Zodiac

David Fincher u mě měl letos těžkou pozici. Překonat takřka geniální "sedmičku" zdál se být úkol nemožný. Jenže tohle je sakra Fincher, takže to samozřejmě dopadlo tak, jak jsem čekal. Výborně. Skvěle napsaný scénář dává prostor pro vytříbenou režii, kde i ten nejobyčejnější záběr vypadá originálně a přivádí diváka do vizuálního nebe. Typická depresivní deka je sice pryč, ale Fincher ukazuje, že ji nepotřebuje cpát do každého svého filmu, stačí mu příležitost k plynulému vyprávění, při němž může do sytosti uplatnit své hvězdné vypravěčství, do nějž vkusně a sugestivně vkládá jednotlivé vražedné scény, při nichž si vskutku nebere servítky, přičemž neopomíjí rozkreslovat motivace postav. Zodiac nicméně postrádá mainstreamový tah na bránu a právě kvůli tomu dochází k místnému protahování, které unesou opravdu jen požitkáři, kteří nepřišli na další detektivku, ale na mistrovské dílo člověka, který se nebojí hrátek s divákem a upřednostňuje vše pro výsledek a ne pro výdělek. 9/10 (24.05.2007)

Zatím žádná Fincherova kombinace beznaděje, cynismu a sadismu nebyla ve všech ohledech dotažená tak jako Zodiac, vtahující odhalení toho, proč nedošlo k žádnému odhalení. Scéna sledování taxíku z boží perspektivy by mohla být emblémem režisérova odtažitého přístupu k postavám. Nenechá je žít osobní životy, neustálým střídáním perspektiv (vyprávění se drží toho, kdo měl v dané době přístup k novým informacím) nám neumožní proniknout k nim blíže. Ať se nacházejí v terénu, doma nebo v baru, ať jsou Vánoce nebo všední den, stále řeší Zodiaka. Pokud ve filmu ale paradoxně něco prodělává očividný vývoj, pak ne vyšetřování, ale postavy, které ztrácejí nervy, elán a odstup. Nejen jejich posedlost honbou za odhalením pravdy, ale také styl filmu ze všeho nejvíc připomíná Všechny prezidentovy muže, jiný faktograficky procedurální thriller. Architektura redakce San Francisco Chronicles, mimořádná hloubka mimořádně dlouhých (a myšlenkové procesy v jejich úplnosti zachycujících) záběrů, převážně statická kamera, vysilující sběr a analýza informací – to všechno jsou reminiscence Pakulova filmu (a mnoha dalších dramat a thrillerů z konce 60. a začátku 70. let), který nás navzdory podobnému průběhu ve výsledku utvrzuje v tom, že systém funguje. Zodiac nám sice přesnými údaji o místě a času opakovaně slibuje zásadní odhalení, které zásadně ovlivní průběh pátrání, ale ve skutečnosti jde jen o další slepou uličku a další projev režisérovy obsese detaily (včetně ohlídání si toho, aby v určitý den a čas hrálo v rádiu totéž, co z něj lidé tehdy skutečně mohli slyšet). Jindy prosluněné město květinových dětí se ve Fincherově neo-noirovém pojetí stává temným labyrintem, z něhož nevede cesta ven a v němž namísto systému vládne chaos, čemuž odpovídají i vraždy nezapadající do žádného vzorce. Namísto modrozelených filtrů vizuálně sladěnému filmu dominují odstíny žluté, barvy posedlosti. Právě posedlost je společně se zájmem o přenos informací (viz prolog zachycující cestu dopisu) leitmotivem snímku. Význam mediálního zprostředkování informací a nutnost probírat se zas a znovu neskutečným množstvím dat (Graysmith v závěru de facto přešetřuje to, co bylo vyšetřeno v prvních dvou třetinách filmu) posouvá faktům věrnou rekonstrukci čtyřicet let starého vyšetřování do informačně přesycené a médii ovládané přítomnosti. Nadčasový je Zodiac také díky stylistické odměřenosti. Fincher se tentokrát nesnaží být za každou cenu cool, šetří složitými pohyby kamery i CGI berličkami a veškerou pozornost koncentruje na postavy a to, co si sdělují. Režisérský perfekcionista tím při analýze zodiakovské mytologie prokazuje podobnou oddanost faktům jako jeho hrdinové. Obdivuhodné, náročné a zasluhující vícero zhlédnutí. 90% Zajímavé komentáře: Nathalie, Bluntman, Marius, castor, Othello, Maq, Triple H, Frankie (25.09.2014)

