Příliš dokonalá podoba

Cronenberg rozohral hru výčitiek, odriekania, ale i pohŕdania nad bežným životom aj ľuďmi. Dosť má prekvapilo, že film ide len tou psychologickou linkou a nejako sa mu tento krát nechce šokovať a aj keď celá tá linka ide svojou pochmúrnou cestou, vôbec to nie je tak intenzívne, ako som očakával. Rozklad osobnosti je tu dôkladne prepracovaný i rozobratý a aj charaktery postav sú tu detailne vykreslené, ale aj tak mi tu chýbavala väčšia dávka úzkosti a zdesenia. Tento príbeh mi trocha pripomenul  Dr. Jekyll & Mr. Hyde a aj obsahovo sú si celkom blízky. Len spomínaný príbeh je len o rozdvojení osobnosti na dobrú a zlú a v tomto príbehu je to o niečo komplikovanejšie. Lebo sú tu dvaja fyzický rovnakí ľudia, ale psychický sú si veľmi odlišní . Jeden je arogantný a výrečný a ten druhý zas utiahnutý a samotársky. Ale každý chce pre seba niečo viac a je jasné , že tak tragédii sa bratia nevyhnú. Čakal som , že asi po polke filmu sa rozbehne a ukáže niečo zúfale a nevyspytateľné , čo ma úplne odrovná, ale nestalo sa tak a za to veľká škoda. Tak tento Cronenbergov počin mi nesadol tak, ako som očakával, ale zas nemôžem povedať , že by som sa nudil alebo , že by to bola strata času , to určite nie. Len som čakal o niečo väčšiu intenzitu atmosféry aj napätia. Silné 3*. (26.03.2023)

Herecky presné a silné. Uchvátene som sa pozeral na tie dvojité Ironsové kreácie. Cronenberg je aj napriek téme a zdržanlivosti miestami veľmi nepríjemný. Jeho dôraz na atmosféru a na postupné odkrývanie motivácií je v tomto smere veľmi sofistikovaný. Nebojí sa naznačiť. Nebojí sa dať vám chrobáka do hlavy. Tým udržuje pozornosť a je stále zaujímavý. Čo ma na filme do značnej miery fascinovalo, bola mnohoznačnosť významov. Tá vnútorná psychologická porucha. Ten psychologický presah a úvaha. Tie otázky sú nepríjemné. A to, že sa film snaží dať aj nejaké odpovede je nepríjemnejšie ešte viac. Oceňujem dôraz na interiéry, ktoré sa menia spolu s postavami. Z pekných a uhladených na špinavé a chaotické. Myslím si, že sa k tomu musím časom ešte vrátiť. Tých pocitov a emócií tam bolo veľmi veľa. (24.01.2022)

Tento film má zajímavý příběh, který Cronenberg standartně předvedl do filmové řeči. Myslím však, že nebýt fenomenálního hereckého výkonu Jeremy Ironse, jednalo by se spíše o průměrnou záležitost. To co zde Irons předvádí se opravdu jen tak nevidí. Jak bázlivého Beverlyho, tak i suveréního děvkaře Elliota zahrál s takovým nasazením, že nelze než ocenit megadávku hereckého talentu, jíž se mu shůry dostalo. Fanoušky Cronenberga potěší asi také ztvárnění noční můry, či osobité gynekologické nástroje. (11.05.2009)

Že dvojvaječná dvojčata mohou být velmi rozdílných povah je prý sice fakt, ale tenhle příběh myslím není žádná hluboká psychologizující psychoanalýza, ale "jen" cronenbergovské béčko. Béčko místy nádherně vyšinuté, ale většinou docela krotké, středoproudové, melodramatické. Některé momenty s ukázkami 'schizofrenní' rozervanosti obou bratrů mi přišly až úšklebně komické. Ale některé momenty pak zase... Například operace v rudém za použití speciálních gynekologických nástrojů pro zmutované ženy - tak tohle byl fakt neskutečný nářez, přesně tenhle styl žeru. A ty úžasné nástroje bych chtěl mít doma ve vitríně. Především kvůli téhle krátké scéně dávám čtvrtou, i když objektivně je asi největší devizou filmu výkon Jeremyho Ironse. A popravdě přiznávám, že na úplné, objektivní vstřebání Dead Ringers mi jedna projekce nestačí. Ale repete asi hned tak nedám, protože mě silně odpuzovalo koukat se na silně odpudivou G.B., hrozivé to ženské zjevení, které si mohl Cronenberg fakt odpustit. (04.05.2017)

Deprimující podívaná. Na bezmála dvouhodinové ploše Cronenberg rozmývá několik možných interpretací hlubokého pouta mezi dvojčaty, která dokonale zahrál Jeremy Irons. Není to poprvé, kdy se tento úžasný herec, kterého jsem si zamiloval v Zefirelliho Nesmrtelné Callasové i v Bertolucciho Svůdné kráse, vydal z celého svého hereckého umění, aby je vše ostatní - nezvládnutý scénář, nevidomá kamera, hluchá hudba a bezradná režie - nechaly doslova shnít. Na rozdíl od příšerné, ornamentálně historizující adaptace Shakespearova Kupce benátského, v níž varioval či spíše donekonečna tónů nuancoval jednu životní polohu nasvicovanou nejrozmanitějšími tragédiemi, v Cronenbergově chaotickém dramatu rozehrává Irons takových poloh bezpočet - a aby toho nebylo málo, ještě je všechny zrcadlí. Vzhledem k tomu, jak režisér rezignoval na to, tematizovanou temnotu lidské duše zakotvit v nějaké popsatelné tajemnosti a jen se spoléhá na šokující záběry na masochistické hrátky, na fetišisticky zatížené snímání chirurgických nástrojů, operací a gynekologických prohlídek, na naturalistické snímání pohybu po dně narkomanie a podobné „atraktivní“ ošklivosti, lze pokládat jen za nahodilé, že se přitom dvojničení - tedy souběžné hře na jednoho a téhož a vraždění obou v jednom - naprosto neuvěřitelně zprvu odlišitelní sourozenci jednotí, k dokonalosti by však měli pozbýt i jmen. Tohle by ale mohl domyslet jen někdo, kdo se nevyžívá v pornografizaci duševních tragédií. Douška závěrem: soustředění děje téměř výlučně do interiérů prozrazuje zcela neovládnutou inspirace Polanského Hnusem. Bohužel i v jejich ztvárnění se Cronenberg spokojuje s exotizací nepřístupných či nezvyklých prostředí nebo je prostě (lépe řečeno: bezradně) banální. (13.02.2021)