Režie:
Hany Abu-AssadKamera:
Antoine HéberléHudba:
Jina SumediHrají:
Kais Nashif, Ali Suliman, Amer Hlehel, Hiam Abbass, Lubna Azabal, Ashraf Barhom, Olivier MeidingerObsahy(1)
Snímek palestinského filmaře působícího v Nizozemsku přináší alespoň zčásti odpověď na palčivou otázku, kdo jsou sebevražední atentátníci a jaké mají motivy. Kamarádi z dětství Said a Khaled žijí v Nábulusu a pracují v autodílně. Jednoho večera jim oznámí, že byli vybráni jako mučedníci k provedení atentátu v Tel Avivu. Mladíci úkol přijmou jako samozřejmost. Stráví poslední noc s rodinami, které se nesmějí nic dovědět. Ráno podstoupí ve štábu příslušné rituály a dostanou se přes drátěný plot na izraelské území. Akce se však nečekaně zhatí a oni mají ještě čas zvažovat svůj úkol. Důležitou roli v tom hraje dívka Suha, která dlouho žila v cizině a která tvrdí, že existují i jiné cesty k řešení obtížné situace Palestinců, než jsou vraždy nevinných lidí. Drama se odehrává v průběhu necelých dvou dnů a tvůrce je za obtížných podmínek natáčel na autentických místech. Filmaři se snaží o objektivitu i o jednoduchý realismus. O to zřetelněji vystupuje na povrch tragické dilema rozdělené země i lidí. (MFF Karlovy Vary)
(více)Videa (2)
Recenze (121)
Koprodukčný film od palestínskeho režiséra, je filmom o dvojici samovražedných atentátnikov, na ktorý sa hrnuli chvály, no zároveň i kritika. Ak sa nebudeme hrabať v politike a budeme ho vnímať len ako film, tak je určite výborne zvládnutý po všetkých stránkach. Poteší scéna s pokazenou kamerou, čo určite pripomenie Cameronove Pravdivé klamstvá, no hlavný dôraz sa kladie na psychické rozpoloženie oboch mladíkov, ktorí sa chystajú spáchať atentát. Jeden je pevne rozhodnutý, druhý pochybuje... Kto čaká krvavé atentáty, bude sklamaný. Ide tu hlavne o pocity a psychiku. Mnoho záberov je silných aj preto, pretože snímajú tú najsilnejšiu zbraň akou herci disponujú, a to sú oči. Nie nadarmo film končí dlhým a hlbokým záberom do očí atentátnika.... 80%. ()
Paradise now sa dosť pomaly a televízne rozbieha, zopár hercov, zopár interiérov a jasná zápletka. Lenže keď sa kamera vydá do ulíc medzi ľudí, ako keby aj film chytil dych. Postavy začnú o svojom údele pochybovať, začne sa vo veľkom jazdiť autom a bohužiaľ sa začne aj polopatisticky filozofovať. Sayidova priateľka je tu preto, aby svojimi ústami vyjadrovala názory režiséra a true liesovská spoveď je vyjadrením jeho pohŕdavého postoja k manipulátorom, ktorí by svoj život za svoj cieľ neboli schopní obetovať (Cameronova voľba pri zahraničných oscaroch bola asi jasná :)). Ešte sa mi z technického hľadiska páčilo, že Assad pri toľkých dialógoch v autách používal viacero kamier, čo bolo asi dosť prácne. Pri tak nízkorozpočtovom filme to oceňujem. ()
Zvláštní námět. Ale když koukám, kdo to režíroval, tak jsem vcelku spokojen. Minimálně s tímhle, protože sám pán režisér určitě věděl co jak má udělat. Každopádně to pro někoho může být dosti nepříjemné, sledovat jak dva Araby zničehonic naverbujou, aby odpověděli za atentát, nějakého důležitýho hajzla. Stejně tak je to ale dosti oničem, protože ve filmu se vlastně neděje nic zvláštního. Zajímavé je možná to, že se na tom podílela Francie, Nizozemi a Německo. Teď bych možná čekal, až se film dostane na Arabský poloostrov a možná nějaký výbuchy v těchto třech zemích. Minimálně se tím zavázaly, nebo si spíše podepsaly ortel. Zfilmovat to, tak de o hubu, ale já to viděl a ani tak to nemůžu zhodnotit nijak jinak než tak, že je to prostě průměr. Ano, autoři měli chuť být kontroverzní a měli chuť udělat něco o čem by se mluvilo, protože je to o životě někoho, o čem se zas tak moc nemluví, ale stejnak to není zas tak dobré, že by se o tom mohlo mluvit dlouho, protože je to vlastně o ničem, jen o jedné noci někoho, kdo druhý den skončí s céčtyřkou na těle někde rozšupenej na náměstí nebo uprostřed metra. Takhle se o tom snadno mluví, ale podívejte se na film a uvidíte sami. ()
Prosím Vás pekne, zatvorte oči a predtavte si, že ste niekde na ulici vo Vašom meste. Neďaleko Vás pomaly míňa autobus, v ktorom je aj plno detí, ktoré Vám mávajú a vy mávate im. Ale medzi tými deťmi zbadáte neprítomný výraz tváre Araba a v tej chvíle aurou cítite a viete presne, čo sa stane. Ste úplne bezmocný, chcete niečo urobiť, ale v tej šialenej rýchlosti času neviete vôbec čo. Stojíte ako prikovaný, vedľa Vás prechádza žena s malým dievčatkom, surovo strčíte do tej ženy nech ostane ležať na zemi, dievčatko chce újsť, vy ho chytíte a nezmyselne stiahnete za seba. Autobus je už ďalej, ale nie dosť, neprirodzene sa dvíha a obrovský výbuch ho trhá na kusy aj so všetkým, čo v ňom je. V tom pekelnom šialenstve sa čudujete odkiaľ sa vzal ten roj nejakých divých včiel, ktorý Vás bolestivo štípe a zrazu je ticho. Ste v nejakej bielej hmle, celé telo Vám zalieva nesmierne príjemné teplo, je Vám tak dobre, ale zrazu sa pred Vami zjavuje tvár toho dievčatka, ktoré chytá Vašu tvár do svojich rúk a vy si uvedomujete, že kľačíte na zemi, zrazu ste späť v pekle, celé telo Vás nesmierne bolí a to dievčatko Vás prosí a chce, aby ste jej to sľúbili, že nezomriete, lebo sa jej to bude snívať a zrazu tma. V mojom meste Jeruzalem 19.8.2003. ()
Tak jako je je rozpolcená Palestina i názory na celý arabsko-židovský konflikt, je rozpolcený tento film. Nemůže se rozhodnout, jestli chce být sondou do mysli atentátníka nebo politickým komentářem, ani zda chce vyjadřovat nějaké postoje či být v rámci možností nestranný. Nerozhodnost jej nakonec táhne k nežádoucímu zjednodušování celé problematiky a nepříjemnému 'ideologickému vyvažování'. Jako meditace nad cenou života a atentátnickým smýšlením úplně selhavá (zlatá Sivanova Teroristka!) a k tomu jeho příběh často postrádá logiku (hlavně v organizaci onoho atentátu). Filmařské zpracování (pěkná kamera, omezení hudby jen na diegetickou) je slušné, myšlenkově ovšem tenhle "kamikaze" vybuche naprázdno, aniž by trefil cíl. ()
Galerie (13)
Photo © Warner Independent Pictures
Zajímavosti (2)
- Českou stopou ve filmu je vůz Škoda, který se objevuje v 53. minutě. (Rugero)
- Jedná se o první palestinský film nominovaný na Oscara. (ČSFD)
Reklama