Příliš dokonalá podoba

Film s neuvěřitelnou silnou stránkou, a naprosto bravůrním Ironsem, fakt jsem nikdy nevěřil že zahraje až takovouhle postavu. Dobře v Lolitě hrál skvěle. Ale tady ukázal opravdu maximum, a má mojí poklonu. Film jako celek je parádní a i když přes svou pomalost se vůbec netáhne a jede. Cronenberg je zručnej režisér a jeho filmy z 80 let jsou tím nejhlepším. Hudba je temná jak moje neoholená stehna a strašně příjemně se na film kouká. (08.05.2011)

Dead Ringers na mě zapůsobil spíš jako velmi silný psychologický thriller. Těch hororových prvků tam (podle mých představ) bylo poměrně málo. Podstatou celého příběhu, který ve mně evokoval trochu Dr. Jekkyla a pana Hyda, je už samotný název. Přes počáteční problémy rozeznat od sebe Elliota a Beverlyho jsem se poměrně brzy zorientovala a pak už jsem jen vnímala heroický výkon Jeremyho Ironse v této dvojroli. Skvěle vystavěný příběh, kde atmosféra houstne s příbývajícími minutami tak, že mně chvílemi mrazilo v zádech. Když jsem sledovala tu obrovskou tragédii dvou osobností, kteří si byli tak podobní a přece tak odlišní, jak zoufale a marně bojují ve finále o svůj život, byl pro mě hodně frustrující zážitek. Tento zajímavý námět s mnoha nevyřčenými myšlenkami stojí rozhodně za zhlédnutí i když připouštím, že pro každého to asi nebude moc stravitelné drama. (29.03.2014)

Cronenberg je mistrem temných zákoutí naší mysli, orientuje se v nich jako málokdo a dokazuje nám, jak mistrovsky za ty roky svou oblíbenou látku zvládá. V každém jeho filmu jsme svědky toho, co je v člověku temné, každý film je přesto jiný, nový a jedinečný. Když jsem psal tuhle recenzi, ještě jsem neviděl snímek Nebezpečná metoda, ale jednalo se o jeden z mnou velmi očekávaných snímků. (22.11.2013)

Na Cronenberga nečekalně subtilní a utišená podívaná, kde fyzický gore nehraje zdaleka takovou roli, jakou tu má skutečný horor, kterým je ztráta milované osoby, sic vlastní rukou vláčenou rozervanými okolnostmi. Hranice mezi absolutním přijetím jeden druhého a rozpadem vlastní identity se tu stírá nepříjemným ale pozvolným způsobem, dokud nepřijde finální obraz, který z žánrově laděného celku udělá niternou studii fixace a potřeby sdílet vše. Regulérně mě to dojalo a to nebyla emoce, s kterou jsem tu při stisknutí play počítal. A to je jedině dobře. Tohle jen tak z hlavy nevypustím. „Pain creates character distortion. It's simply not necessary.“  (17.08.2023)

Cronenberg se po flirtování s hollywoodským mainstreamem ("Mrtvá zóna", "Moucha") vrací k podzemní nekompromisnosti svých raných děl, kdy divácky ne vždy příjemné motivy (gynekologické operace, mutační fobie, závislost na dvojčeti i na drogách) dovádí až do "úchylných" excesů (a jak je u něj zvykem, bez špetky humoru či filmařského nadhledu). Někdy je toho všeho až moc, přesto jde o cronenbergovský lehký nadprůměr. (16.06.2003)