost. Nevím co k tomu dodat šíleně jsem se nudil a film jako celek mi přišel silně nezajímavej. Asi jsem díky hodnocení tady na CSFD čekal dalek více. (21.09.2014)

Znáte to. Jste na návštěvě u dědečka a přežraný s třímetrovou hlavou plnou historek si uvědomujete, že za půl hodiny máte být na párty roku. Snažíte se rozloučit, ale dědeček vám nabídne, že vás sveze. A jede celou dobu dvacítkou, čtyřikrát mu to na semaforech chcípne a na přechodech pouští přejít lidi o kterých se ještě ani nedá s jistotou říct, že po tom přechodu půjdou. Přemýšlíte, že byste si vystoupili a došli to pěšky, bohužel děda to vzal zkratkou přes Malešice, takže již není cesty zpět. Světlým bodem na konci je však skvělá akce, na kterou budete dlouho vzpomínat. Uninvited je to samý. Fantastiscký vizuál (na který už jsem ale od Korejců zvyklý), velmi dobrý scénář, operující z hromadou všemožných avšak vždy provázaných faktorů a některé scény, které vás přikovají k sedačce. Za zmínku stojí jeden záběr přibližně po polovině filmu ve kterém jsem nevěřil vlastním očím a cuknul sebou jak epileptik na techno párty. Takový ten klidný plíživý záběr, který vás připravuje, že se stane něco špatného, ale vy ze zvyku nečekáte, že nám to ukáže a že si to budete muset domyslet. Chyba lávky. Mimochodem děsivější nasnímání kojenců než v tomto filmu asi neexistuje. K výživnému výsledku se ovšem divák musí prokousat skrze ústřední protagonisty, kteří by opravu mohli mít na čele tlačítko "fast forward" (zejména jejich neustálé opakování položené otázky je ubíjející) a jich vzájemný dialog je patrně jednou z nejdelších scén kinematografie. Ten film mě docela vyčerpal (v dobrém i špatném směru). Ani jsem po dokoukání už neměl náladu si pustit si milovaný Oblivion a šel jsem v jedenáct večer spát. Fakt dík. (18.10.2011)

Je to výborná mysteriózne ladená dráma z juhokórejskej produkcie. Má veľmi dobrý príbeh o mužovi, ktorý ako posledný videl dve deti, ktoré boli ráno nájdené mŕtve, čo ho znepokojí a navyše ich duchov uvidí u seba doma sedieť pri stole a nevie, ako sa má k tomu postaviť, až sa raz zoznámi so zvláštnou ženou trpiacou narkolepsiou, kvôli ktorej neočakávane omdlieva a on si postupne uvedomuje, že len ona mu s jeho problémom môže pomôcť, no na to mu musí najprv pomôcť odhaliť tajomstvo svojej vlastnej minulosti. Spracovanie je perfektné, film má po celý čas až nezvykle pomalé tempo, čo sa nezmení ani na okamih, ale tu to ani trochu neprekáža, ešte spočiatku to vyzerá na mysteriózny horor, ktorý by sa mal začať odvíjať krimi smerom, ale to sa vôbec nestane, začne dosť drsná dráma a s tým nemám najmenší problém, dej je veľmi zaujímavý, málo predvídateľný, takže viacero vecí tu prekvapí, prípadne sú iné, ako na prvý pohľad vyzerajú. A páči sa mi aj záver. Ale celý film je veľmi zvláštne a zaujímavo podaný, väčšina filmu sa tvári tak pomerne nevinne, ale občas nastane situácia, ktorá takmer vyrazí dych, niektoré scény sú nezabudnuteľné, rovnako aj niekoľko perfektných nápadov, ako napríklad pozretie sa do očí počas tej najnezvyklejšej situácie a o scénach s deťmi už radšej ani nehovorím. Veľkým kladom je samotná atmosféra filmu, aj napriek tomu, že film nie je horor je atmosféra miestami správne hustá, prípadne až taká tiaživá, že to teda dokáže zapôsobiť. Herecké obsadenie je perfektné, vynikajúca Jeon Ji-hyeon v úplne inej úlohe, ako sa preslávila, ale toto zvládla nemenej dobre, prvotriedny výkon, v ničom nesklame ani hlavný hrdina Park Shin-Yang, ale jeho úloha už len predsa nie je tak pôsobivá a nič nemôžem vytknúť ani žiadnej vedľajšej postave. Réžia a technická stránka sú vynikajúce, toto je perfektná práca a tak ma mrzí, že Lee Soo-Youn už potom žiadny film nenatočil. Plné hodnotenie nedávam len preto, že väčšina filmu je len výrazne nadpriemerná a tých skutočne špičkových situácií je už menej, ale to je v konečnom dôsledku jedno, Uninvited je mimoriadne zaujímavý film s pôsobivým scenárom a bezchybnou hereckou a technickou stránkou. Toto nepochybne stojí za pozornosť. 82% (18.07.2012)

Jeong-won je tesne pred svadbou. V tomto čase však neprežíva najlepšie obdobie. Od určitej chvíle vidí duchov dvoch malých dievčat, ktoré boli nájdené mŕtve vo vlaku. V rovnakom čase spoznáva krásnu Jung, ktorá trpí vážnymi depresiami a taktiež ako on, vidí veci, ktoré iní nevidia. Aký súvis majú tieto dve udalosti v jeho živote? Niektoré Japonské snímky sú napriek originálnemu príbehu tak neskutočne nudné, zdĺhavé, že človek by z toho začal štopkať ponožky. Prvá hodina nezáživná, druhá o nič lepšia, aj keď záverečná polhodinka, dajme tomu, že celkom ušla. Monotónne rozprávanie príbehu, ktoré so žánrom horor nemá spoločné absolútne nič, mi nepripravilo jednu jedinú chvíľu pocitu napätia či pohoršenia. Pokiaľ budeme tento film hodnotiť ako drámu, tak pocit úzkosti tento film vo mne taktiež nevyvolal. Moje emócie z časti pošteklil len záver – 40%. (27.10.2013)