Chuť melounů

Filmu dominují dlouhé (na současné poměry dokonce velmi dlouhé) statické záběry, ve kterých se odehrává minimum akce. Každý záběr je pozoruhodný z hlediska pečlivé kompozice, přičemž v některých případech je zaběrování řešeno tak, že hlavní předmět zájmu ve scéně není přímo vyobrazen. Vyskytuje se zde jen minimum dialogů, postavy jsou stejně málomluvné jako ty z Kitanových nebo Kim Ki-dukových filmů. Takováto koncepce je pak několikrát narušena z hlediska mizanscény pozoruhodnými muzikálovými čísly, které mi však kupodivu vůbec nepřipadaly rušivé vůči zbytku, a to nejspíše díky všeobjímající bizarnosti. Je to super, ale jednou by se Tsaiovi to "vojebávání" diváka mohlo vymstít, neboť s onou koncepční vyprázdněností a moc moc chtěnou bizarností takzvaně bruslí na zatraceně tenkém ledě. (20.06.2011)

Melóny mi boli prezentované ako „film aký si ešte nevidel“.....a to je absolútna pravda. Antilovestory z prostredia natáčania pornofilmov poňatá ako muzikál, to som teda ešte nevidel. Ultradlhé zábery, minimum dialógov, absurdné situácie a s nimi do kontrastu v najprekvapujúcejšej chvíli postavené muzikálové čísla, ktoré konkurujú i výstupu v Cha no Aji. U mňa jednoznačne vedú dáždnikový taneček a naprosto neprekonateľná záchodová choreografická vsuvka „ty to zvládneš“. Hodnotenie berte s rezervou , toto sa bežnému chápaniu pojmu „film“ vymyká takže je úplne jedno koľko by som dal....bavil som sa kráľovsky. Nezabudol som na niečo ....? Ahaaa a sú tam melóny .......(x+1)/25z+ 13 / 10 kde x je počet melónov ktoré ste nezjedli a z počet melónov s ktorými ste súložili) (06.12.2006)

Bizarní. Velmi bizarní. A to i na Asii. Ovšem zároveň originální. Velmi originální. A to i na Asii. Tsaiova artová masturbace nad chutí melounů mi však nezachutnala. Celou dobu jsem se nemohl zbavit pocitu, že koukám na sekci vystřižených scén a ne na film. Ale aspoň, že ty "rebelovské" muzikálové scény to drží nad vodou nezajímavé nudy. Jsou totiž, když nic jiného, tak - chvíle napětí - absurdně bizarní. Jak také jinak. (14.03.2008)

Tahle speciální artovka mi vzdáleně připomněla Reygadasův Souboj s nebem - oba jsou to filmy velmi zvolna vyprávěné, do kterých se člověk musí ponořit, jinak hrozí minutí se a nuda, oba rafinovaně pracují se zobrazením sexu a diváckým šokem a o obou se docela těžko píše. Chuť melounů je pro mě nejvíc filmem o osamění a prázdnotě a jako takovému mu rozumím. (07.12.2007)

Je to asi umění (jinými slovy: ART jak prase). Ovšem takový ten typ, kterému neholduji, ani nerozumím: statické, tiché = bezdialogové, pomalé, vyprázdněné, nedějové. Ujeté muzikálové vložky (jediná exprese pocitů, tužeb postav) jej činí ještě divnějším. Pobavil snad jediný vtipný moment ("Ta Japonka ztratila víčko.") při natáčení masturbační scény pornofilmu. (19.12.2016)