Strhující mozaika faktů, která postrádá ohraničující rysy thrillerového žánru a doslova diváka vykoupe v jednom z nejzáhadnějších případů kriminalistické historie. Jediné, co bych vytkl, je stopáž, jinak se mi líbilo vše podstatné – stylizace, hudba, herecké výkony, pojetí postav. Zodiac je prostě hodně netradičním pohledem na atraktivní látku, ze které by většina režisérů udělala napínavou selanku s koncem, kde to vrah koupí do prsou a nazdar. Fincher se naštěstí přidržel faktů a vytvořil dokumentarizující, civilní a trochu retro podívanou, která mě osobně strašně bavila. Čekáte-li cosi atraktivního ve stylu "Sedm", do kina raději nechoďte. (14.06.2007)

...90%...I am not the Zodiac. And if I were, I wouldn´t certainly tell you....Chcete-li sedět v otáčivém hledišti, netřeba jezdit do Krumlova. Stačí věnovat 160 minut života příběhu, který protéká mezi prsty. Být před návštěvou kina tabula rasa, rozhodně bych poslepu neurčila, že tuhle brilantní výtvarnou oldschoolovku natočil David Fincher. Potlačil své režisérské ego a do centra umístil posedlost. Posedlost zabíjet, posedlost chytit, posedlost zjistit pravdu...........Tohle není hra na kočku-detektiva a na myš-vraha, na jejímž konci se před očima vyjeví, kdo, kde, kdy a proč. Fincherovo nedoslovné poselství spočívá v humovské skepsi, že člověk nemůže dosáhnout všeobsažného celistvého poznání, že je limitován. Že zůstává jen nejnebezpečnějším zvířetem....... Oproti tradičně americkým psychoanalytickým vrtům režisér motivace vraha i jeho pronásledovatelů nerozebírá "na gauči", ale jen je jemně naťukává. Snaha chytit zrnka písku holýma rukama nebyla nikdy tak fascinující, jako když sledujeme skautíka dušínovského typu Graysmithe, kterak se honí za fantomem po celém západním pobřeží a určuje tempo filmu jako dirigent orchestru. Sedí-li na okraji stolku a luští šifry, film plyne poklidně, ale v okamžiku, kdy se Graysmith dostává do hlavního proudu a téma ho začíná požírat, akceleruje a pádí zběsile kupředu, zatímco část otěží třímá druhý hrdina, sanfranciský detektiv Dave Toschi...... Gyllenhaal s Ruffalem prolnuli se svými postavami dokonale a na ilustrované procházce několika érami moderní Ameriky jsou poutavými společníky. Ještě něco zvláštního? Hitchcockovská práce s atmosférou dokázala diváka vypreparovat několika syrovými záběry tak, že ho Zodiac až do samého konce držel pod krkem matně tušenou hrozbou. Bála jsem se. Přemýšlela jsem. Byla jsem uvnitř. Můj nejmilejší Fincher. (16.06.2007)

Krásně atmosférická sonda (nejen) do přelomu 60. / 70. let s řadou perfektně zvládnutých napínavých scén, z nichž zaujme zejména ta u jezera, která měla ten správný shock-exploatační feeling. Oceňuju motiv vyšetřovatelů, které jejich posedlost případem natolik pohltí a vyčerpá, že v určité chvíli je jim už jedno, kdo je skutečným vrahem a touží jen vyšetřování za každou cenu uzavřít. Škoda jen, že to celé tak nesnesitelně nudí. (11.06.2007)