Černé zrcadlo

Velmi hluboké a temné televizní seriálové zrcadlo čili reflexe spodních proudů západní civilizace a hrozeb současnosti a blízké budoucnosti. 1. The National Anthem - zrcadlo nastavené našemu mediálnímu věku a síle, s níž naše životy ovládají média. Ať už je rozklíčování epizody jakékoliv (čin novodobého Hérostrata z Efesu, či při zmínce o ,,uměleckém aktu 21. století" zvrhlý mód konceptuálního umění a postmoderní performance, hledání nových uměleckých výrazových prostředků etc.), poukazuje na nezdravou provázanost průzkumů veřejného mínění a současné politiky. Zároveň varovná sonda k neustále posunované hranici toho, co je možné na televizní/počítačové obrazovce vidět. 2. Fifteen Million Merits - i přes infantilně hřejivá a vlídná počítačová rozhraní mrazivá metafora faktu, že konformita požírá děti revoluce i revoltu samu. Západní individualismus, dotažený do maxima virtuální reality, v kombinaci s manipulativní nabídkou / poptávkou ,,volného trhu" vede jen k materiální prostituci živené naprostým egoismem a maximálním prospěchářstvím, idey a maximy jsou odstaveny do nevědomí a morálka komprimována, neboť každý je úplatný a za peníze se dá prodat a koupit cokoliv - i vlastní životy. A televize je tak vhodný manipulátor. 3. The Entire History of You - naprosto přesné postižení toho, co hrozí v blízkém budoucnu našemu věku opojenému technologiemi. Absolutní paměť (zálohovaná na flash HDD v hlavě) je pro vztah (a obecně pro život) jako rakovina. A to nejsem ani zpoloviny tak paranoidní jako hlavní hrdina této finální epizody. Geniálně vymyšlené komorní sci-fi s přesahem k vztahovému dramatu, které nejspíš mělo dostat šanci jako plnohodnotný celovečerní sci-fi film... (18.12.2012)

Black Mirror je bezesporu sociálně důležitý a trestuhodně ojedinělý sociálně-osvětový počin a bylo by fajn, kdyby každý člověk musel všechny díly vidět a diskutovat v rámci společenské výchovy dřív, než ho pustí k maturitě. Jen škoda, že jako umělecké dílo je zbytečně kvalitativně rozkolísaný, že nápady nejsou vždycky vytěžené na maximum s adekvátní průraznou silou a tříštivým potenciálem těch nejlepších dílů a samozřejmě také, že jich není rok co rok víc, aby postupně pokryly všechny neuralgické body soudobého lidstva, protože by jinak mohl mít fantastický ozdravný účinek – vracet milionům diváků prožitek či aspoň povědomí původní citlivosti a emočních reakcí právě tam, kde je každodenní realita chce mít otupělé, navyklé a netečné. *** Všechny náměty, představené technologické vynálezy a vize blízké budoucnosti vystavěné na jejich společenském využití/zneužití, jsou bezesporu dobře zvolené (často nejsou originální, naopak: těží z plejády těch nejodvážnějších a nejnebezpečnějších vizí, které se objevily ve světové scifi a anti-utopické literatuře a obstály jako platné komentáře současného světa a jeho nelaskavého vývoje, a jako takové ještě ani zdaleka nejsou vyčerpány – co naplat, prognostická scifi literatura pořád ještě běží mílovými kroky před filmem), ale hodně ztratí na efektu, když jsou ilustrovány na příliš banálním, schematickém příběhu. *** U těch několika dílů, kde se téma potká se správně navrženým a dostatečně komplexním příběhem a s důsledným zpracováním, jež člověka vtáhne a nenechá ho se odpojit, to funguje parádně – na představené vize, na možnosti využití či zneužití konkrétních technologií a případné následky a s nimi spojené prožitky člověk už jen tak nezapomene. Kdežto jiné vize, byť stejně nebezpečné a silné (některé nápady jsou v literatuře dávno prozkoumány a rozehrány mnohem komplexněji a působivěji), bohužel tolik nevyniknou. *** *** Top klenoty (ale je potřeba to vidět celé, žádný díl nejde pod tři hvězdy, většina je na čtyři a zásadní síla je v naléhavé působivosti celého provokativního komplexu): Patnáct milionů meritů (S01E02), Lovná zvěř (S02E02), DJ na odstřel (S04E04). *~ (26.12.2019)

