Moje matka

Zprvu spíše klasický poeticko-psychologický snímek, který ve druhé polovině působí neuvěřitelnou silou, které napomahájí i posuny v čase. Nejen silný příběh s krásným závěrem, ale také nádherné kompozice a osvětlení snad v každém záběru povznášejí tento snímek v pohlcující zážitek. Už se těším na Nového člověka. (05.08.2009)

Áno silný dojímavý príbeh chlapca ... v cudzej krajine ... túžiaceho za mamou ... v prostredí studenom klímou ale aj vzťahov. Kde sa musí pri príchode naučiť vyzúvať, kde si musí brhliť do štipľava ruky s kefou , kde ho cudzia mama nemá rada, de musí kŕmiť sivé husi .... Herečka stvárňujúca švédsku mamu hrala excelentne ... scénická clivá symfonická hudba dobre podfarbovala dej. Neváham dať plný počet bodov. (02.05.2013)

O vývoji ve válečném Finsku mám celkem slušný přehled, ale o této švédské pomoci jsem nikdy neslyšel. O to víc byl pro mě film zajímavý. Tvůrci se tématu chopili tím správným způsobem, vytvořili velice slušné drama na pozadí válečných událostí, a přestože příběh zrovna neoplýval akcí, nemohl jsem se od něj odtrhnout. Týmy Suomi a Tre kronor u mě touto fúzí jasně zabodovaly. (01.03.2020)

Chlapec mezi dvěma matkami; těžké téma, těžké vyústění. Je lepší mít dvě matky než žádnou. Matky se stávají matkami po složitých cestách, po křivolakých cestách, které se někdy protínají,a někdy od sebe hodně vzdalují - a právě tyto cesty (často jen v dopisech) jsou cestami, po kterých se ubírá tento film. Pozn: Jsou to Matky, na které myslel Goethe? ("FAUST: Die Mütter! Mütter!--'s klingt so wunderlich! / MEPHISTOPHELES: Das ist es auch. Göttinnen, ungekannt Euch Sterblichen, von uns nicht gern genannt. Nach ihrer Wohnung magst ins Tiefste schürfen; Du selbst bist schuld, daß ihrer wir bedürfen. - FAUST: Matky! Matky! - zní to tak podivně! MEPHISTOPHELES: A takové to také je. Bohyně, neznámé vám smrtelníkům, my neradi je vyzýváme. Do propasti hlubin bys za nimi musel; ty sám jsi vinen, tím že je potřebujeme"). Nejspíš ne. Kristi a Signe jsou matky pozemní, nikoli podzemní, příliš ordinérní na to, aby mohly být bohyně. (20.10.2017)

Nejspíš jste již slyšeli o programu, který za druhé světové války dost možná zachránil životy tisíců židovských dětí z celé střední Evropy transportem do Velké Británie a pokud ne, doporučuji zhlédnout dokumentární film Do cizí náruče. Již méně známá je skutečnost, že podobná „záchranná“ akce probíhala také na sever od nás, kde Švédsko nabídlo útočiště dětem z Finska, jež odolávalo útokům Sovětů. Právě o tom pojednává dojemný finský snímek Moje matka. Devítiletý chlapec Eero musí opustit svou matku a navzdory jazykové bariéře odjíždí do Švédska za svými (nejspíš dočasnými) rodiči. Je zajímavé pozorovat vývoj jeho vztahu k náhradní matce, resp. náhradní matky k němu. Přes počáteční chladný odstup až k vztahu hluboce soucitnému, silnějšího vztahu s matkou skutečnou, dočasně stovky kilometrů vzdálenou. Stačí trocha sociálního cítění a je těžké nebýt v závěru dojat k slzám. 80% (20.08.2007)