V moci ďábla

Od nynějška přestávám přijímat tekutiny před spaním, abych pak nějakým leknutím při cestě na záchod v hodině duchů krom plného měchýře nevyprázdnil i jiné zásobníky.. Derricksonův thriller o střetu racionálna a mystiky mě v některých momentech zdařile potáhl husí kůží a já mu kromě příliš kompromisního závěru nemám co vytknout. Ve scéně exorcismu podusil v kotli i Friedkina a hlavně se mohl opřít o herecké představitele, jenž dokázali zaujmout i při těch ve filmu obvykle nepříliš napínavých pasážích soudního přelíčení. Přesvědčivý bojovník s temnotou T.Wilkinson, empatická obhájkyně L.Linney a především C.Scott, jenž jako strojově chladný žalobce splnil svou úlohu naprosto dokonale a já mu nepřál nic jiného, než aby se v soudní síni zjevil z obláčku síry Heřmánkův Lucifer a narval mu jako důkaz obhajoby Pekelnou knihu hříchů přímo do prdele. A hřbetem napřed.. (13.04.2010)

Ze snímku si odnáším zejména několik hutných vymítacích scén a bravurní podání soudního přelíčení. Stodolová scéna nebo předčítající Wilkinson se do paměti musí zákonitě vrýt každému. Dalším plusem je, že tohle je jeden z filmů, který po závěrečných titulcích dále hustí do diváka příval informací: co se událo s hrdiny po zatmívačce? Ano, tohle je totiž jeden z oněch "based on true story", a tak ještě po skončení nutí Derricksonovo dílo k zamyšlení. Jinak na adresu Carpenterové musím říci, že jsem se poprvé v životě zamyslel nad tím, jaké ze sebe musí v hororech herci dostávat výkony. Ty všelijaké grimasy, fyzicky náročné scény :-) a "běhy", to je napováženou! Tento žánr zdaleka není brakový - vždy je to o rejžovi a hercích! I choose to stay. (10.06.2010)

Velmi slušný vymítačský horor. Šťastná byla především volba zkřížit dva dosud nesouvisející žánry - horor a justiční drama. Nápad přiblížit divákovi příběh posednutí ďáblem průběhem soudního procesu velmi posílil především racionální rovinu vyprávění, nejsme tak svědky pouhého chronologicky se rozvíjejícího posednutí s nejdříve přehlíženými symptomy a jejich postupnou metamorfózou v mutaci posedlé lidské bytosti v anatomicky anomální zjev (pak bychom sledovali vlastně jen další remake nedostižného předobrazu všech vymítacích filmů - Exorcistu), ale tvůrci se rozhodli celý složitý proces exorcismu podrobit racionálnímu zkoumání souvisejícím s justičním procesem a předkládanými fakty v něm... Napětí je budované ve flashbackových scénách velice umně a sugestivně, celý film má podmanivou temnou atmosféru, byl jsem skutečně překvapen, jak kompaktně tenhle film působil. Nějaký krok k mrazivé atmosféře Vymítače ďábla sice ještě tomuto hororu chyběl, ale i tak se jedná o velice nadstandardní film, který se snaží téma vymítání pojmout, jak jen je to v mezích žánru možné, objektivně... (09.01.2008)

Samotnou scénou vymítání dává Scott Derrickson na prdel i Williamu Friedkinovi, ale tím pozitiva nekončí. Je sice pravda, že soudní pletky jsou rutina, která ale skromnějšího diváka neurazí, tudíž hlavní devízou je samotné randevous se silami temna, které je natočené tak dokonale, až by si u Derricksona měli nechat producenti kdejakých remakovaných duchařin dopřát menší technické školení. Režisér výborně pracuje s kamerou, hudbou i zvuky, takže u mnohých pasáží velmi příjemně mrazí. Z herců to jasně táhne famózní Tom Wilkinson, ale nad kreací Jennifer Carpenter padá brada. Škoda jenom toho opatrnického přístupu k církvi samotné, více kontroverze by nebylo na škodu. I když je fakt, že raději takhle, než pozérské výkřiky do tmy, jako jinde. Ve výsledku překvapivě chytrá a zručná záležitost, která sice těžké spaní nezpůsobí, ale v jistém slova smyslu potěší. (22.07.2008)

Jak výstižně poznamenal hlas v česky dabované verzi, „o skutečné události se opírající“ soudní horor (?), sledující proces s farářem, jenž údajně nese vinu na smrti devatenáctileté dívky. Ta začne krátce po získání vysokoškolského stipendia sekat latinu (a taky aramejštinu a němčinu), kroutit se do prapodivných poloh a pojídat více než čtyřnohé potvůrky běhající po zdech. Čili mírnější verze Vymítače ďábla, která navíc není jenom samoúčelnou provokací. Třeba tu holku skutečně posedl ďábel. Chápejte: já jsem tomu nechtěl věřit a svou pozornost jsem upínal ke každému racionálně vysvětlitelnému protiargumentu, jenže – když ony byly ty hororové flashbacky tak sugestivní… . Kýženého děsivého efektu dosahuje celovečerně debutující Scott Derrickson kamerou, celkovou stylizací těch scén, přesvědčivě vyšklebenou Jennifer Carpenterovou (ano, Dexterova ségra) a mistrovským ozvučením (už dlouho jsem sebou tak neškubl při pouhém zavrzání kdesi ve tmě). Scény ze soudní síně a blízkého okolí již tak zajímavé nejsou. Laura Linney i Tom Wilkinson sice odehrávají svůj vysoký standard, ale scénáristova neochota vzepřít se hollywoodským šablonám číší z každého dialogu, z každého dějového zvratu (nejvíce z toho finálního). Po delší době jsem se nicméně zase u nějakého amerického filmu dobře pobál, obstojně pobavil a když si někdy půjdu ve tři ráno pro sklenici vody, pak jedině s baterkou. Pravda mívá záludné podoby. 80% Zajímavé komentáře: Le_Chuck, Nick Tow, Magneto, Triple H, Gardenboy (05.05.2008)