Britský seriál s poměrně zajímavým námětem. Trochu mi to připomíná krajní meze. Každý díl je o něčem jiném a má trochu jiný žánr. Všechno se to odehrává ve stejném světe, akorát v jiné době. Objevují se tu jak britští, tak později i američtí herci. Seriál má poměrně málo dílů a od 3. série ho vlastní Netflix. Kvalita jednotlivých dílů je dost rozdílná. Některé jsou výtečné, jiné slabší. Každý přichází s určitou filozofickou otázkou, kam až nás může dovést naše technologie. Většina ale končí špatně. Herecké obsazení většiny dílů je vskutku výtečné. Teď zas jen čekat na další sérii. "Volte Walda!" (02.01.2018)

Jeden z nejhorších seriálů, jaký jsem kdy viděl. To jsem si v průběhu sledování Black Mirror opakoval x krát. Podobně jako že se na něj nechci a nebudu koukat. Ale samozřejmě jsem nemohl bulvy odtrhnout od toho, do jaké prdele lidstvo míří a jak všichni dopadneme. Teda já ne, já už budu, doufám, mrtvej. Jako by někdo extrahoval z mé hlavy vše, co se mi na dnešní společnosti nezamlouvá (nemusíme hned sahat k výrazům jako je "sere", že), pohonil to do absurdna a šoupnul tak o padesát let v čase dopředu. U druhého dílu mi dokonce vyrazily něco jako slzy zoufalství nebo znechucení; ani jsem nevěděl, že něco takového existuje. Příšerně příšerný pohled na naši společnost, na západní svět a na to, kam se se svým myšlením, principy a svou technikou a technologií žene... 4. série - Jakkoli jinak všemi, mne nevyjímaje, obdivovaný Netflix převzal Black Mirror už od třetí série, tak se jeho vliv podepsal až právě od série čtvrté. Jinak si to neumím vysvětlit. Ze šesti epizod se dle mého pouze dvě (!) drží původní myšlenky seriálu, a to čtvrtá a šestá. Zbylé mne buď neoslovily (1-3) nebo mi přišly nedotaženy (5). Nechce se mi to tu více rozepisovat, prostě zklamání... 90% (1.-2. série - 100%, 3. série - 90%, 4. série - 60%) (12.12.2016)

Občas možná chtělo mít někoho do party, kdo by svým pohledem pohlídal stopáž a dohlédl na rozpracování zajímavého námětu. Celkově ale velká spokojenost. Chápání reality se posouvá, máme informace hned, jak si usmyslíme. Každá z černohumorných sérií nabídla několik zajímavých dílů a pokaždé lehce píchla do vymožeností našeho moderního světa. Když z každé série vyberu jednu, tak nejprve CELÁ TVÁ MINULOST: Úderné, smutné. Paměťový implantát, který umí přehrát veškeré vzpomínky, nadělá v jednom manželství pořádnou paseku. Přesvědčí se o tom nervózní mladý právník a jeho lži „skrývající“ manželka. Ze druhé série pak WHITE CHRISTMAS: Poněkud roztáhlý příběh s několika emocionálními vrcholy a rafinovanými zvraty. A hlavně tři náměty, které měly dostat samostatnou epizodu. Přesto to do sebe hezky zapadne. Ze třetí série je toho víc, nicméně PÁD STŘEMHLAV: Útok na růžovou, útok na sluníčkové úsměvy. Bryce Dallas Howard najde kvalitní publikum na svatbě. Obzvlášť, když družičkovskou řeč přednese právě ona. Jenže to úplně nedopadne. Ze čtvrté potěší mimo jiné DJ NA ODSTŘEL: Kolik jim systém vyměřil? Kdy se ohlásí doba zániku? Budou to tři roky nebo jen pár hodin? Času dostali pramálo, ale oba cítili, že to tam prostě je. Pouto, které chtě nechtě omezují okolní zákony. Pátá série STRIKING VIPERS: Anthony Mackie má doma Nicole Beharie, což je samo o sobě výhra. Má slušnou práci a evidentně mu toho moc nechybí. Ovšem vyzkoušet se musí vše, a zatímco face to face se s letitým kamarádem příliš nevídá, po síti jim to jde náramně. Obzvlášť když se na trhu objevila jedna intenzivní novinka. A konečně ze šesté série LOCH HENRY: Sledujeme mladý pár, který navštíví jeho rodné skotské městečko s cílem natočit v něm studentský dokument. Nakonec ale změní námět, což bude fatální chyba. Holt najít staré rodinné videokazety může přinést děsivé tajemství... Nepředvídatelné, slušně zahrané a s fajn atmosférou zapadlého britského zapadákova. (06.10.2020)